Nové předpisy

Občanský zákoník - zákon č. 40/1964 Sb. § 420 - § 450 Odpovědnost za škodu

HLAVA DRUHÁ

   Odpovědnost za škodu

   ODDÍL PRVNÍ

   Obecná odpovědnost

   nadpis vypuštěn

   § 420

   (1)   Každý   odpovídá  za  škodu,  kterou  způsobil  porušením  právní
   povinnosti.

   (2)  Škoda  je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když
   byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili.
   Tyto   osoby  samy  za  škodu  takto  způsobenou  podle  tohoto  zákona
   neodpovídají;  jejich  odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není
   tím dotčena.

   (3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

   § 420a

   (1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností.

   (2) Škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena

   a) činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti,

   b)  fyzikálními,  chemickými,  popřípadě  biologickými vlivy provozu na
   okolí,

   c)  oprávněným  prováděním  nebo  zajištěním  prací, jimiž je způsobena
   jinému   škoda  na  nemovitosti  nebo  je  mu  podstatně  ztíženo  nebo
   znemožněno užívání nemovitosti.

   (3)  Odpovědnosti  za  škodu  se  ten,  kdo  ji  způsobil, zprostí, jen
   prokáže-li,  že  škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající
   původ v provozu anebo vlastním jednáním poškozeného.

   ODDÍL DRUHÝ

   Případy zvláštní odpovědnosti

   Nadpis zrušen

   § 421

   Každý,  kdo  od  jiného převzal věc, jež má být předmětem jeho závazku,
   odpovídá  za  její  poškození,  ztrátu nebo zničení, ledaže by ke škodě
   došlo i jinak.

   § 421a

   (1) Každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v
   povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito.
   Této odpovědnosti se nemůže zprostit.

   (2)   Odpovědnost  podle  odstavce  1  se  vztahuje  i  na  poskytování
   zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb.

   Odpovědnost  za  škodu způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky
   svého jednání

   § 422

   (1)  Nezletilý  nebo  ten,  kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za
   škodu  jím  způsobenou,  je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit
   jeho  následky;  společně  a  nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen
   vykonávat   nad  ním  dohled.  Není-li  ten,  kdo  způsobí  škodu,  pro
   nezletilost nebo pro duševní poruchu schopen ovládnout své jednání nebo
   posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat
   nad ním dohled.

   (2)  Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovědnosti, jestliže
   prokáže, že náležitý dohled nezanedbal.

   (3)  Vykonává-li  dohled  organizace, její pracovníci dohledem pověření
   sami  za  škodu takto vzniklou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich
   odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.

   § 423

   Kdo se uvede vlastní vinou do takového stavu, že není schopen ovládnout
   své  jednání  nebo  posoudit jeho následky, je povinen nahradit škodu v
   tomto  stavu  způsobenou;  společně  a  nerozdílně s ním odpovídají ti,
   kteří jej do tohoto stavu úmyslně přivedli.

   Odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům

   § 424

   Za škodu odpovídá i ten, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým
   mravům.

   nadpis vypuštěn

   § 425

   zrušen

   nadpis vypuštěn

   § 426

   Zrušen

   § 426a

   neplatil

   § 426b

   neplatil

   Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků

   § 427

   (1)  Fyzické  a právnické osoby provozující dopravu odpovídají za škodu
   vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu.

   (2)  Stejně odpovídá i jiný provozovatel motorového vozidla, motorového
   plavidla, jakož i provozovatel letadla.

   § 428

   Své  odpovědnosti  se nemůže provozovatel zprostit, jestliže škoda byla
   způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se odpovědnosti
   zprostí,  jen  jestliže prokáže, že škodě nemohlo být zabráněno ani při
   vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

   § 429

   Provozovatel  odpovídá  jak za škodu způsobenou na zdraví a věcech, tak
   za  škodu  způsobenou  odcizením  nebo ztrátou věcí, pozbyla-li fyzická
   osoba při poškození možnosti je opatrovat.

   § 430

   (1) Místo provozovatele odpovídá ten, kdo použije dopravního prostředku
   bez   vědomí  nebo  proti  vůli  provozovatele.  Provozovatel  odpovídá
   společně  s  ním,  jestliže  takové  užití  dopravního  prostředku svou
   nedbalostí umožnil.

   (2)  Je-li  dopravní  prostředek  v  opravě,  odpovídá  po  dobu opravy
   provozovatel  podniku,  v  němž  se  oprava  provádí,  a to stejně jako
   provozovatel dopravního prostředku.

   § 431

   Střetnou-li  se  provozy  dvou  nebo  více  provozovatelů  a  jde-li  o
   vypořádání  mezi  těmito  provozovateli,  odpovídají  podle  účasti  na
   způsobení vzniklé škody.

   Odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným

   § 432

   Za   škodu  vyvolanou  povahou  provozu  zvlášť  nebezpečného  odpovídá
   provozovatel stejně jako provozovatel dopravního prostředku.

   Odpovědnost za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených věcech

   § 433

   (1)  Provozovatel  poskytující  ubytovací  služby  odpovídá za škodu na
   věcech,  které  byly ubytovanými fyzickými osobami nebo pro ně vneseny,
   ledaže  by  ke  škodě  došlo  i  jinak.  Vnesené  jsou věci, které byly
   přineseny  do  prostor, které byly vyhrazeny k ubytování nebo k uložení
   věcí,  anebo  které  byly  za  tím  účelem odevzdány provozovateli nebo
   některému z pracovníků provozovatele.

   (2)  Je-li  s  provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání
   věcí,  odpovídá  ten,  kdo  ji  provozuje,  občanovi za škodu na věcech
   odložených  na  místě  k  tomu  určeném  nebo  na místě, kam se obvykle
   odkládají, ledaže by ke škodě došlo i jinak.

   (3)  Odpovědnosti  podle odstavce 1 a 2 se nelze zprostit jednostranným
   prohlášením ani dohodou.

   § 434

   (1)  Za  klenoty,  peníze a jiné cennosti se takto odpovídá jen do výše
   stanovené  prováděcím  předpisem.  Byla-li  však škoda na těchto věcech
   způsobena těmi, kteří v provozu pracují, hradí se bez omezení.

   (2)  Bez omezení se hradí škoda i tehdy, jestliže byly věci převzaty do
   úschovy.

   § 435

   Stejně  jako  provozovatel  poskytující  ubytovací  služby odpovídají i
   provozovatelé  garáží  a  jiných  podniků  podobného druhu, pokud jde o
   dopravní prostředky v nich umístěné a jejich příslušenství.

   § 436

   Právo   na  náhradu  škody  musí  být  uplatněno  u  provozovatele  bez
   zbytečného  odkladu.  Právo  zanikne,  nebylo-li  uplatněno  nejpozději
   patnáctého dne po dni, kdy se poškozený o škodě dozvěděl.

   § 437

   Za  škodu  způsobenou  na  věcech  odložených v dopravních prostředcích
   hromadné  dopravy  se  odpovídá  jen  podle  ustanovení o náhradě škody
   způsobené jejich provozem (§ 427 až 431).

   ODDÍL TŘETÍ

   Společná ustanovení o náhradě škody

   Společná odpovědnost

   § 438

   (1)   Způsobí-li  škodu  více  škůdců,  odpovídají  za  ni  společně  a
   nerozdílně.

   (2)  V  odůvodněných případech může soud rozhodnout, že ti, kteří škodu
   způsobili, odpovídají za ni podle své účasti na způsobení škody.

   § 439

   Kdo  odpovídá  za  škodu  společně a nerozdílně s jinými, vypořádá se s
   nimi podle účasti na způsobení vzniklé škody.

   § 440

   Kdo  odpovídá  za  škodu  způsobenou  zaviněním  jiného,  má proti němu
   postih.

   Zavinění poškozeného

   § 441

   Byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně;
   byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám.

   Způsob a rozsah náhrady

   § 442

   (1) Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

   (2) Škoda se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to
   možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu.

   (3)  Byla-li  škoda  způsobena  úmyslným  trestným  činem,  z něhož měl
   pachatel majetkový prospěch, může soud rozhodnout, že je možno právo na
   náhradu  škody uspokojit z věcí, které z majetkového prospěchu nabyl, a
   to  i  tehdy,  jestliže jinak podle ustanovení občanského soudního řádu
   výkonu  rozhodnutí  nepodléhají.  Dokud  není  právo  na  náhradu škody
   uspokojeno,  nesmí  dlužník  s  takovými  věcmi  v rozhodnutí uvedenými
   nakládat.

   § 443

   Při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození.

   § 444

   (1) Při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a
   ztížení jeho společenského uplatnění.

   (2) Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a
   sociálních  věcí  vyhláškou  výši,  do  které lze poskytnout náhradu za
   bolest  a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v
   jednotlivých případech.

   (3) Za škodu usmrcením náleží pozůstalým jednorázové odškodnění, a to

   a) manželovi nebo manželce 240 000 Kč,

   b) každému dítěti 240 000 Kč,

   c) každému rodiči 240 000 Kč,

   d)  každému rodiči při ztrátě dosud nenarozeného počatého dítěte 85 000
   Kč,

   e) každému sourozenci zesnulého 175 000 Kč,

   f) každé další blízké osobě žijící ve společné domácnosti s usmrceným v
   době  vzniku  události, která byla příčinou škody na zdraví s následkem
   jeho smrti, 240 000 Kč.

