Nové předpisy

Zákoník práce 2012 - zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce - Hlava 4. § 182 - § 189 Společná ustanovení o cestovních náhradách

HLAVA IV

   SPOLEČNÁ USTANOVENÍ O CESTOVNÍCH NÁHRADÁCH

   § 182

   Paušalizace cestovních náhrad

   (1)  Při  sjednání paušální měsíční nebo denní částky cestovní náhrady,
   popřípadě  při  jejím  stanovení  vnitřním předpisem nebo individuálním
   písemným  určením  se  vychází  z  průměrných  podmínek  rozhodných pro
   poskytování  cestovních  náhrad skupině zaměstnanců nebo zaměstnanci, z
   výše  cestovních  náhrad a z očekávaných průměrných výdajů této skupiny
   zaměstnanců  nebo  tohoto  zaměstnance. Současně se určí způsob krácení
   paušální částky za dobu, kdy zaměstnanec nevykonává práci.

   (2)  Na  žádost  zaměstnance  je  zaměstnavatel  povinen předložit mu k
   nahlédnutí doklady, na jejichž základě byla paušální částka určena.

   § 183

   Záloha na cestovní náhrady a její vyúčtování

   (1)  Zaměstnavatel  je  povinen  poskytnout  zaměstnanci  zúčtovatelnou
   zálohu  až  do  předpokládané  výše  cestovních  náhrad,  pokud  se  se
   zaměstnancem nedohodne, že záloha nebude poskytnuta.

   (2)  Při  zahraniční  pracovní  cestě  může  zaměstnavatel po dohodě se
   zaměstnancem poskytnout zálohu v cizí měně nebo její část též cestovním
   šekem  nebo  zapůjčením platební karty zaměstnavatele. Zaměstnavatel se
   může  se  zaměstnancem  dohodnout  na  poskytnutí  zálohy na zahraniční
   stravné  v  české  měně  nebo  v jiné než v prováděcím právním předpisu
   vydaném  podle § 189 stanovené cizí měně pro příslušný stát, pokud je k
   této  měně  Českou  národní  bankou  vyhlašován  kurz.  Při určení výše
   zahraničního  stravného  v  dohodnuté  měně  se nejprve zjistí korunová
   hodnota  zahraničního stravného, která se přepočítá na dohodnutou měnu.
   Pro   určení   korunové   hodnoty   zahraničního   stravného  a  částky
   zahraničního  stravného  v  dohodnuté  měně  se použijí kurzy vyhlášené
   Českou národní bankou a platné v den vyplacení zálohy.

   (3)  Jestliže se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné době,
   je  zaměstnanec  povinen  do 10 pracovních dnů po dni ukončení pracovní
   cesty  nebo  jiné  skutečnosti  zakládající  právo  na cestovní náhradu
   předložit   zaměstnavateli   písemné   doklady  potřebné  k  vyúčtování
   cestovních  náhrad  a  vrátit  nevyúčtovanou  zálohu. Částka, kterou má
   zaměstnanec  zaměstnavateli  vrátit v české měně, se zaokrouhlí na celé
   koruny směrem nahoru.

   (4)  Částku,  o  kterou  byla poskytnutá záloha při zahraniční pracovní
   cestě   vyšší,   než   činí   právo   zaměstnance,   vrací  zaměstnanec
   zaměstnavateli  ve měně, kterou mu zaměstnavatel poskytl, nebo ve měně,
   na kterou zaměstnanec tuto měnu v zahraničí směnil, anebo v české měně.
   Částku,  o  kterou byla poskytnutá záloha při zahraniční pracovní cestě
   nižší,  než činí právo zaměstnance, doplácí zaměstnavatel zaměstnanci v
   české  měně,  pokud  se nedohodnou jinak. Při vyúčtování zálohy použije
   zaměstnavatel zaměstnancem doložený kurz, kterým byla poskytnutá měna v
   zahraničí směněna na jinou měnu, a kurzy uvedené v odstavci 2.

   (5)  Nedohodnou-li  se  smluvní  strany  na jiné době, je zaměstnavatel
   povinen  do  10  pracovních  dnů  ode  dne předložení písemných dokladů
   zaměstnancem  provést  vyúčtování  cestovních  náhrad  a uspokojit jeho
   práva.  Částka,  kterou má zaměstnavatel zaměstnanci poskytnout v české
   měně, se zaokrouhlí na celé koruny směrem nahoru.

   § 184

   Při  poskytování  cestovních náhrad, na které nebyla poskytnuta záloha,
   se  přiměřeně použije § 183 s tím, že pro přepočet měn se použijí kurzy
   vyhlášené  Českou  národní  bankou  a  platné  v den nástupu zahraniční
   pracovní cesty.

   § 185

   Požaduje-li  se  pro poskytnutí cestovních náhrad prokázání příslušných
   výdajů,  a  zaměstnanec  je neprokáže, může mu zaměstnavatel poskytnout
   tuto náhradu v jím uznané výši, která odpovídá určeným podmínkám, pokud
   tento zákon nestanoví jinak (§ 158 odst. 3).

   § 186

   Zaměstnanec  je  povinen  bez zbytečného odkladu oznámit zaměstnavateli
   změnu skutečnosti, která je rozhodná pro poskytnutí cestovní náhrady.

