HLAVA IV
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ O DOVOLENÉ
Díl 1
Obecné ustanovení
§ 216
(1) Za nepřetržité trvání pracovního poměru se považuje i skončení
dosavadního a bezprostředně navazující vznik nového pracovního poměru
zaměstnance k témuž zaměstnavateli.
(2) Pro účely dovolené se za výkon práce nepovažuje doba zameškaná pro
důležité osobní překážky v práci, pokud nejsou uvedeny v prováděcím
právním předpisu (§ 199 odst. 2). Doba čerpání mateřské dovolené a
doba, po kterou zaměstnanec čerpá rodičovskou dovolenou do doby, po
kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, a doba
pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z
povolání vzniklého při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti
s ním se pro účely dovolené posuzuje jako výkon práce.
(3) Pro zjištění, zda jsou splněny podmínky vzniku práva na dovolenou,
se posuzuje zaměstnanec, který je zaměstnán po stanovenou týdenní
pracovní dobu, jako by v kalendářním týdnu pracoval 5 pracovních dnů, i
když jeho pracovní doba není rozvržena na všechny pracovní dny v týdnu;
to platí i pro účely krácení dovolené, s výjimkou neomluvené
nepřítomnosti v práci.
(4) Jestliže poměrná část dovolené činí necelý den, zaokrouhlí se na
půlden; to platí i pro výpočet dvanáctin dovolené.
Díl 2
Čerpání dovolené
§ 217
(1) Dobu čerpání dovolené je povinen zaměstnavatel určit podle
písemného rozvrhu čerpání dovolené vydaného s předchozím souhlasem
odborové organizace a rady zaměstnanců tak, aby dovolená mohla být
vyčerpána zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku, ve kterém
právo na dovolenou vzniklo, pokud v tomto zákoně není dále stanoveno
jinak. Při určení rozvrhu čerpání dovolené je nutno přihlížet k
provozním důvodům zaměstnavatele a k oprávněným zájmům zaměstnance.
Poskytuje-li se zaměstnanci dovolená v několika částech, musí alespoň
jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se zaměstnanec se
zaměstnavatelem nedohodne na jiné délce čerpané dovolené. Určenou dobu
čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemně oznámit zaměstnanci
alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší
době.
(2) Zaměstnavatel může určit zaměstnanci čerpání dovolené, i když dosud
nesplnil podmínky pro vznik práva na dovolenou, jestliže je možné
předpokládat, že zaměstnanec tyto podmínky splní do konce kalendářního
roku, popřípadě do skončení pracovního poměru.
(3) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci náklady, které mu bez
jeho zavinění vznikly proto, že zaměstnavatel změnil jemu určenou dobu
čerpání dovolené nebo že ho odvolal z dovolené.
(4) Zaměstnavatel nesmí určit čerpání dovolené na dobu, kdy zaměstnanec
vykonává vojenské cvičení nebo výjimečné vojenské cvičení, kdy je uznán
dočasně práce neschopným podle zvláštního právního předpisu^61), ani na
dobu, po kterou je zaměstnankyně na mateřské nebo rodičovské dovolené a
zaměstnanec na rodičovské dovolené. Na dobu ostatních překážek v práci
na straně zaměstnance smí zaměstnavatel určit čerpání dovolené jen na
jeho žádost.
(5) Požádá-li zaměstnankyně zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak,
aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené, a
zaměstnanec zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala
bezprostředně na skončení rodičovské dovolené do doby, po kterou je
zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, je zaměstnavatel
povinen jejich žádosti vyhovět.
§ 218
(1) Čerpání dovolené podle § 211 je zaměstnavatel povinen zaměstnanci
určit tak, aby dovolenou vyčerpal v kalendářním roce, ve kterém
zaměstnanci právo na dovolenou vzniklo, ledaže v tom zaměstnavateli
brání překážky v práci na straně zaměstnance nebo naléhavé provozní
důvody.
(2) Nemůže-li být dovolená vyčerpána podle odstavce 1, je zaměstnavatel
povinen určit ji zaměstnanci tak, aby byla vyčerpána nejpozději do
konce následujícího kalendářního roku, není-li v odstavci 4 stanoveno
jinak.
(3) Není-li čerpání dovolené určeno nejpozději do 30. června
následujícího kalendářního roku, má právo určit čerpání dovolené rovněž
zaměstnanec. Čerpání dovolené je zaměstnanec povinen písemně oznámit
zaměstnavateli alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se
zaměstnavatelem na jiné době oznámení.
