HLAVA VI
PRŮBĚH ŘÍZENÍ V PRVNÍM STUPNI
Díl 1
Zahájení řízení
§ 44
Zahájení řízení o žádosti
(1) Řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, kterým
se zahajuje řízení (dále jen "žádost"), došel věcně a místně příslušnému správnímu
orgánu.
(2) Pokud ze zákona nebo z povahy věci vyplývá, že žádost může podat
jen více žadatelů společně, není třeba, aby podání byla učiněna současně. Pro zahájení
řízení je rozhodné, kdy tak učinil poslední z nich; správní orgán o zahájení řízení
ostatní žadatele vyrozumí.
§ 45
Žádost
(1) Žádost musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí z
ní být patrné, co žadatel žádá nebo čeho se domáhá. Žadatel je dále povinen
označit další jemu známé účastníky.
(2) Nemá-li žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami,
pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich
odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění
nedostatků v této lhůtě; současně může řízení přerušit (§ 64).
(3) Žádost nesmí být zjevně právně nepřípustná. Takovou žádost správní
orgán neprojednává a řízení zastaví (§ 66). Usnesení se oznamuje účastníkům,
kteří byli o zahájení řízení uvědoměni.
(4) Žadatel může zúžit předmět své žádosti nebo vzít žádost zpět; toto
právo nelze uplatnit v době od vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně
do zahájení odvolacího řízení.
§ 46
Zahájení řízení z moci úřední
(1) Řízení z moci úřední je zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil
zahájení řízení účastníkovi uvedenému v § 27 odst. 1 doručením oznámení nebo
ústním prohlášením, a není-li správnímu orgánu tento účastník znám, pak kterémukoliv
jinému účastníkovi. Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět
řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední
osoby.
(2) Jestliže je v řízení z moci úřední více účastníků uvedených v § 27
odst. 1, má pro zahájení řízení význam oznámení o zahájení řízení prvnímu z
nich. Těm, kterým se nepodařilo zahájení řízení oznámit, ustanoví správní orgán
opatrovníka; usnesení o ustanovení opatrovníka se doručuje veřejnou vyhláškou.
(3) Oznámení o zahájení řízení může být spojeno s jiným úkonem v řízení.
§ 47
(1) O zahájení řízení je správní orgán povinen uvědomit bez zbytečného
odkladu všechny jemu známé účastníky.
(2) O tom, že probíhá řízení, je správní orgán povinen bezodkladně poté,
co se o něm dozví, uvědomit i toho, kdo se stal účastníkem až po zahájení řízení,
nejde-li o osobu, která se sama jako účastník do řízení přihlásila.
(3) Oznámení o zahájení řízení lze vedle postupu podle odstavců 1 a 2
zveřejnit též na úřední desce správního orgánu.
§ 48
Překážky řízení
(1) Zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže
věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu.
(2) Přiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost lze z téhož důvodu
téže osobě pouze jednou.
Díl 2
Ústní jednání
§ 49
(1) Ústní jednání správní orgán nařídí v případech, kdy to stanoví zákon,
a dále tehdy, jestliže je to ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků nezbytné.
Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, uvědomí správní orgán o ústním jednání účastníky
nejméně s pětidenním předstihem. Tuto povinnost nemá vůči účastníkovi, který se práva
účasti na ústním jednání vzdal.
(2) Ústní jednání je neveřejné, pokud zákon nestanoví nebo správní orgán
neurčí, že jednání nebo jeho část jsou veřejné. Při určování veřejného ústního jednání
dbá správní orgán na ochranu utajovaných informací a na ochranu práv účastníků, zejména
práva na ochranu osobnosti, jakož i na ochranu mravnosti. Z důvodu ochrany mravnosti
mohou být z účasti na ústním jednání vyloučeny nezletilé osoby.
(3) Jestliže účastník uvedený v § 27 odst. 1 navrhne, aby ústní
jednání bylo veřejné, správní orgán mu vyhoví, pokud tím nemůže být způsobena
újma ostatním účastníkům. Ustanovení odstavce 2 věty druhé a třetí platí obdobně.
(4) O návrhu účastníka, aby bylo ústní jednání veřejné, rozhodne správní
orgán usnesením, které se pouze poznamená do spisu.
(5) I neveřejného jednání se může zúčastnit podpůrce44) účastníka.
