Nové předpisy

Občanský zákoník - zákon č. 40/1964 Sb. § 152 - § 180 Právo zástavní a zadržovací

ČÁST TŘETÍ

   Zrušena

   HLAVA TŘETÍ A [ČÁSTI DRUHÉ (§ 152 - § 180)] PRÁVO ZÁSTAVNÍ A ZADRŽOVACÍ

   ODDÍL PRVNÍ

   Zástavní právo

   § 152

   Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který
   jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout
   uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy.

   § 153

   (1)  Zástavou  může  být věc movitá nebo nemovitá, podnik nebo jiná věc
   hromadná,  soubor  věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to
   jeho  povaha  připouští, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle
   zvláštního   zákona,   obchodní   podíl,   cenný   papír  nebo  předmět
   průmyslového vlastnictví.

   (2)  Zástavní  právo  se  vztahuje  i  na  příslušenství,  přírůstky  a
   neoddělené plody zástavy.

   (3)   Pohledávka  může  být  zajištěna  zástavním  právem  na  několika
   samostatných zástavách (vespolné zástavní právo).

   § 154

   Ustanovení  tohoto  zákona  se  použijí pro zástavní právo k obchodnímu
   podílu,  pro  zástavní  právo  k cenným papírům, popřípadě pro zástavní
   právo  opírající se o cenné papíry (například hypoteční zástavní list),
   nebo  pro  zástavní  právo  k předmětům průmyslového vlastnictví, pokud
   zvláštní  zákony,  které  tato  zástavní práva upravují, nestanoví něco
   jiného.

   § 155

   (1)   Zástavním   právem  může  být  zajištěna  pohledávka  peněžitá  i
   nepeněžitá.   Zástavní  právo  se  vztahuje  i  na  příslušenství  této
   pohledávky.

   (2) Nepeněžitá pohledávka je zajištěna do výše její obvyklé ceny v době
   vzniku zástavního práva.

   (3)  Zástavním  právem  může  být  zajištěna  i  pohledávka, která má v
   budoucnu vzniknout, anebo pohledávka, jejíž vznik je závislý na splnění
   podmínky.

   (4)  Zástavním právem mohou být do sjednané výše zajištěny i pohledávky
   určitého druhu, které zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi budou vznikat
   v určité době.

   (5)  Zástavní  právo  se  vztahuje  i  na  nároky zástavního věřitele z
   odstoupení  od  smlouvy,  podle  které  vznikla  zajištěná  pohledávka,
   nebylo-li v zástavní smlouvě dohodnuto něco jiného.

   Vznik zástavního práva

   § 156

   (1)  Zástavní  právo  vzniká  na  základě  písemné smlouvy (§ 552) nebo
   rozhodnutí  soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví. Za podmínek
   stanovených zákonem může zástavní právo vzniknout na základě rozhodnutí
   soudu  nebo  správního  úřadu.  Zástavní  právo  může vzniknout také ze
   zákona.

   (2)  Zástavní  smlouva  musí  obsahovat  označení zástavy a pohledávky,
   kterou zástava zajišťuje.

   (3)  Jsou-li  zástavou  nemovité  věci,  které  se neevidují v katastru
   nemovitostí,  věci  hromadné,  soubory věcí nebo movité věci, k nimž má
   zástavní  právo  vzniknout,  aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli
   nebo třetí osobě (§ 157 odst. 2 a 3), musí být zástavní smlouva sepsána
   ve formě notářského zápisu.

   § 157

   (1) Zástavní právo k nemovitým věcem a k bytům nebo nebytovým prostorům
   ve  vlastnictví  podle  zvláštního  právního předpisu vzniká vkladem do
   katastru nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak.

   (2)  Zástavní právo k movitým věcem vzniká jejich odevzdáním zástavnímu
   věřiteli, nestanoví-li zákon jinak.