   § 187

   Za člena rodiny zaměstnance se pro účely poskytování cestovních náhrad,
   s  výjimkou  § 177 odst. 2, považuje jeho manžel, partner^51a), vlastní
   dítě,  osvojenec,  dítě  svěřené zaměstnanci do pěstounské péče nebo do
   výchovy,  vlastní rodiče, osvojitel, opatrovník a pěstoun. Jiná fyzická
   osoba  je postavena na roveň člena rodiny pouze za předpokladu, že žije
   se zaměstnancem v domácnosti.

   § 188

   Cestovní  náhrady poskytované podle mezinárodní smlouvy nebo na základě
   dohod o vzájemné výměně zaměstnanců se zahraničním zaměstnavatelem

   (1)  Zaměstnanci,  který  je  vyslán na zahraniční pracovní cestu, a po
   tuto  dobu  mu  přísluší  podle  mezinárodní smlouvy náhrada cestovních
   výdajů nebo náhrada obdobných výdajů v nižší výši než podle této části,
   poskytne  zaměstnavatel  cestovní  náhradu  ve výši rozdílu mezi právem
   podle této části a náhradou poskytovanou podle mezinárodní smlouvy.

   (2)  Zaměstnanci,  který  je  vyslán na zahraniční pracovní cestu, a po
   tuto  dobu  mu  přísluší  podle  mezinárodní smlouvy náhrada cestovních
   výdajů  nebo  náhrada  obdobných  výdajů  ve stejné nebo vyšší výši než
   podle  této  části,  zaměstnavatel  cestovní  náhrady  podle této části
   neposkytne.

   (3) Náhrady cestovních výdajů nebo náhrady obdobných výdajů, které jsou
   zaměstnanci  poskytovány  podle  mezinárodní  smlouvy,  se  považují za
   cestovní náhrady poskytované podle této části.

   (4)   Jestliže   zaměstnavatel   sjedná  v  dohodě  o  vzájemné  výměně
   zaměstnanců,  že  bude  zahraničnímu  zaměstnanci  vyslanému  do  České
   republiky poskytovat stravné, je povinen jej poskytovat nejméně ve výši
   horní  hranice  stravného  stanovené  v  §  176  odst. 1. Zaměstnavatel
   uvedený  v  části  sedmé hlavě III může poskytovat stravné zahraničnímu
   zaměstnanci  až do výše dvojnásobku stravného stanoveného ve větě první
   a kapesné až do výše 40 % takto sjednaného nebo určeného stravného.

   § 189

   Zmocňovací ustanovení

   (1)  V  pravidelném termínu od 1. ledna Ministerstvo práce a sociálních
   věcí vyhláškou

   a)  mění  sazbu  základní  náhrady  za  používání silničních motorových
   vozidel stanovenou v § 157 odst. 4,

   b) mění stravné stanovené v § 163 odst. 1 a § 176 odst. 1,

   c)  stanoví  průměrnou  cenu  pohonných  hmot, a to podle údajů Českého
   statistického  úřadu o cenách vozidel, o cenách jídel a nealkoholických
   nápojů ve veřejném stravování a o cenách pohonných hmot.

   (2)  V  mimořádném  termínu Ministerstvo práce a sociálních věcí upraví
   vyhláškou  sazbu  základní  náhrady  za používání silničních motorových
   vozidel,  stravné  nebo průměrnou cenu pohonných hmot, jakmile se podle
   údajů  Českého statistického úřadu některá z cen uvedených v odstavci 1
   ode dne účinnosti tohoto zákona, nebo ode dne účinnosti poslední úpravy
   obsažené ve vyhlášce, zvýší nebo sníží alespoň o 20 %.

   (3)  Stravné  se  zaokrouhluje  na celé koruny do výše 50 haléřů směrem
   dolů  a  od  50  haléřů  včetně směrem nahoru. Sazba základní náhrady a
   průměrné  ceny  pohonných  hmot  se zaokrouhlují na desetihaléře směrem
   nahoru.

   (4)  V  pravidelném  termínu od 1. ledna Ministerstvo financí vyhláškou
   stanoví  výši základních sazeb zahraničního stravného v celých měnových
   jednotkách  příslušné  cizí  měny,  a to na základě návrhu Ministerstva
   zahraničních  věcí vypracovaného podle podkladů zastupitelských úřadů o
   cenách   jídel  a  nealkoholických  nápojů  ve  veřejných  stravovacích
   zařízeních střední kvalitativní třídy a v zařízeních první kvalitativní
   třídy  v  rozvojových  zemích  Asie,  Afriky  a  Latinské  Ameriky, a s
   využitím statistických údajů mezinárodních institucí.

   (5)  V  mimořádném  termínu  Ministerstvo financí upraví vyhláškou výši
   základní  sazby  zahraničního  stravného,  jakmile  se  cena  uvedená v
   odstavci  4  a  kurz  stanovené cizí měny od poslední úpravy zvýší nebo
   sníží alespoň o 20 %.

   (6)   Vláda  stanoví  nařízením  pro  zaměstnance,  se  kterými  sjedná
   zaměstnavatel  uvedený  v  části  sedmé  hlavě  III místo výkonu práce,
   popřípadě i pravidelné pracoviště, mimo území České republiky, náhradu

   a) zvýšených životních nákladů,

   b) zvýšených vybavovacích výdajů,

   c) jízdních výdajů a výdajů za ubytování při některých cestách do České
   republiky a zpět,

   d) výdajů spojených s přepravou osobních věcí.