ČÁST TŘETÍ
Zrušena
HLAVA TŘETÍ A [ČÁSTI DRUHÉ (§ 152 - § 180)] PRÁVO ZÁSTAVNÍ A ZADRŽOVACÍ
ODDÍL PRVNÍ
Zástavní právo
§ 152
Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který
jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout
uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy.
§ 153
(1) Zástavou může být věc movitá nebo nemovitá, podnik nebo jiná věc
hromadná, soubor věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to
jeho povaha připouští, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle
zvláštního zákona, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět
průmyslového vlastnictví.
(2) Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství, přírůstky a
neoddělené plody zástavy.
(3) Pohledávka může být zajištěna zástavním právem na několika
samostatných zástavách (vespolné zástavní právo).
§ 154
Ustanovení tohoto zákona se použijí pro zástavní právo k obchodnímu
podílu, pro zástavní právo k cenným papírům, popřípadě pro zástavní
právo opírající se o cenné papíry (například hypoteční zástavní list),
nebo pro zástavní právo k předmětům průmyslového vlastnictví, pokud
zvláštní zákony, které tato zástavní práva upravují, nestanoví něco
jiného.
§ 155
(1) Zástavním právem může být zajištěna pohledávka peněžitá i
nepeněžitá. Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této
pohledávky.
(2) Nepeněžitá pohledávka je zajištěna do výše její obvyklé ceny v době
vzniku zástavního práva.
(3) Zástavním právem může být zajištěna i pohledávka, která má v
budoucnu vzniknout, anebo pohledávka, jejíž vznik je závislý na splnění
podmínky.
(4) Zástavním právem mohou být do sjednané výše zajištěny i pohledávky
určitého druhu, které zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi budou vznikat
v určité době.
(5) Zástavní právo se vztahuje i na nároky zástavního věřitele z
odstoupení od smlouvy, podle které vznikla zajištěná pohledávka,
nebylo-li v zástavní smlouvě dohodnuto něco jiného.
Vznik zástavního práva
§ 156
(1) Zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy (§ 552) nebo
rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví. Za podmínek
stanovených zákonem může zástavní právo vzniknout na základě rozhodnutí
soudu nebo správního úřadu. Zástavní právo může vzniknout také ze
zákona.
(2) Zástavní smlouva musí obsahovat označení zástavy a pohledávky,
kterou zástava zajišťuje.
(3) Jsou-li zástavou nemovité věci, které se neevidují v katastru
nemovitostí, věci hromadné, soubory věcí nebo movité věci, k nimž má
zástavní právo vzniknout, aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli
nebo třetí osobě (§ 157 odst. 2 a 3), musí být zástavní smlouva sepsána
ve formě notářského zápisu.
§ 157
(1) Zástavní právo k nemovitým věcem a k bytům nebo nebytovým prostorům
ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu vzniká vkladem do
katastru nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak.
(2) Zástavní právo k movitým věcem vzniká jejich odevzdáním zástavnímu
věřiteli, nestanoví-li zákon jinak.
(3) Odevzdání movité věci zástavnímu věřiteli podle odstavce 2 může být
nahrazeno jejím předáním do úschovy nebo ke skladování pro zástavního
věřitele nebo pro zástavního dlužníka u třetí osoby, je-li to dohodnuto
v zástavní smlouvě.
nadpis vypuštěn
§ 158
(1) Zástavní právo k nemovitým věcem, které nejsou předmětem evidence v
katastru nemovitostí, zástavní právo k věci hromadné, zástavní právo k
souboru věcí a zástavní právo k movitým věcem, k nimž má podle zástavní
smlouvy vzniknout zástavní právo, aniž by byly odevzdány zástavnímu
věřiteli nebo třetí osobě (§ 157 odst. 2 a 3), vzniká zápisem do
Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou České republiky; to
neplatí, bylo-li zástavní právo zřízeno rozhodnutím soudu nebo
správního úřadu.
(2) Zápis zástavního práva do Rejstříku zástav provede notář, který
sepsal zástavní smlouvu ve formě notářského zápisu, bezodkladně po
uzavření zástavní smlouvy.
§ 159
(1) Zástavní právo k pohledávce vzniká uzavřením smlouvy, pokud v ní
není ujednáno něco jiného.