   (3) Odevzdání movité věci zástavnímu věřiteli podle odstavce 2 může být
   nahrazeno  jejím  předáním do úschovy nebo ke skladování pro zástavního
   věřitele nebo pro zástavního dlužníka u třetí osoby, je-li to dohodnuto
   v zástavní smlouvě.

   nadpis vypuštěn

   § 158

   (1) Zástavní právo k nemovitým věcem, které nejsou předmětem evidence v
   katastru  nemovitostí, zástavní právo k věci hromadné, zástavní právo k
   souboru věcí a zástavní právo k movitým věcem, k nimž má podle zástavní
   smlouvy  vzniknout  zástavní  právo,  aniž by byly odevzdány zástavnímu
   věřiteli  nebo  třetí  osobě  (§  157  odst.  2 a 3), vzniká zápisem do
   Rejstříku   zástav  vedeného  Notářskou  komorou  České  republiky;  to
   neplatí,   bylo-li   zástavní  právo  zřízeno  rozhodnutím  soudu  nebo
   správního úřadu.

   (2)  Zápis  zástavního  práva  do Rejstříku zástav provede notář, který
   sepsal  zástavní  smlouvu  ve  formě  notářského zápisu, bezodkladně po
   uzavření zástavní smlouvy.

   § 159

   (1)  Zástavní  právo  k pohledávce vzniká uzavřením smlouvy, pokud v ní
   není ujednáno něco jiného.

   (2)  Zástavní  právo k pohledávce je vůči dlužníku zastavené pohledávky
   (poddlužníku) účinné doručením písemného oznámení zástavního dlužníka o
   něm, nebo tím, že zástavní věřitel poddlužníku prokáže vznik zástavního
   práva.

   § 160

   (1)  Zástavní  právo  na  základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu
   vzniká dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

   (2) Zástavní právo k nemovitým věcem, které nejsou předmětem evidence v
   katastru  nemovitostí, zástavní právo k věci hromadné, zástavní právo k
   souboru  věcí a zástavní právo k movitým věcem, k nimž vzniklo zástavní
   právo,  aniž  by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě (§
   157  odst.  2  a 3), vzniklé na základě rozhodnutí soudu nebo správního
   úřadu se zaznamenává v Rejstříku zástav vedeném Notářskou komorou České
   republiky.

   § 161

   (1) Dá-li někdo do zástavy cizí movitou věc bez souhlasu vlastníka nebo
   osoby,  která  má  k  věci  jiné  věcné právo neslučitelné se zástavním
   právem,   vznikne  zástavní  právo,  jen  je-li  movitá  věc  odevzdána
   zástavnímu  věřiteli  a  ten  ji  přijme  v  dobré víře, že zástavce je
   oprávněn věc zastavit.

   (2)  Cizí  nemovitá  věc, věc hromadná, soubor věcí a byt nebo nebytový
   prostor  ve  vlastnictví  podle  zvláštního  zákona  mohou  být dány do
   zástavy  jen  se souhlasem vlastníka a osoby, která k nim má jiné věcné
   právo  neslučitelné  se  zástavním  právem.  Totéž platí, jde-li o cizí
   pohledávku, jiné majetkové právo, obchodní podíl, cenný papír a předmět
   průmyslového vlastnictví.

   Práva a povinnosti za trvání zástavního práva

   § 162

   (1)  Zástavní  věřitel,  jemuž  byla  zástava odevzdána, je oprávněn ji
   držet  po celou dobu trvání zástavního práva. Je povinen starat se o ni
   s   péčí  řádného  hospodáře,  zejména  ji  opatrovat  a  chránit  před
   poškozením, ztrátou a zničením. Vzniknou-li zástavnímu věřiteli plněním
   této povinnosti účelně vynaložené náklady, má proti zástavnímu dlužníku
   právo na jejich náhradu.

   (2) Užívat zástavu a přisvojovat si její přírůstky, plody a užitky může
   zástavní věřitel jen se souhlasem zástavce.