Díl 3
Podklady pro vydání rozhodnutí
§ 50
(1) Podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků,
důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných
správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé.
(2) Podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje správní orgán. Jestliže to
nemůže ohrozit účel řízení, může na požádání účastníka správní orgán připustit, aby
za něj podklady pro vydání rozhodnutí opatřil tento účastník. Nestanoví-li zvláštní
zákon jinak, jsou účastníci povinni při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí
poskytovat správnímu orgánu veškerou potřebnou součinnost.
(3) Správní orgán je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu
veřejného zájmu. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní
orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch
i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena.
(4) Pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný,
hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží
ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.
Dokazování
§ 51
(1) K provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou
vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními
předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek.
(2) O provádění důkazů mimo ústní jednání musí být účastníci včas vyrozuměni,
nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Tuto povinnost nemá správní orgán vůči účastníkovi,
který se vzdal práva účasti při dokazování.
(3) Je-li v souladu s požadavky § 3 zjištěna skutečnost, která
znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost
zamítne.
§ 52
Účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní
orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné
ke zjištění stavu věci.
§ 53
Důkaz listinou
(1) Správní orgán může usnesením uložit tomu, kdo má listinu potřebnou
k provedení důkazu, aby ji předložil. Usnesení se oznamuje pouze osobě, které je
povinnost ukládána.
(2) Předložení listiny nelze žádat nebo může být odepřeno z důvodů,
pro které nesmí být svědek vyslechnut nebo pro které je svědek oprávněn výpověď odepřít
(§ 55 odst. 2 až 4).
(3) Listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány
nebo orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny,
které jsou zvláštními zákony prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o prohlášení
orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, potvrzují i pravdivost toho,
co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.
(4) Pokud mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu, nestanoví
jinak, musí být pravost úředních razítek a podpisů na veřejných listinách vydaných
orgány cizích států ověřena orgány k tomu příslušnými.
(5) Předložení listiny je v případech a za podmínek stanovených zvláštním
zákonem možné nahradit čestným prohlášením účastníka nebo svědeckou výpovědí.
(6) O provedení důkazu listinou se učiní záznam do spisu. Za přítomnosti
účastníků nebo zúčastněných osob, anebo účastní-li se úkonu veřejnost, se důkaz listinou
provede tak, že se listina přečte nebo sdělí její obsah.
§ 54
Důkaz ohledáním
(1) Vlastník nebo uživatel věci nebo ten, kdo má věc u sebe, je povinen
předložit ji správnímu orgánu nebo strpět ohledání věci na místě. Správní orgán o
tom vydá usnesení, jež se oznamuje pouze osobě uvedené ve větě první. Hrozí-li nebezpečí
z prodlení, postupuje se podle § 138.
(2) Ohledání nelze provést nebo může být osobou uvedenou v odstavci
1 odepřeno z důvodů, pro které nesmí být svědek vyslechnut nebo pro které je
svědek oprávněn výpověď odepřít (§ 55 odst. 2 až 4).
(3) O ohledání na místě správní orgán vyrozumí též toho, kdo je oprávněn
s předmětem ohledání nakládat, nejedná-li se o osobu, které se usnesení oznamuje
podle odstavce 1.
(4) Správní orgán může k účasti na ohledání přizvat nestranné osoby,
aby zajistil jejich přítomnost při provádění důkazu. Tyto osoby nemají práva ani
povinnosti účastníků.
§ 55
Důkaz svědeckou výpovědí
(1) Každý, kdo není účastníkem, je povinen vypovídat jako svědek; musí
vypovídat pravdivě a nesmí nic zamlčet.
(2) Svědek nesmí být vyslýchán o utajovaných informacích chráněných
zvláštním zákonem, které je povinen zachovat v tajnosti, ledaže byl této povinnosti
příslušným orgánem zproštěn.
(3) Svědek nesmí být vyslýchán též tehdy, jestliže by svou výpovědí
porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl této povinnosti
příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěn.
(4) Výpověď může odepřít ten, kdo by jí způsobil sobě nebo osobě blízké26)
nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt.
(5) Správní orgán svědka před výslechem poučí o důvodech, pro které
nesmí být vyslýchán, o právu odepřít výpověď, o jeho povinnosti vypovídat pravdivě
a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.