   § 445

   Ztráta  na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, se hradí peněžitým
   důchodem;  přitom  se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého
   před poškozením dosahoval.

   § 446

   Náhrada  za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného
   činí rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem před poškozením a nemocenským.

   § 447

   (1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo
   při  invaliditě  činí  rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a
   výdělkem  dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního
   důchodu.

   (2)  Náhrada  za  ztrátu  na  výdělku  spolu s výdělkem poškozeného a s
   případným  invalidním důchodem nebo částečným invalidním důchodem nesmí
   přesahovat  částku  stanovenou  předpisy  pracovního  práva pro náhradu
   škody  při  pracovních  úrazech  a  nemocech  z  povolání. Toto omezení
   neplatí,  byla-li  škoda způsobena úmyslně; z důvodů zvláštního zřetele
   hodných  může  soud určit vyšší částku náhrady též tehdy, byla-li škoda
   způsobena hrubou nedbalostí.

   (3)  Náhrada  za ztrátu na výdělku přísluší žáku nebo studentu ode dne,
   kdy  měla  skončit  povinná  školní docházka, studium nebo příprava pro
   povolání,

   a)  po  dobu,  o kterou se následkem úrazu, popřípadě nemoci z povolání
   prodloužila  jeho  povinná  školní  docházka, studium nebo příprava pro
   povolání,

   b) po dobu neschopnosti pro úraz nebo nemoc z povolání,

   c)  po  dobu  trvání  invalidity třetího stupně vzniklé v souvislosti s
   úrazem nebo nemocí z povolání,

   d)  po  dobu  trvání  invalidity  prvního nebo druhého stupně vzniklé v
   souvislosti  s  úrazem  nebo  nemocí  z  povolání,  nebo  byl-li v této
   souvislosti  uznán osobou se zdravotním postižením, pokud vlastní vinou
   nezameškává příležitost k výdělku vykonáváním práce pro něho vhodné.

   (4)  Vláda  České  republiky  může vzhledem ke změnám, které nastaly ve
   vývoji mzdové úrovně, upravit nařízením podmínky, výši a způsob náhrady
   za  ztrátu  na  výdělku  po  skončení  pracovní  neschopnosti  nebo při
   invaliditě.

   § 447a

   Náhrada  za ztrátu na důchodu náleží v částce rovnající se rozdílu mezi
   výší  důchodu,  na  který  poškozenému vznikl nárok, a výší důchodu, na
   který  by mu vznikl nárok, jestliže by do průměrného měsíčního výdělku,
   z  něhož byl vyměřen důchod, byla zahrnuta náhrada za ztrátu na výdělku
   po  skončení  pracovní  neschopnosti,  kterou  fyzická osoba pobírala v
   období rozhodném pro vyměření důchodu.

   § 448

   (1)  Při  usmrcení  se  hradí  peněžitým  důchodem  náklady  na  výživu
   pozůstalým,   kterým   zemřelý   výživu  poskytoval  nebo  byl  povinen
   poskytovat.  Náhrada  nákladů  na  výživu náleží pozůstalým, pokud tyto
   náklady  nejsou hrazeny dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z
   téhož důvodu.

   (2)  Při  výpočtu  náhrady  se  vychází z průměrného výdělku zemřelého;
   náhrada  nákladů na výživu všech pozůstalých nesmí však úhrnem převýšit
   částku,  do  které  by  náležela zemřelému náhrada za ztrátu na výdělku
   podle ustanovení § 447 odst. 2.

   § 449

   (1) Při škodě na zdraví se hradí též účelné náklady spojené s léčením.

   (2)  Při  usmrcení  se  hradí  též přiměřené náklady spojené s pohřbem,
   pokud  nebyly  uhrazeny  pohřebným  poskytnutým  podle  zákona o státní
   sociální podpoře.

   (3) Náklady léčení a náklady pohřbu se hradí tomu, kdo je vynaložil.

   § 449a

   Budoucí  nároky  podle  ustanovení  §  445 lze odškodnit jednorázově na
   základě  písemné  dohody  o  jejich  úplném  a konečném vypořádání mezi
   oprávněným  a povinným. Totéž platí o budoucích nárocích podle § 446 až
   449.

   Snížení náhrady

   § 450

   Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží.
   Vezme  přitom  zřetel  zejména  k  tomu,  jak ke škodě došlo, jakož i k
   osobním  a  majetkovým  poměrům  fyzické  osoby,  která  ji  způsobila;
   přihlédne  přitom  také  k poměrům fyzické osoby, která byla poškozena.
   Snížení nelze provést, jde-li o škodu způsobenou úmyslně.