HLAVA II
PRACOVNÍ POMĚR, PRACOVNÍ SMLOUVA A VZNIK PRACOVNÍHO POMĚRU
§ 33
(1) Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a
zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.
(2) Jestliže zvláštní právní předpis nebo stanovy sdružení občanů podle
zvláštního právního předpisu^109) vyžadují, aby se obsazení pracovního
místa uskutečnilo na základě volby příslušným orgánem, považuje se
zvolení za předpoklad, který předchází sjednání pracovní smlouvy.
(3) Jmenováním na vedoucí pracovní místo se zakládá pracovní poměr v
případech stanovených zvláštním právním předpisem^16a); nestanoví-li to
zvláštní právní předpis, zakládá se pracovní poměr jmenováním pouze u
vedoucího
a) organizační složky státu^7),
b) organizačního útvaru organizační složky státu,
c) organizačního útvaru státního podniku^13),
d) organizačního útvaru státního fondu^14),
e) příspěvkové organizace^15),
f) organizačního útvaru příspěvkové organizace,
g) organizačního útvaru v Policii České republiky^16).
(4) Jmenování podle odstavce 3 provede ten, kdo je k tomu příslušný
podle zvláštního právního předpisu^16b); nevyplývá-li příslušnost ke
jmenování ze zvláštního právního předpisu, provede je u vedoucího
a) organizační složky státu^7) vedoucí nadřízené organizační složky
státu,
b) organizačního útvaru organizační složky státu vedoucí této
organizační složky státu^7),
c) organizačního útvaru státního podniku ředitel státního podniku^13),
d) organizačního útvaru státního fondu, v jehož čele stojí individuální
statutární orgán, vedoucí tohoto fondu^14),
e) příspěvkové organizace zřizovatel,
f) organizačního útvaru příspěvkové organizace^15) vedoucí této
příspěvkové organizace,
g) organizačního útvaru v Policii České republiky^16) policejní
prezident.
§ 34
(1) Pracovní smlouva musí obsahovat
a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat,
b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene
a) vykonávána,
c) den nástupu do práce.
(2) Od pracovní smlouvy je možné odstoupit, jen dokud zaměstnanec
nenastoupil do práce.
(3) Nenastoupí-li zaměstnanec ve sjednaný den do práce, aniž mu v tom
bránila překážka v práci, nebo se zaměstnavatel do týdne (§ 350a)
nedozví o této překážce, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy
odstoupit.
(4) Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně; totéž platí o změně
pracovní smlouvy a o odstoupení od ní.
(5) Každá smluvní strana musí obdržet jedno vyhotovení pracovní
smlouvy.
§ 34a
Není-li v pracovní smlouvě sjednáno pravidelné pracoviště pro účely
cestovních náhrad, platí, že pravidelným pracovištěm je místo výkonu
práce sjednané v pracovní smlouvě. Jestliže je však místo výkonu práce
sjednáno šířeji než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště
obec, ve které nejčastěji začínají cesty zaměstnance za účelem výkonu
práce. Pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad nesmí být
sjednáno šířeji než jedna obec.
§ 34b
(1) Zaměstnanci v pracovním poměru musí být přidělována práce v rozsahu
stanovené týdenní pracovní doby, s výjimkou konta pracovní doby (§ 86 a
87).
(2) Zaměstnanec v dalším základním pracovněprávním vztahu u téhož
zaměstnavatele nesmí vykonávat práce, které jsou stejně druhově
vymezeny. U zaměstnavatele, jímž je stát, platí věta první jen tehdy,
jedná-li se o výkon práce v téže organizační složce státu.
§ 35
Zkušební doba
(1) Je-li sjednána zkušební doba, nesmí být delší než
a) 3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru (§ 36),
b) 6 měsíců po sobě jdoucích ode dne vzniku pracovního poměru (§ 36) u
vedoucího zaměstnance.
(2) Zkušební dobu je možné sjednat rovněž v souvislosti se jmenováním
na vedoucí pracovní místo (§ 33 odst. 3).
(3) Zkušební dobu je možné sjednat nejpozději v den, který byl sjednán
jako den nástupu do práce, nebo v den, který byl uveden jako den
jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance.
(4) Sjednaná zkušební doba nesmí být dodatečně prodlužována. O dobu
celodenních překážek v práci, pro které zaměstnanec nekoná práci v
průběhu zkušební doby, a o dobu celodenní dovolené se však zkušební
doba prodlužuje.