§ 56
Důkaz znaleckým posudkem
Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných
znalostí, které úřední osoby nemají, a jestliže odborné posouzení skutečností nelze
opatřit od jiného správního orgánu, správní orgán usnesením ustanoví znalce. Usnesení
se oznamuje pouze znalci. O zamýšleném ustanovení znalce, popřípadě o ustanovení
znalce správní orgán vhodným způsobem účastníky vyrozumí. Správní orgán znalci uloží,
aby posudek vypracoval písemně a předložil mu jej ve lhůtě, kterou současně určí.
Může znalce také vyslechnout.
Předběžná otázka
§ 57
(1) Jestliže vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, již nepřísluší
správnímu orgánu rozhodnout a o které nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, správní
orgán
a) může dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem
nebo jiným orgánem veřejné moci; v případech stanovených zákonem je správní orgán
povinen takový podnět dát, nebo
b) může vyzvat účastníka, popřípadě jinou osobu, aby podala žádost
o zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo jiným orgánem veřejné moci
ve lhůtě, kterou správní orgán určí, nebo
c) si o ní může učinit úsudek; správní orgán si však nemůže učinit
úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo
za něj odpovídá, ani o otázkách osobního stavu.
(2) Probíhá-li před příslušným správním orgánem nebo před jiným příslušným
orgánem veřejné moci řízení o předběžné otázce nebo jestliže dal správní orgán k
takovému řízení podnět podle odstavce 1 písm. a) či učinil výzvu podle odstavce
1 písm. b), postupuje správní orgán podle § 64. Pokud řízení na podnět správního
orgánu nebylo zahájeno nebo nebyla podána žádost o zahájení řízení v určené
lhůtě, lze v řízení pokračovat.
(3) Rozhodnutím příslušného orgánu o předběžné otázce, které je pravomocné,
popřípadě předběžně vykonatelné, je správní orgán vázán.
(4) Jestliže vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, k jejímuž řešení
je správní orgán příslušný, o níž však nelze rozhodnout ve společném řízení, provede
správní orgán nejprve řízení o této předběžné otázce, je-li oprávněn zahájit řízení
z moci úřední, popřípadě vyzve toho, kdo je oprávněn podat žádost, aby tak učinil.
Díl 4
Zajištění účelu a průběhu řízení
§ 58
Úvodní ustanovení
Správní orgán užije zajišťovací prostředky (§ 59 až 63 a § 147)
pouze v případech, kdy to vyžaduje, a v rozsahu, v jakém to vyžaduje zajištění
průběhu a účelu řízení.
§ 59
Předvolání
Správní orgán předvolá osobu, jejíž osobní účast při úkonu v řízení je
k provedení úkonu nutná. Předvolání musí být písemné a doručuje se do vlastních rukou
s dostatečným, zpravidla nejméně pětidenním předstihem. V předvolání musí být uvedeno,
kdo, kdy, kam, v jaké věci a z jakého důvodu se má dostavit a jaké jsou právní následky
v případě, že se nedostaví. Předvolaný je povinen dostavit se včas na určené místo;
nemůže-li tak ze závažných důvodů učinit, je povinen bezodkladně se s uvedením důvodů
správnímu orgánu omluvit.
§ 60
Předvedení
(1) Jestliže se účastník nebo svědek bez náležité omluvy nebo bez dostatečných
důvodů na předvolání nedostaví, může správní orgán vydat usnesení, na jehož základě
bude účastník nebo svědek předveden. Písemné vyhotovení usnesení se doručuje orgánům,
které mají předvedení provést; úřední osoby, které plní úkoly těchto orgánů, doručí
usnesení předváděnému.
(2) Předvedení na požádání správního orgánu zajišťuje Policie České republiky
nebo jiný ozbrojený sbor, o němž to stanoví zvláštní zákon. V řízení před orgány
obcí zajišťuje předvedení též obecní policie.
§ 61
Předběžné opatření
(1) Správní orgán může z moci úřední nebo na požádání účastníka před
skončením řízení rozhodnutím nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby byly zatímně
upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce.
Předběžným opatřením lze účastníkovi nebo jiné osobě přikázat, aby něco vykonal,
něčeho se zdržel nebo něco strpěl, anebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní
prostředek, nebo věc, která může být předmětem exekuce.