   (3)  Dojde-li  během doby, v níž zástavní věřitel má u sebe zástavu, ke
   ztrátě,  zničení  nebo  poškození zástavy, odpovídá zástavní věřitel za
   vzniklou škodu podle obecných ustanovení odpovědnosti za škodu.

   (4) Je-li zástava odevzdána třetí osobě, nesmí tato osoba převzatou věc
   odevzdat  další osobě ani ji použít nebo umožnit její použití jinému; v
   ostatním  má  tato  osoba  práva  a  povinnosti  schovatele  (§  747  a
   následující), není-li dohodnuto jinak.

   § 163

   (1)  Zástavní  dlužník  je  povinen  zdržet  se  všeho,  čím se zástava
   zhoršuje na újmu zástavního věřitele.

   (2)  Ztratí-li  zástava  na  ceně tak, že zajištění pohledávky se stane
   nedostatečným,  zástavní  věřitel  má  právo  od  dlužníka  žádat,  aby
   zajištění  bez  zbytečného  odkladu  přiměřeně doplnil. Neučiní-li tak,
   stane se ta část pohledávky, která není zajištěna, splatnou.

   § 164

   (1)  Zástavní  právo působí vůči každému pozdějšímu vlastníku zastavené
   věci, souboru věcí a bytu nebo nebytovému prostoru ve vlastnictví podle
   zvláštního  zákona,  nestanoví-li  zákon  jinak.  Totéž platí, jde-li o
   každého  pozdějšího věřitele zastavené pohledávky, o každého pozdějšího
   oprávněného  ze  zastaveného  jiného  majetkového  práva  nebo předmětu
   průmyslového  vlastnictví  a  o každého pozdějšího majitele zastaveného
   obchodního podílu nebo cenného papíru.

   (2)  Ten,  vůči  němuž  působí  zástavní  právo  podle  odstavce  1, má
   postavení zástavního dlužníka.

   Uspokojení ze zástavy

   § 165

   (1)  Není-li  pohledávka  zajištěná  zástavním  právem splněna včas, má
   zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení
   zástavy.  Totéž  právo má zástavní věřitel, jestliže pohledávka byla po
   své   splatnosti   splněna   jen   částečně   nebo   nebylo-li  splněno
   příslušenství pohledávky.

   (2) Vznikne-li na zástavě více zástavních práv, uspokojují se zajištěné
   pohledávky postupně v pořadí určeném podle doby vzniku zástavních práv.

   § 165a

   (1) Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele ve veřejné dražbě
   nebo  soudním prodejem zástavy. Při nařízení soudního prodeje zástavy a
   při prodeji zástavy soudem se postupuje podle občanského soudního řádu.

   (2)  Je-li  pohledávka  zajištěna více zástavami, může zástavní věřitel
   navrhnout zpeněžení kterékoliv z nich nebo, je-li to třeba k uspokojení
   pohledávky, může navrhnout i prodej více nebo všech těchto zástav.

   (3)   Právo   zástavního  věřitele  domáhat  se  uspokojení  pohledávky
   zajištěné  zástavním  právem  u  soudu  po  dlužníku  není ustanoveními
   odstavců 1 a 2 dotčeno.

   § 166

   (1) Ten, kdo tvrdí, že prodej zástavy ve veřejné dražbě není přípustný,
   musí  své  právo  uplatnit  žalobou  u  soudu  podanou proti zástavnímu
   věřiteli a dražebníkovi na určení nepřípustnosti prodeje zástavy.

   (2)  Žalobu  podle  odstavce  1  lze podat do 1 měsíce ode dne doručení
   oznámení o veřejné dražbě zákonem určeným osobám, nejpozději však 7 dnů
   přede dnem zahájení veřejné dražby.