(2) Zástavní právo k pohledávce je vůči dlužníku zastavené pohledávky
(poddlužníku) účinné doručením písemného oznámení zástavního dlužníka o
něm, nebo tím, že zástavní věřitel poddlužníku prokáže vznik zástavního
práva.
§ 160
(1) Zástavní právo na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu
vzniká dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
(2) Zástavní právo k nemovitým věcem, které nejsou předmětem evidence v
katastru nemovitostí, zástavní právo k věci hromadné, zástavní právo k
souboru věcí a zástavní právo k movitým věcem, k nimž vzniklo zástavní
právo, aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě (§
157 odst. 2 a 3), vzniklé na základě rozhodnutí soudu nebo správního
úřadu se zaznamenává v Rejstříku zástav vedeném Notářskou komorou České
republiky.
§ 161
(1) Dá-li někdo do zástavy cizí movitou věc bez souhlasu vlastníka nebo
osoby, která má k věci jiné věcné právo neslučitelné se zástavním
právem, vznikne zástavní právo, jen je-li movitá věc odevzdána
zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře, že zástavce je
oprávněn věc zastavit.
(2) Cizí nemovitá věc, věc hromadná, soubor věcí a byt nebo nebytový
prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona mohou být dány do
zástavy jen se souhlasem vlastníka a osoby, která k nim má jiné věcné
právo neslučitelné se zástavním právem. Totéž platí, jde-li o cizí
pohledávku, jiné majetkové právo, obchodní podíl, cenný papír a předmět
průmyslového vlastnictví.
Práva a povinnosti za trvání zástavního práva
§ 162
(1) Zástavní věřitel, jemuž byla zástava odevzdána, je oprávněn ji
držet po celou dobu trvání zástavního práva. Je povinen starat se o ni
s péčí řádného hospodáře, zejména ji opatrovat a chránit před
poškozením, ztrátou a zničením. Vzniknou-li zástavnímu věřiteli plněním
této povinnosti účelně vynaložené náklady, má proti zástavnímu dlužníku
právo na jejich náhradu.
(2) Užívat zástavu a přisvojovat si její přírůstky, plody a užitky může
zástavní věřitel jen se souhlasem zástavce.
(3) Dojde-li během doby, v níž zástavní věřitel má u sebe zástavu, ke
ztrátě, zničení nebo poškození zástavy, odpovídá zástavní věřitel za
vzniklou škodu podle obecných ustanovení odpovědnosti za škodu.
(4) Je-li zástava odevzdána třetí osobě, nesmí tato osoba převzatou věc
odevzdat další osobě ani ji použít nebo umožnit její použití jinému; v
ostatním má tato osoba práva a povinnosti schovatele (§ 747 a
následující), není-li dohodnuto jinak.
§ 163
(1) Zástavní dlužník je povinen zdržet se všeho, čím se zástava
zhoršuje na újmu zástavního věřitele.
(2) Ztratí-li zástava na ceně tak, že zajištění pohledávky se stane
nedostatečným, zástavní věřitel má právo od dlužníka žádat, aby
zajištění bez zbytečného odkladu přiměřeně doplnil. Neučiní-li tak,
stane se ta část pohledávky, která není zajištěna, splatnou.
§ 164
(1) Zástavní právo působí vůči každému pozdějšímu vlastníku zastavené
věci, souboru věcí a bytu nebo nebytovému prostoru ve vlastnictví podle
zvláštního zákona, nestanoví-li zákon jinak. Totéž platí, jde-li o
každého pozdějšího věřitele zastavené pohledávky, o každého pozdějšího
oprávněného ze zastaveného jiného majetkového práva nebo předmětu
průmyslového vlastnictví a o každého pozdějšího majitele zastaveného
obchodního podílu nebo cenného papíru.
(2) Ten, vůči němuž působí zástavní právo podle odstavce 1, má
postavení zástavního dlužníka.
Uspokojení ze zástavy
§ 165
(1) Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem splněna včas, má
zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení
zástavy. Totéž právo má zástavní věřitel, jestliže pohledávka byla po
své splatnosti splněna jen částečně nebo nebylo-li splněno
příslušenství pohledávky.