(2) O požádání účastníka o předběžné opatření musí být rozhodnuto do
10 dnů. Rozhodnutí se oznamuje jen tomu, koho se týká, popřípadě též jinému účastníkovi,
který o jeho vydání požádal. Odvolání proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření
nemá odkladný účinek; může je podat pouze účastník, kterému se rozhodnutí oznamuje.
(3) Správní orgán předběžné opatření zruší rozhodnutím bezodkladně poté,
co pomine důvod, pro který bylo nařízeno. Neučiní-li tak, pozbývá předběžné opatření
účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních
účinků.
(4) Osoba, které bylo oznámeno rozhodnutí o zajištění věci, je povinna
tuto věc správnímu orgánu vydat. Není-li věc v určené lhůtě správnímu orgánu vydána,
může být tomu, kdo ji má u sebe, odňata. O vydání nebo odnětí zajištěné věci se sepíše
protokol, v němž se uvede též popis zajištěné věci. Osobě, která věc vydala nebo
jíž byla věc odňata, správní orgán nebo úřední osoba provádějící odnětí věci vystaví
potvrzení. Pozbylo-li předběžné opatření účinnosti, vrátí se věc osobě, které byla
zajištěna, nemůže-li být předmětem exekuce.
§ 62
Pořádková pokuta
(1) Správní orgán může rozhodnutím uložit pořádkovou pokutu až do
výše 50 000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že
a) se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu,
b) navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek, nebo
c) neuposlechne pokynu úřední osoby.
(2) Pořádkovou pokutu podle odstavce 1 lze uložit i tomu, kdo učiní
hrubě urážlivé podání.
(3) Při stanovení výše pořádkové pokuty dbá správní orgán, aby nebyla
v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení; pokutu lze ukládat
i opakovaně.
(4) Pořádkovou pokutu vybírá podle zvláštního zákona27) správní orgán,
který ji uložil. V řízení o uložení povinnosti, k jejíž exekuci je správní orgán
příslušný, je exekučním správním orgánem (§ 103 odst. 2) správní orgán, který
pořádkovou pokutu uložil. Příjem z pořádkových pokut je příjmem rozpočtu, ze
kterého je hrazena činnost správního orgánu, který pokutu uložil.
(5) Účastníkem řízení o uložení pořádkové pokuty je pouze osoba, které
má být pořádková pokuta uložena. Prvním úkonem v řízení ve věci uložení pořádkové
pokuty je vydání rozhodnutí. Odvolání proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty
má vždy odkladný účinek.
(6) Pravomocně uloženou pořádkovou pokutu může správní orgán, který ji
uložil, novým rozhodnutím prominout nebo snížit. Přitom správní orgán přihlédne zejména
k tomu, jak osoba, které byla pořádková pokuta uložena, plní svoje procesní povinnosti
v dalším průběhu řízení.
§ 63
Vykázání z místa konání úkonu
(1) Toho, kdo nepřístojným chováním ruší pořádek při ústním jednání nebo
ohledání na místě, popřípadě při jiném úkonu, může správní orgán po předchozím upozornění
vykázat z místa, kde se úkon koná. Usnesení se vyhlašuje ústně. Správní orgán poučí
vykazovanou osobu o následcích neuposlechnutí. Vykázání vynucují tytéž orgány, které
provádějí předvedení podle § 60.
(2) Jestliže úkon není uskutečňován v úředních místnostech správního
orgánu, nelze z místa úkonu vykázat osobu, která má vlastnické či užívací právo k
prostoru, kde se úkon koná.
Díl 5
Přerušení řízení a zastavení řízení
Přerušení řízení
§ 64
(1) Správní orgán může řízení usnesením přerušit
a) současně s výzvou k odstranění nedostatků žádosti podle § 45
odst. 2,
b) současně s výzvou k zaplacení správního poplatku, který je spojen
s určitým úkonem v řízení, a s určením lhůty k jeho zaplacení; v řízení pokračuje,
jakmile mu byl předložen doklad o zaplacení správního poplatku,
c) probíhá-li řízení o předběžné otázce nebo správní orgán
1. dal
k takovému řízení podnět podle § 57 odst. 1 písm. a),
2. učinil výzvu podle § 57 odst.