(5) Zkušební doba nesmí být sjednána delší, než je polovina sjednané
doby trvání pracovního poměru.
(6) Zkušební doba musí být sjednána písemně.
§ 36
Vznik pracovního poměru
Pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako
den nástupu do práce nebo dnem, který byl uveden jako den jmenování na
pracovní místo vedoucího zaměstnance.
§ 37
Informování o obsahu pracovního poměru
(1) Neobsahuje-li pracovní smlouva údaje o právech a povinnostech
vyplývajících z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen zaměstnance
o nich písemně informovat, a to nejpozději do 1 měsíce od vzniku
pracovního poměru; to platí i o změnách těchto údajů. Informace musí
obsahovat
a) jméno, popřípadě jména a příjmení zaměstnance a název a sídlo
zaměstnavatele, je-li právnickou osobou, nebo jméno, popřípadě jména a
příjmení a adresu zaměstnavatele, je-li fyzickou osobou,
b) bližší označení druhu a místa výkonu práce,
c) údaj o délce dovolené, popřípadě uvedení způsobu určování dovolené,
d) údaj o výpovědních dobách,
e) údaj o týdenní pracovní době a jejím rozvržení,
f) údaj o mzdě nebo platu a způsobu odměňování, splatnosti mzdy nebo
platu, termínu výplaty mzdy nebo platu, místu a způsobu vyplácení mzdy
nebo platu,
g) údaj o kolektivních smlouvách, které upravují pracovní podmínky
zaměstnance, a označení smluvních stran těchto kolektivních smluv.
(2) Vysílá-li zaměstnavatel zaměstnance k výkonu práce na území jiného
státu, je povinen jej předem informovat o předpokládané době trvání
tohoto vyslání a o měně, ve které mu bude vyplácena mzda nebo plat.
(3) Informace uvedené v odstavci 1 písm. c), d) a e) a v odstavci 2,
týkající se měny, ve které bude zaměstnanci vyplácena mzda nebo plat,
mohou být nahrazeny odkazem na příslušný právní předpis, na kolektivní
smlouvu nebo na vnitřní předpis.
(4) Povinnost písemně informovat zaměstnance o základních právech a
povinnostech vyplývajících z pracovního poměru se nevztahuje na
pracovní poměr na dobu kratší než 1 měsíc.
(5) Při nástupu do práce musí být zaměstnanec seznámen s pracovním
řádem a s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a
ochrany zdraví při práci, jež musí při své práci dodržovat. Zaměstnanec
musí být také seznámen s kolektivní smlouvou a vnitřními předpisy.
§ 38
Povinnosti vyplývající z pracovního poměru
(1) Od vzniku pracovního poměru je
a) zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní
smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky
pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky
stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním
předpisem,
b) zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce
podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat
povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.
(2) Pro pracovní poměr založený jmenováním platí ustanovení o pracovním
poměru sjednaném pracovní smlouvou.
(3) Zaměstnavatel je povinen předkládat odborové organizaci ve lhůtách
s ní dohodnutých zprávy o nově vzniklých pracovních poměrech.
§ 39
Pracovní poměr na dobu určitou
(1) Pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, nebyla-li výslovně sjednána
doba jeho trvání.
(2) Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními
stranami nesmí přesáhnout 3 roky a ode dne vzniku prvního pracovního
poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát. Za opakování
pracovního poměru na dobu určitou se považuje rovněž i jeho
prodloužení. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu
určitou uplynula doba 3 let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu
určitou mezi týmiž smluvními stranami se nepřihlíží.
(3) Ustanovením odstavce 2 není dotčen postup podle zvláštních právních
předpisů, kdy se předpokládá, že pracovní poměr může trvat jen po
určitou dobu^17).
(4) Sjedná-li zaměstnavatel se zaměstnancem trvání pracovního poměru na
dobu určitou v rozporu s odstavcem 2, a oznámil-li zaměstnanec před
uplynutím sjednané doby písemně zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho
dále zaměstnával, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu
neurčitou. Návrh na určení, zda byly splněny podmínky uvedené v
odstavci 2, mohou zaměstnavatel i zaměstnanec uplatnit u soudu
nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit
uplynutím sjednané doby.
(5) Ustanovení odstavce 2 se nevztahují na pracovní smlouvu zakládající
pracovní poměr na dobu určitou sjednanou mezi agenturou práce^18) a
zaměstnancem za účelem výkonu práce u jiného zaměstnavatele (§ 307a,
308 a 309).
