Nové předpisy

Zákoník práce 2012 - zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce - Hlava 2. § 33 - § 39 Pracovní poměr, pracovní smlouva a vznik pracovního poměru


HLAVA II

   PRACOVNÍ POMĚR, PRACOVNÍ SMLOUVA A VZNIK PRACOVNÍHO POMĚRU

   § 33

   (1)  Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a
   zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

   (2) Jestliže zvláštní právní předpis nebo stanovy sdružení občanů podle
   zvláštního  právního předpisu^109) vyžadují, aby se obsazení pracovního
   místa  uskutečnilo  na  základě  volby  příslušným orgánem, považuje se
   zvolení za předpoklad, který předchází sjednání pracovní smlouvy.

   (3)  Jmenováním  na  vedoucí pracovní místo se zakládá pracovní poměr v
   případech stanovených zvláštním právním předpisem^16a); nestanoví-li to
   zvláštní  právní  předpis, zakládá se pracovní poměr jmenováním pouze u
   vedoucího

   a) organizační složky státu^7),

   b) organizačního útvaru organizační složky státu,

   c) organizačního útvaru státního podniku^13),

   d) organizačního útvaru státního fondu^14),

   e) příspěvkové organizace^15),

   f) organizačního útvaru příspěvkové organizace,

   g) organizačního útvaru v Policii České republiky^16).

   (4)  Jmenování  podle  odstavce  3 provede ten, kdo je k tomu příslušný
   podle  zvláštního  právního  předpisu^16b); nevyplývá-li příslušnost ke
   jmenování ze zvláštního právního předpisu, provede je u vedoucího

   a)  organizační  složky  státu^7)  vedoucí nadřízené organizační složky
   státu,

   b)   organizačního   útvaru   organizační  složky  státu  vedoucí  této
   organizační složky státu^7),

   c) organizačního útvaru státního podniku ředitel státního podniku^13),

   d) organizačního útvaru státního fondu, v jehož čele stojí individuální
   statutární orgán, vedoucí tohoto fondu^14),

   e) příspěvkové organizace zřizovatel,

   f)   organizačního   útvaru  příspěvkové  organizace^15)  vedoucí  této
   příspěvkové organizace,

   g)   organizačního  útvaru  v  Policii  České  republiky^16)  policejní
   prezident.

   § 34

   (1) Pracovní smlouva musí obsahovat

   a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat,

   b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene
   a) vykonávána,

   c) den nástupu do práce.

   (2)  Od  pracovní  smlouvy  je  možné  odstoupit, jen dokud zaměstnanec
   nenastoupil do práce.

   (3)  Nenastoupí-li  zaměstnanec ve sjednaný den do práce, aniž mu v tom
   bránila  překážka  v  práci,  nebo  se  zaměstnavatel do týdne (§ 350a)
   nedozví  o  této  překážce,  může  zaměstnavatel  od  pracovní  smlouvy
   odstoupit.

   (4)  Pracovní  smlouva  musí  být uzavřena písemně; totéž platí o změně
   pracovní smlouvy a o odstoupení od ní.

   (5)  Každá  smluvní  strana  musí  obdržet  jedno  vyhotovení  pracovní
   smlouvy.

   § 34a

   Není-li  v  pracovní  smlouvě  sjednáno pravidelné pracoviště pro účely
   cestovních  náhrad,  platí,  že pravidelným pracovištěm je místo výkonu
   práce  sjednané v pracovní smlouvě. Jestliže je však místo výkonu práce
   sjednáno  šířeji  než  jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště
   obec,  ve  které nejčastěji začínají cesty zaměstnance za účelem výkonu
   práce.  Pravidelné  pracoviště  pro  účely  cestovních náhrad nesmí být
   sjednáno šířeji než jedna obec.

   § 34b

   (1) Zaměstnanci v pracovním poměru musí být přidělována práce v rozsahu
   stanovené týdenní pracovní doby, s výjimkou konta pracovní doby (§ 86 a
   87).

   (2)  Zaměstnanec  v  dalším  základním  pracovněprávním  vztahu u téhož
   zaměstnavatele   nesmí  vykonávat  práce,  které  jsou  stejně  druhově
   vymezeny.  U  zaměstnavatele, jímž je stát, platí věta první jen tehdy,
   jedná-li se o výkon práce v téže organizační složce státu.

   § 35

   Zkušební doba

   (1) Je-li sjednána zkušební doba, nesmí být delší než

   a) 3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru (§ 36),

   b)  6 měsíců po sobě jdoucích ode dne vzniku pracovního poměru (§ 36) u
   vedoucího zaměstnance.

   (2)  Zkušební  dobu je možné sjednat rovněž v souvislosti se jmenováním
   na vedoucí pracovní místo (§ 33 odst. 3).

   (3)  Zkušební dobu je možné sjednat nejpozději v den, který byl sjednán
   jako  den  nástupu  do  práce,  nebo  v  den, který byl uveden jako den
   jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance.

   (4)  Sjednaná  zkušební  doba  nesmí být dodatečně prodlužována. O dobu
   celodenních  překážek  v  práci,  pro  které zaměstnanec nekoná práci v
   průběhu  zkušební  doby,  a  o dobu celodenní dovolené se však zkušební
   doba prodlužuje.