1 písm. b), anebo
3. učinil úkon podle § 57 odst. 4;
za úkon správního orgánu
se považuje i předání písemnosti k doručení podle § 19 a vyvěšení písemnosti na úřední
desce,
d) do doby ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi,
e) z dalších důvodů stanovených zákonem.
(2) V řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na požádání žadatele;
jestliže je žadatelů více, může tak učinit jen za podmínky, že s přerušením souhlasí
všichni.
(3) V řízení z moci úřední může správní orgán, není-li to v rozporu
s veřejným zájmem, na požádání účastníka, pokud s tím všichni účastníci uvedení v
§ 27 odst. 1 písm. b) souhlasí, z důležitých důvodů přerušit řízení.
(4) Řízení lze přerušit na dobu nezbytně nutnou. Při postupu podle
odstavců 2 a 3 správní orgán při určení doby přerušení přihlíží k návrhu účastníka.
§ 65
(1) Po dobu přerušení řízení činí správní orgán a účastníci úkony,
kterých je zapotřebí k odstranění důvodů přerušení. Správní orgán může rovněž činit
úkony podle § 137 odst. 1 a § 138. Lhůty týkající se provádění úkonů v řízení
neběží. Lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci přestává běžet již dnem, kdy nastal
některý z důvodů uvedených v § 64 odst. 1, a neskončí dříve než 15 dnů ode
dne, kdy přerušení řízení skončilo.
(2) Správní orgán pokračuje v řízení, jakmile odpadne překážka, pro
niž bylo řízení přerušeno, nebo uplyne lhůta určená správním orgánem podle § 64 odst.
2 nebo 3. Bylo-li řízení přerušeno podle § 64 odst. 2 nebo 3, může v řízení
správní orgán pokračovat též na požádání účastníka, který požádal o jeho přerušení.
O tom, že v řízení pokračuje, vyrozumí správní orgán účastníky a provede o
tom záznam do spisu.
Zastavení řízení
§ 66
(1) Řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže
a) žadatel vzal svou žádost zpět; jestliže je žadatelů více, musí
se zpětvzetím souhlasit všichni žadatelé; ve sporném řízení správní orgán řízení
nezastaví, pokud se zpětvzetím odpůrce z vážných důvodů nesouhlasí,
b) byla podána žádost zjevně právně nepřípustná,
c) žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které
brání pokračování v řízení,
d) žadatel ve stanovené lhůtě nezaplatil správní poplatek, k jehož
zaplacení byl v řízení povinen,
e) zjistí překážku řízení podle § 48 odst. 1,
f) žadatel zemřel nebo zanikl, pokud v řízení nepokračují právní
nástupci nebo pokud není více žadatelů, anebo zanikla-li věc nebo právo, kterého
se řízení týká; řízení je zastaveno dnem, kdy se správní orgán o úmrtí nebo zániku
žadatele nebo o zániku věci nebo práva dozvěděl,
g) žádost se stala zjevně bezpředmětnou,
h) z dalších důvodů stanovených zákonem.
(2) Řízení vedené z moci úřední správní orgán usnesením zastaví, jestliže
zjistí, že u některého správního orgánu již před zahájením tohoto řízení bylo zahájeno
řízení v téže věci, nebo jestliže v řízení, ve kterém nemohou pokračovat právní nástupci,
odpadl jeho důvod, zejména jestliže účastník zemřel nebo zanikl, anebo zanikla věc
nebo právo, jehož se řízení týká. Toto usnesení se pouze poznamená do spisu.
Díl 6
Rozhodnutí
§ 67
Obsah a forma rozhodnutí
(1) Rozhodnutím správní orgán v určité věci zakládá, mění nebo ruší práva
anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci prohlašuje, že taková
osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, nebo v zákonem stanovených případech rozhoduje
o procesních otázkách.
(2) Rozhodnutí se vyhotovuje v písemné formě. Rozhodnutí se písemně nevyhotovuje,
stanoví-li tak zákon; výroková část takového rozhodnutí, podstatné části jeho odůvodnění
a poučení o opravném prostředku se pouze vyhlásí a do spisu se učiní záznam, který
obsahuje výrokovou část, odůvodnění, datum vydání, číslo jednací, datum vyhotovení,
otisk úředního razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné
úřední osoby.