(2) Vznikne-li na zástavě více zástavních práv, uspokojují se zajištěné
pohledávky postupně v pořadí určeném podle doby vzniku zástavních práv.
§ 165a
(1) Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele ve veřejné dražbě
nebo soudním prodejem zástavy. Při nařízení soudního prodeje zástavy a
při prodeji zástavy soudem se postupuje podle občanského soudního řádu.
(2) Je-li pohledávka zajištěna více zástavami, může zástavní věřitel
navrhnout zpeněžení kterékoliv z nich nebo, je-li to třeba k uspokojení
pohledávky, může navrhnout i prodej více nebo všech těchto zástav.
(3) Právo zástavního věřitele domáhat se uspokojení pohledávky
zajištěné zástavním právem u soudu po dlužníku není ustanoveními
odstavců 1 a 2 dotčeno.
§ 166
(1) Ten, kdo tvrdí, že prodej zástavy ve veřejné dražbě není přípustný,
musí své právo uplatnit žalobou u soudu podanou proti zástavnímu
věřiteli a dražebníkovi na určení nepřípustnosti prodeje zástavy.
(2) Žalobu podle odstavce 1 lze podat do 1 měsíce ode dne doručení
oznámení o veřejné dražbě zákonem určeným osobám, nejpozději však 7 dnů
přede dnem zahájení veřejné dražby.
(3) Veřejnou dražbu lze vykonat až po uplynutí lhůty uvedené v odstavci
2; je-li v této lhůtě podána žaloba podle odstavce 1, lze ji vykonat až
poté, kdy bylo o této žalobě pravomocně rozhodnuto.
(4) Ten, kdo podal bezdůvodně žalobu podle odstavce 1, je povinen
nahradit zástavnímu věřiteli škodu, která mu vznikla oddálením prodeje
zástavy za dobu od podání žaloby do dne rozhodnutí soudu prvního stupně
ve věci, jestliže zástavní věřitel uplatnil právo na náhradu této škody
v průběhu řízení o žalobě před soudem prvního stupně; na návrh
zástavního věřitele může soud již v průběhu řízení rozhodnout o tom, že
je povinen složit do úschovy u soudu zálohu až do výše možné náhrady
škody. Ustanovení první věty o zástavním věřiteli platí obdobně též pro
dražebníka.
§ 167
(1) Je-li zástavou pohledávka, poddlužník je povinen splnit svůj dluh
po splatnosti zastavené pohledávky zástavnímu věřiteli.
(2) Je-li předmětem plnění zastavené pohledávky věc, vzniká předáním
této věci zástavnímu věřiteli jeho zástavní právo k ní; zástavní právo
k pohledávce tím zaniká.
nadpis vypuštěn
§ 168
Je-li zástavou jiné majetkové právo, postupuje se při jeho zpeněžení s
přihlédnutím k povaze tohoto práva přiměřeně podle § 165a nebo podle §
167, nestanoví-li zvláštní právní předpisy jinak.
Neplatná ujednání
§ 169
Ujednání zástavních smluv, dohod o vypořádání dědictví a samostatně
uzavřená ujednání jsou neplatná, jestliže stanoví, že
a) zástavní dlužník nebo zástavce nesmí zástavu vyplatit,
b) zástavní dlužník nebo zástavce nesmí nemovitou věc nebo byt nebo
nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona zastavit
jinému, dalšímu věřiteli,
c) zástavní věřitel může uplatnit uspokojení z prodeje zástavy jinak,
než je stanoveno zákonem,
d) zástavní věřitel se nesmí po splatnosti pohledávky domáhat jejího
uspokojení prodejem zástavy,
e) při prodlení s plněním zajištěné pohledávky zástava propadne
zástavnímu věřiteli, nebo že si ji zástavní věřitel může ponechat za
určenou cenu, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
Zánik zástavního práva
§ 170
(1) Zástavní právo zaniká
a) zánikem zajištěné pohledávky,
b) zánikem zástavy,
c) vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva jednostranným písemným
úkonem,
d) uplynutím doby, na niž bylo zřízeno,
e) složí-li zástavní dlužník nebo zástavce zástavnímu věřiteli obvyklou
cenu zástavy,
f) písemnou smlouvou uzavřenou mezi zástavním věřitelem a zástavním
dlužníkem nebo zástavcem,
g) v případech stanovených zvláštními právními předpisy.