   (3) Veřejnou dražbu lze vykonat až po uplynutí lhůty uvedené v odstavci
   2; je-li v této lhůtě podána žaloba podle odstavce 1, lze ji vykonat až
   poté, kdy bylo o této žalobě pravomocně rozhodnuto.

   (4)  Ten,  kdo  podal  bezdůvodně  žalobu  podle odstavce 1, je povinen
   nahradit  zástavnímu věřiteli škodu, která mu vznikla oddálením prodeje
   zástavy za dobu od podání žaloby do dne rozhodnutí soudu prvního stupně
   ve věci, jestliže zástavní věřitel uplatnil právo na náhradu této škody
   v  průběhu  řízení  o  žalobě  před  soudem  prvního  stupně;  na návrh
   zástavního věřitele může soud již v průběhu řízení rozhodnout o tom, že
   je  povinen  složit  do úschovy u soudu zálohu až do výše možné náhrady
   škody. Ustanovení první věty o zástavním věřiteli platí obdobně též pro
   dražebníka.

   § 167

   (1)  Je-li  zástavou pohledávka, poddlužník je povinen splnit svůj dluh
   po splatnosti zastavené pohledávky zástavnímu věřiteli.

   (2)  Je-li  předmětem  plnění zastavené pohledávky věc, vzniká předáním
   této  věci zástavnímu věřiteli jeho zástavní právo k ní; zástavní právo
   k pohledávce tím zaniká.

   nadpis vypuštěn

   § 168

   Je-li  zástavou jiné majetkové právo, postupuje se při jeho zpeněžení s
   přihlédnutím  k povaze tohoto práva přiměřeně podle § 165a nebo podle §
   167, nestanoví-li zvláštní právní předpisy jinak.

   Neplatná ujednání

   § 169

   Ujednání  zástavních  smluv,  dohod  o vypořádání dědictví a samostatně
   uzavřená ujednání jsou neplatná, jestliže stanoví, že

   a) zástavní dlužník nebo zástavce nesmí zástavu vyplatit,

   b)  zástavní  dlužník  nebo  zástavce nesmí nemovitou věc nebo byt nebo
   nebytový  prostor  ve  vlastnictví  podle  zvláštního  zákona  zastavit
   jinému, dalšímu věřiteli,

   c)  zástavní  věřitel může uplatnit uspokojení z prodeje zástavy jinak,
   než je stanoveno zákonem,

   d)  zástavní  věřitel  se nesmí po splatnosti pohledávky domáhat jejího
   uspokojení prodejem zástavy,

   e)  při  prodlení  s  plněním  zajištěné  pohledávky  zástava  propadne
   zástavnímu  věřiteli,  nebo  že si ji zástavní věřitel může ponechat za
   určenou cenu, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

   Zánik zástavního práva

   § 170

   (1) Zástavní právo zaniká

   a) zánikem zajištěné pohledávky,

   b) zánikem zástavy,

   c)  vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva jednostranným písemným
   úkonem,

   d) uplynutím doby, na niž bylo zřízeno,

   e) složí-li zástavní dlužník nebo zástavce zástavnímu věřiteli obvyklou
   cenu zástavy,

   f)  písemnou  smlouvou  uzavřenou  mezi zástavním věřitelem a zástavním
   dlužníkem nebo zástavcem,

   g) v případech stanovených zvláštními právními předpisy.

   (2) Promlčením zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká.

   § 171

   (1) Zanikne-li zástavní právo k nemovitým věcem, k nimž vzniklo vkladem
   do katastru nemovitostí, provede se k témuž dni jeho výmaz.

   (2)  Zanikne-li  zástavní  právo  zapsané  nebo zaznamenané v Rejstříku
   zástav  vedeném  Notářskou  komorou České republiky, provede kterýkoliv
   notář  jeho  výmaz,  požádá-li  o  něj zástavní věřitel nebo bude-li mu
   zánik zástavního práva prokázán.

   nadpis vypuštěn

   § 172

   Zástavní právo nezaniká, vztahuje-li se i na nároky zástavního věřitele
   z  odstoupení  od  smlouvy, podle které vznikla zajištěná pohledávka (§
   155 odst. 5).