(3) Ústně vyhlášené rozhodnutí správní orgán potvrdí písemně, pokud účastník
písemné potvrzení požaduje. Písemné potvrzení obsahuje pouze výrokovou část rozhodnutí
(§ 68 odst. 2) a další náležitosti uvedené v § 69.
Náležitosti rozhodnutí
§ 68
(1) Rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků.
(2) Ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení,
právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27
odst. 1. Účastníci, kteří jsou fyzickými osobami, se označují údaji umožňujícími
jejich identifikaci (§ 18 odst. 2); účastníci, kteří jsou právnickými osobami,
se označují názvem a sídlem. Ve výrokové části se uvede lhůta ke splnění ukládané
povinnosti, popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok
o vyloučení odkladného účinku odvolání (§ 85 odst. 2). Výroková část rozhodnutí
může obsahovat jeden nebo více výroků; výrok může obsahovat vedlejší ustanovení.
(3) V odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady
pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při
výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy
a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.
(4) Odůvodnění rozhodnutí není třeba, jestliže správní orgán prvního
stupně všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví.
(5) V poučení se uvede, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání,
v jaké lhůtě je možno tak učinit, od kterého dne se tato lhůta počítá, který správní
orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává.
(6) Pokud odvolání nemá odkladný účinek, musí být tato skutečnost v
poučení uvedena.
§ 69
(1) V písemném vyhotovení rozhodnutí se uvede označení "rozhodnutí"
nebo jiné označení stanovené zákonem. Písemné vyhotovení rozhodnutí dále musí obsahovat
označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal, číslo jednací, datum vyhotovení,
otisk úředního razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné
úřední osoby. Podpis oprávněné úřední osoby je na stejnopisu možno nahradit doložkou
"vlastní rukou" nebo zkratkou "v. r." u příjmení oprávněné úřední osoby a doložkou
"Za správnost vyhotovení:" s uvedením jména, příjmení a podpisu úřední osoby, která
odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí.
(2) V písemném vyhotovení rozhodnutí se uvedou jména a příjmení všech
účastníků.
(3) Pokud se na žádost účastníka má rozhodnutí doručit elektronicky,
vyhotoví úřední osoba, která za písemné vyhotovení rozhodnutí odpovídá, jeho elektronickou
verzi s tím, že na místě otisku úředního razítka vyjádří tuto skutečnost slovy "otisk
úředního razítka" a dokument podepíše svým uznávaným elektronickým podpisem.16)
(4) Na požádání účastníka správní orgán vydá stejnopis písemného vyhotovení
rozhodnutí. Na požádání účastníka lze též vydat pouze stejnopis výroku.
§ 70
Opravu zřejmých nesprávností v písemném vyhotovení rozhodnutí na požádání
účastníka nebo z moci úřední usnesením provede správní orgán, který rozhodnutí vydal.
Týká-li se oprava výroku rozhodnutí, vydá o tom správní orgán opravné rozhodnutí.
Prvním úkonem správního orgánu ve věci opravy je vydání tohoto rozhodnutí. Právo
podat odvolání proti opravnému usnesení anebo opravnému rozhodnutí má pouze účastník,
který jím může být přímo dotčen.
§ 71
Lhůty pro vydání rozhodnutí
(1) Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu.
(2) Vydáním rozhodnutí se rozumí
a) předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení
podle § 19, popřípadě jiný úkon k jeho doručení, provádí-li je správní orgán
sám; na písemnosti nebo poštovní zásilce se tato skutečnost vyznačí slovy:
"Vypraveno dne:",
b) ústní vyhlášení, pokud má účinky oznámení (§ 72 odst. 1),
c) vyvěšení veřejné vyhlášky, je-li doručováno podle § 25,
nebo
d) poznamenání usnesení do spisu v případě, že se pouze poznamenává
do spisu.
(3) Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen
vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba
a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní
šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou
vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý
případ,
b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování
znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.
(4) Po dobu nezbytnou k opatření údajů podle § 6 odst. 2 lhůty pro
vydání rozhodnutí neběží.
(5) Nedodržení lhůt se nemůže dovolávat ten účastník, který je způsobil.
§ 72
Oznamování rozhodnutí
(1) Rozhodnutí se účastníkům oznamuje doručením stejnopisu písemného
vyhotovení do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením. Nestanoví-li zákon jinak, má
ústní vyhlášení účinky oznámení pouze v případě, že se účastník současně vzdá nároku
na doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Tato skutečnost se poznamená do spisu.