(2) Promlčením zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká.
§ 171
(1) Zanikne-li zástavní právo k nemovitým věcem, k nimž vzniklo vkladem
do katastru nemovitostí, provede se k témuž dni jeho výmaz.
(2) Zanikne-li zástavní právo zapsané nebo zaznamenané v Rejstříku
zástav vedeném Notářskou komorou České republiky, provede kterýkoliv
notář jeho výmaz, požádá-li o něj zástavní věřitel nebo bude-li mu
zánik zástavního práva prokázán.
nadpis vypuštěn
§ 172
Zástavní právo nezaniká, vztahuje-li se i na nároky zástavního věřitele
z odstoupení od smlouvy, podle které vznikla zajištěná pohledávka (§
155 odst. 5).
Podzástavní právo
§ 173
(1) Podzástavní právo vznikne zastavením pohledávky zajištěné zástavním
právem, jestliže zástavou je věc.
(2) Ke vzniku podzástavního práva není třeba souhlasu vlastníka
zastavené věci. Podzástavní právo je však proti němu účinné, jen když
jeho vznik mu byl písemně oznámen. Jestliže je zastavená pohledávka
zajištěna zástavním právem k nemovité věci nebo k bytu nebo nebytovému
prostoru ve vlastnictví podle zvláštního zákona, vzniká podzástavní
právo vkladem do katastru nemovitostí.
§ 174
(1) Jestliže zástavní věřitel (podzástavce) předá zastavenou movitou
věc, kterou má u sebe, podzástavnímu věřiteli, nezbavuje se tím
odpovědnosti za plnění povinností jejímu zástavci.
(2) Není-li splatná pohledávka, která je zajištěna podzástavním právem,
včas splněna, může podzástavní věřitel uplatnit uspokojení ze zástavy
místo zástavního věřitele (podzástavce).
(3) Na podzástavní právo se použijí ustanovení o zástavním právu
přiměřeně.
ODDÍL DRUHÝ
Zadržovací právo
nadpis vypuštěn
§ 175
(1) Kdo je povinen vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji
zadržet k zajištění své splatné pohledávky, kterou má proti osobě, jíž
by jinak byl povinen věc vydat.
(2) Zadržovací právo vzniká i k zajištění dosud nesplatné pohledávky,
zahájením insolvenčního řízení, ve kterém se řeší úpadek nebo hrozící
úpadek dlužníka.
§ 176
(1) Zadržovací právo nemá osoba, která má věc, k níž by mohlo toto
právo vzniknout, u sebe neprávem, zejména jestliže se jí zmocnila
svémocně nebo lstí.
(2) Zadržovací právo nemá ani ten, jemuž při předání věci bylo uloženo,
aby s ní naložil způsobem, který je neslučitelný s výkonem zadržovacího
práva; to neplatí, bylo-li zahájeno insolvenční řízení, ve kterém se
řeší úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka.
§ 177
(1) Zadržovací právo vznikne jednostranným úkonem oprávněné osoby,
kterým vyjadřuje svou vůli zadržet věc.
(2) Oprávněná osoba je povinna bez zbytečného odkladu vyrozumět
dlužníka o zadržení věci a jeho důvodech; jestliže smlouva, na jejímž
základě má věc u sebe, byla uzavřena písemně, musí být i vyrozumění
písemné.
§ 178
Ohledně opatrování zadržené věci a úhrady nákladů s tím spojených má
ten, kdo věc zadržuje, postavení, jaké má zástavní věřitel ohledně
zástavy.
nadpis vypuštěn
§ 179
Na základě zadržovacího práva má věřitel právo při výkonu soudního
rozhodnutí na přednostní uspokojení z výtěžku zadržované věci před
jiným věřitelem, a to i zástavním věřitelem.
§ 180
(1) Zadržovací právo zaniká zánikem zajištěné pohledávky, zánikem
zadržené věci, anebo vydáním zadržené věci dlužníku.
(2) Toto právo zaniká i tehdy, jestliže dlužník poskytne oprávněné
osobě s jejím souhlasem jinou jistotu.