   Podzástavní právo

   § 173

   (1) Podzástavní právo vznikne zastavením pohledávky zajištěné zástavním
   právem, jestliže zástavou je věc.

   (2)  Ke  vzniku  podzástavního  práva  není  třeba  souhlasu  vlastníka
   zastavené  věci.  Podzástavní právo je však proti němu účinné, jen když
   jeho  vznik  mu  byl  písemně oznámen. Jestliže je zastavená pohledávka
   zajištěna  zástavním právem k nemovité věci nebo k bytu nebo nebytovému
   prostoru  ve  vlastnictví  podle  zvláštního zákona, vzniká podzástavní
   právo vkladem do katastru nemovitostí.

   § 174

   (1)  Jestliže  zástavní  věřitel (podzástavce) předá zastavenou movitou
   věc,  kterou  má  u  sebe,  podzástavnímu  věřiteli,  nezbavuje  se tím
   odpovědnosti za plnění povinností jejímu zástavci.

   (2) Není-li splatná pohledávka, která je zajištěna podzástavním právem,
   včas  splněna,  může podzástavní věřitel uplatnit uspokojení ze zástavy
   místo zástavního věřitele (podzástavce).

   (3)  Na  podzástavní  právo  se  použijí  ustanovení  o zástavním právu
   přiměřeně.

   ODDÍL DRUHÝ

   Zadržovací právo

   nadpis vypuštěn

   § 175

   (1)  Kdo  je  povinen vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji
   zadržet  k zajištění své splatné pohledávky, kterou má proti osobě, jíž
   by jinak byl povinen věc vydat.

   (2)  Zadržovací  právo vzniká i k zajištění dosud nesplatné pohledávky,
   zahájením  insolvenčního  řízení, ve kterém se řeší úpadek nebo hrozící
   úpadek dlužníka.

   § 176

   (1)  Zadržovací  právo  nemá  osoba,  která má věc, k níž by mohlo toto
   právo  vzniknout,  u  sebe  neprávem,  zejména  jestliže se jí zmocnila
   svémocně nebo lstí.

   (2) Zadržovací právo nemá ani ten, jemuž při předání věci bylo uloženo,
   aby s ní naložil způsobem, který je neslučitelný s výkonem zadržovacího
   práva;  to  neplatí,  bylo-li zahájeno insolvenční řízení, ve kterém se
   řeší úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka.

   § 177

   (1)  Zadržovací  právo  vznikne  jednostranným  úkonem oprávněné osoby,
   kterým vyjadřuje svou vůli zadržet věc.

   (2)  Oprávněná  osoba  je  povinna  bez  zbytečného  odkladu  vyrozumět
   dlužníka  o  zadržení věci a jeho důvodech; jestliže smlouva, na jejímž
   základě  má  věc  u  sebe, byla uzavřena písemně, musí být i vyrozumění
   písemné.

   § 178

   Ohledně  opatrování  zadržené  věci a úhrady nákladů s tím spojených má
   ten,  kdo  věc  zadržuje,  postavení,  jaké má zástavní věřitel ohledně
   zástavy.

   nadpis vypuštěn

   § 179

   Na  základě  zadržovacího  práva  má  věřitel právo při výkonu soudního
   rozhodnutí  na  přednostní  uspokojení  z  výtěžku zadržované věci před
   jiným věřitelem, a to i zástavním věřitelem.

   § 180

   (1)  Zadržovací  právo  zaniká  zánikem  zajištěné  pohledávky, zánikem
   zadržené věci, anebo vydáním zadržené věci dlužníku.

   (2)  Toto  právo  zaniká  i  tehdy, jestliže dlužník poskytne oprávněné
   osobě s jejím souhlasem jinou jistotu.