   (5)  Zkušební  doba  nesmí být sjednána delší, než je polovina sjednané
   doby trvání pracovního poměru.

   (6) Zkušební doba musí být sjednána písemně.

   § 36

   Vznik pracovního poměru

   Pracovní  poměr  vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako
   den  nástupu do práce nebo dnem, který byl uveden jako den jmenování na
   pracovní místo vedoucího zaměstnance.

   § 37

   Informování o obsahu pracovního poměru

   (1)  Neobsahuje-li  pracovní  smlouva  údaje  o  právech a povinnostech
   vyplývajících z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen zaměstnance
   o  nich  písemně  informovat,  a  to  nejpozději  do 1 měsíce od vzniku
   pracovního  poměru;  to  platí i o změnách těchto údajů. Informace musí
   obsahovat

   a)  jméno,  popřípadě  jména  a  příjmení  zaměstnance  a název a sídlo
   zaměstnavatele,  je-li právnickou osobou, nebo jméno, popřípadě jména a
   příjmení a adresu zaměstnavatele, je-li fyzickou osobou,

   b) bližší označení druhu a místa výkonu práce,

   c) údaj o délce dovolené, popřípadě uvedení způsobu určování dovolené,

   d) údaj o výpovědních dobách,

   e) údaj o týdenní pracovní době a jejím rozvržení,

   f)  údaj  o  mzdě nebo platu a způsobu odměňování, splatnosti mzdy nebo
   platu,  termínu výplaty mzdy nebo platu, místu a způsobu vyplácení mzdy
   nebo platu,

   g)  údaj  o  kolektivních  smlouvách,  které upravují pracovní podmínky
   zaměstnance, a označení smluvních stran těchto kolektivních smluv.

   (2)  Vysílá-li zaměstnavatel zaměstnance k výkonu práce na území jiného
   státu,  je  povinen  jej  předem informovat o předpokládané době trvání
   tohoto vyslání a o měně, ve které mu bude vyplácena mzda nebo plat.

   (3)  Informace  uvedené  v odstavci 1 písm. c), d) a e) a v odstavci 2,
   týkající  se  měny, ve které bude zaměstnanci vyplácena mzda nebo plat,
   mohou  být nahrazeny odkazem na příslušný právní předpis, na kolektivní
   smlouvu nebo na vnitřní předpis.

   (4)  Povinnost  písemně  informovat  zaměstnance o základních právech a
   povinnostech   vyplývajících  z  pracovního  poměru  se  nevztahuje  na
   pracovní poměr na dobu kratší než 1 měsíc.

   (5)  Při  nástupu  do  práce  musí být zaměstnanec seznámen s pracovním
   řádem  a  s  právními  a  ostatními  předpisy k zajištění bezpečnosti a
   ochrany zdraví při práci, jež musí při své práci dodržovat. Zaměstnanec
   musí být také seznámen s kolektivní smlouvou a vnitřními předpisy.

   § 38

   Povinnosti vyplývající z pracovního poměru

   (1) Od vzniku pracovního poměru je

   a)  zaměstnavatel  povinen  přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní
   smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky
   pro  plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky
   stanovené   právními   předpisy,   smlouvou   nebo  stanovené  vnitřním
   předpisem,

   b)  zaměstnanec  povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce
   podle  pracovní  smlouvy  v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat
   povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

   (2) Pro pracovní poměr založený jmenováním platí ustanovení o pracovním
   poměru sjednaném pracovní smlouvou.

   (3)  Zaměstnavatel je povinen předkládat odborové organizaci ve lhůtách
   s ní dohodnutých zprávy o nově vzniklých pracovních poměrech.

   § 39

   Pracovní poměr na dobu určitou

   (1)  Pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, nebyla-li výslovně sjednána
   doba jeho trvání.

   (2)  Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními
   stranami  nesmí  přesáhnout  3 roky a ode dne vzniku prvního pracovního
   poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát. Za opakování
   pracovního   poměru   na   dobu  určitou  se  považuje  rovněž  i  jeho
   prodloužení. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu
   určitou  uplynula  doba  3 let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu
   určitou mezi týmiž smluvními stranami se nepřihlíží.

   (3) Ustanovením odstavce 2 není dotčen postup podle zvláštních právních
   předpisů,  kdy  se  předpokládá,  že  pracovní  poměr může trvat jen po
   určitou dobu^17).

   (4) Sjedná-li zaměstnavatel se zaměstnancem trvání pracovního poměru na
   dobu  určitou  v  rozporu  s odstavcem 2, a oznámil-li zaměstnanec před
   uplynutím  sjednané doby písemně zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho
   dále  zaměstnával,  platí,  že  se  jedná  o  pracovní  poměr  na  dobu
   neurčitou.  Návrh  na  určení,  zda  byly  splněny  podmínky  uvedené v
   odstavci   2,  mohou  zaměstnavatel  i  zaměstnanec  uplatnit  u  soudu
   nejpozději  do  2  měsíců  ode  dne,  kdy  měl  pracovní  poměr skončit
   uplynutím sjednané doby.

   (5) Ustanovení odstavce 2 se nevztahují na pracovní smlouvu zakládající
   pracovní  poměr  na  dobu  určitou sjednanou mezi agenturou práce^18) a
   zaměstnancem  za  účelem  výkonu práce u jiného zaměstnavatele (§ 307a,
   308 a 309).