(2) Pokud se všichni účastníci vzdají nároku na doručení písemného vyhotovení
rozhodnutí, učiní se místo písemného vyhotovení rozhodnutí pouze záznam do spisu
podle § 67 odst. 2 věty druhé.
(3) Účastník se může vzdát práva na oznamování všech rozhodnutí vydaných
v řízení, s výjimkou rozhodnutí, jímž se řízení končí, a rozhodnutí, jímž se mu v
průběhu řízení ukládá povinnost, a práva na vyrozumívání o usneseních poznamenaných
do spisu. Pokud se všichni účastníci vzdali práva na oznamování všech usnesení v
řízení, usnesení se pouze poznamená do spisu.
Právní moc, vykonatelnost a jiné právní účinky rozhodnutí
§ 73
(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, je v právní moci rozhodnutí, které
bylo oznámeno a proti kterému nelze podat odvolání.
(2) Pravomocné rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní
orgány; ustanovení § 76 odst. 3 věty poslední tím není dotčeno. Pro jiné osoby
je pravomocné rozhodnutí závazné v případech stanovených zákonem v rozsahu
v něm uvedeném. Pravomocné rozhodnutí o osobním stavu je závazné pro každého.
Jestliže je pro práva a povinnosti účastníků určující právo k movité nebo nemovité
věci,28) je pravomocné rozhodnutí závazné i pro právní nástupce účastníků.
§ 74
(1) Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem,
který je v jeho výrokové části uveden. Rozhodnutí je předběžně vykonatelné, pokud
odvolání nemá odkladný účinek.
(2) Rozhodnutí ukládající povinnost k plnění je vykonatelné, je-li
v právní moci a jestliže uplynula lhůta ke splnění povinnosti. Rozhodnutí ukládající
povinnost k plnění je předběžně vykonatelné, pokud odvolání nemá odkladný účinek,
a byla-li stanovena lhůta ke splnění povinnosti, jejím uplynutím.
(3) Ustanovení o vykonatelnosti platí obdobně i pro jiné právní účinky
rozhodnutí.
§ 75
Doložka právní moci nebo vykonatelnosti
(1) Správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, vyznačí na písemném
vyhotovení rozhodnutí, které zůstává součástí spisu, právní moc nebo vykonatelnost
rozhodnutí. Zároveň vyznačí den vyhlášení tohoto rozhodnutí nebo den, kdy byla písemnost
předána k doručení.
(2) Na požádání účastníka opatří správní orgán prvního stupně doložkou
právní moci nebo vykonatelnosti stejnopis rozhodnutí, který byl účastníkovi doručen.
Na požádání účastníka se vyhotoví stejnopis výroku spolu s vyznačením doložky právní
moci nebo vykonatelnosti.
(3) Jestliže dojde k chybnému vyznačení nebo pozbude-li rozhodnutí
právní moci nebo vykonatelnosti, správní orgán to sdělí těm osobám, jimž údaje uvedené
v odstavci 1 vyznačil, a učiní o tom oznámení veřejnou vyhláškou.
§ 76
Usnesení
(1) V případech stanovených zákonem rozhoduje správní orgán usnesením.
(2) Usnesení podle § 11 odst. 2, § 13 odst. 4, § 28 odst. 1, § 29 odst.
1, § 38 odst. 5 a § 80 odst. 4 písm. b) a c) lze vydat bez předchozího řízení,
jestliže obdobné usnesení bylo týmž správním orgánem podle ustálené rozhodovací
praxe vydáno v téže nebo jiné věci za obdobných skutkových okolností. Účinky
takového usnesení nastávají jeho vydáním.
(3) Usnesení se oznamuje podle § 72, nestanoví-li zákon, že se
pouze poznamená do spisu. Usnesení, které se oznamuje podle § 72, nabývá právní
moci, bylo-li oznámeno a nelze-li proti němu podat odvolání. O usnesení, které
se pouze poznamená do spisu, se účastníci vhodným způsobem vyrozumí; takové
usnesení nabývá právní moci poznamenáním do spisu. Usnesení, které se pouze
poznamená do spisu, může správní orgán v průběhu řízení změnit novým usnesením;
nové usnesení se pouze poznamená do spisu.
