ČÁST ŠESTÁ
Odpovědnost za škodu a za bezdůvodné obohacení
HLAVA PRVNÍ
Předcházení hrozícím škodám
§ 415
Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví,
na majetku, na přírodě a životním prostředí.
§ 416
zrušen
§ 417
(1) Komu škoda hrozí, je povinen k jejímu odvrácení zakročit způsobem
přiměřeným okolnostem ohrožení.
(2) Jde-li o vážné ohrožení, má ohrožený právo se domáhat, aby soud
uložil provést vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící škody.
§ 418
(1) Kdo způsobil škodu, když odvracel přímo hrozící nebezpečí, které
sám nevyvolal, není za ni odpovědný, ledaže bylo možno toto nebezpečí
za daných okolností odvrátit jinak anebo jestliže je způsobený následek
zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil.
(2) Rovněž neodpovídá za škodu, kdo ji způsobil v nutné obraně proti
hrozícímu nebo trvajícímu útoku. O nutnou obranu nejde, byla-li zřejmě
nepřiměřená povaze a nebezpečnosti útoku.
§ 419
Kdo odvracel hrozící škodu, má právo na náhradu účelně vynaložených
nákladů a na náhradu škody, kterou přitom utrpěl, i proti tomu, v jehož
zájmu jednal, a to nejvýše v rozsahu odpovídajícím škodě, která byla
odvrácena.