(4) Usnesení, která se týkají příslušnosti správních orgánů, se oznamují
též všem správním orgánům, kterých se dotýkají.
(5) Proti usnesení se může odvolat účastník, jemuž se usnesení oznamuje.
Odvolání proti usnesení nemá odkladný účinek. Proti usnesení, které se pouze poznamená
do spisu, a proti usnesení, o němž to stanoví zákon, se nelze odvolat.
Díl 7
Nicotnost rozhodnutí
§ 77
(1) Nicotné je rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně
příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu
orgánu. Nicotnost z tohoto důvodu zjišťuje a rozhodnutím prohlašuje správní orgán
nadřízený správnímu orgánu, který nicotné rozhodnutí vydal.
(2) Nicotné je dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně
vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami,
pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Nicotnost z těchto
důvodů vyslovuje soud podle soudního řádu správního.29)
(3) Pokud se důvod nicotnosti týká jen některého výroku rozhodnutí nebo
vedlejšího ustanovení výroku, je nicotná jen tato část, jestliže z povahy věci nevyplývá,
že ji nelze oddělit od ostatního obsahu.
§ 78
(1) Nicotnost se zjišťuje a prohlašuje z moci úřední, a to kdykoliv.
Účastníci řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno, a dále ti, kdož jsou uvedeni v písemném
vyhotovení tohoto rozhodnutí, jakož i právní nástupci všech těchto osob, pokud by
byli rozhodnutím vázáni, mohou dát podnět k prohlášení nicotnosti; jestliže správní
orgán neshledá důvody k zahájení řízení o prohlášení nicotnosti, sdělí tuto skutečnost
s uvedením důvodů do 30 dnů podateli.
(2) Proti rozhodnutí, jímž správní orgán prohlásil nicotnost, nelze podat
odvolání.
(3) Jestliže správní orgán dojde k závěru, že jiný správní orgán učinil
úkon, který je nicotným rozhodnutím, dá podnět správnímu orgánu příslušnému k prohlášení
nicotnosti.
Díl 8
Náklady řízení
§ 79
(1) Náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců,
včetně správního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady
důkazů, tlumočné a odměna za zastupování.
(2) Rozhodnutí ve věci nákladů řízení může být ve výrokové části jiného
rozhodnutí nebo může být vydáno samostatně; lze je vydat i v průběhu řízení. Rozhodnutí
se oznamuje pouze osobám, jichž se týká.
(3) Nestanoví-li zákon jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán (§
136) a účastník své náklady.
(4) Prováděcí právní předpis stanoví rozsah, v němž správní orgán hradí
hotové výdaje a ušlý výdělek jiným osobám, zejména v souvislosti s výkonem funkce
opatrovníka a s opatřováním podkladů pro vydání rozhodnutí. Nárok na náhradu musí
být u správního orgánu uplatněn do 8 dnů poté, co náklady vznikly, jinak zaniká.
(5) Povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou uloží správní
orgán účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Prováděcí
právní předpis stanoví výši paušální částky nákladů řízení a výši paušální částky
nákladů řízení ve zvláště složitých případech nebo byl-li přibrán znalec. V případech
hodných zvláštního zřetele lze výši paušální částky na požádání snížit.
(6) Povinnost nahradit náklady řízení, které by jinak správnímu orgánu
nebyly vznikly, může správní orgán uložit tomu, kdo jejich vznik způsobil porušením
své povinnosti.
(7) Náklady na opatření údajů podle § 6 odst. 2 tvoří hotové výdaje
správního orgánu zvýšené o částku odpovídající správním poplatkům, které by
byla povinna zaplatit dotčená osoba, která o opatření údajů požádala, kdyby
si je opatřovala sama; tyto náklady hradí dotčená osoba, jež o opatření údajů
požádala.
(8) Náhradu nákladů vybírá podle zvláštního zákona27) správní orgán,
který ji uložil. V řízení o uložení povinnosti, k jejíž exekuci je správní orgán
příslušný, je exekučním úřadem správní orgán, který náhradu nákladů uložil.
16) Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších
zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů.
26) § 116 občanského zákoníku.
27) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
28) § 118 až 121 občanského zákoníku.
29) § 76 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.
44) § 45 a násl. občanského zákoníku.