(4) Nemůže-li být dovolená vyčerpána ani do konce následujícího
kalendářního roku proto, že zaměstnanec byl uznán dočasně práce
neschopným nebo z důvodu čerpání mateřské anebo rodičovské dovolené, je
zaměstnavatel povinen určit dobu čerpání této dovolené po skončení
těchto překážek v práci.
§ 219
(1) Nastoupí-li zaměstnanec během dovolené vojenské cvičení nebo
výjimečné vojenské cvičení v ozbrojených silách, byl-li uznán dočasně
práce neschopným nebo ošetřuje-li nemocného člena rodiny, dovolená se
mu přerušuje; to neplatí, určil-li zaměstnavatel čerpání dovolené na
dobu ošetřování nemocného člena rodiny nebo na dobu výkonu vojenského
cvičení nebo výjimečného vojenského cvičení na žádost zaměstnance.
Dovolená zaměstnankyně se přerušuje také nástupem mateřské a rodičovské
dovolené a zaměstnance také nástupem rodičovské dovolené.
(2) Připadne-li v době dovolené zaměstnance svátek na den, který je
jinak jeho obvyklým pracovním dnem, nezapočítává se mu do dovolené.
Určil-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno za práci přesčas nebo
za práci ve svátek tak, že by připadlo do doby dovolené, je povinen
určit mu náhradní volno na jiný den.
Díl 3
Hromadné čerpání dovolené
§ 220
Zaměstnavatel může v dohodě s odborovou organizací a se souhlasem rady
zaměstnanců určit hromadné čerpání dovolené, jen jestliže je to
nezbytné z provozních důvodů; hromadné čerpání dovolené nesmí činit
více než 2 týdny a u uměleckých souborů 4 týdny.
Díl 4
Změna zaměstnání
§ 221
(1) Změní-li zaměstnanec v průběhu téhož kalendářního roku zaměstnání,
může mu nový zaměstnavatel poskytnout dovolenou (část dovolené), na
kterou mu vzniklo právo u dosavadního zaměstnavatele, jestliže o to
zaměstnanec požádá nejpozději před skončením pracovního poměru u
dosavadního zaměstnavatele a zúčastnění zaměstnavatelé se dohodnou na
výši úhrady náhrady mzdy nebo platu za dovolenou (její část), na niž
zaměstnanci u zaměstnavatele poskytujícího dovolenou (její část) právo
nevzniklo.
(2) Změnou zaměstnání podle odstavce 1 se rozumí skončení pracovního
poměru u dosavadního zaměstnavatele a bezprostředně navazující vznik
pracovního poměru u nového zaměstnavatele.
Díl 5
Náhrada za dovolenou
§ 222
(1) Zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo
platu ve výši průměrného výdělku. Zaměstnancům uvedeným v § 213 odst. 4
může být tato náhrada mzdy nebo platu poskytnuta ve výši průměrného
výdělku odpovídajícího průměrné délce směny.
(2) Zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu za nevyčerpanou
dovolenou pouze v případě skončení pracovního poměru.
(3) Jestliže vznikne zaměstnanci právo na náhradu mzdy nebo platu za
nevyčerpanou dovolenou nebo její část, tato náhrada přísluší ve výši
průměrného výdělku.
(4) Zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za
dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu
právo nevzniklo. Ustanovení odstavce 1 věty druhé platí i zde.
(5) Náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dodatkovou dovolenou není
možné poskytnout; tato dovolená musí být vždy vyčerpána, a to
přednostně.
Díl 6
Krácení dovolené
§ 223
(1) Nepracoval-li zaměstnanec, který splnil podmínku stanovenou v § 212
odst. 1, v kalendářním roce, za který se dovolená poskytuje, pro
překážky v práci, které se pro účely dovolené neposuzují jako výkon
práce, zaměstnavatel krátí dovolenou za prvých 100 takto zameškaných
směn (pracovních dnů) o jednu dvanáctinu a za každých dalších 21 takto
zameškaných směn (pracovních dnů) rovněž o jednu dvanáctinu. Dovolenou
vyčerpanou podle § 217 odst. 5 před nástupem rodičovské dovolené není
možné z důvodu následného čerpání rodičovské dovolené krátit.
(2) Krátí-li zaměstnavatel zaměstnanci dovolenou za neomluveně
zameškanou směnu (pracovní den), může mu dovolenou krátit o 1 až 3 dny;
neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn se mohou sčítat.
(3) Při krácení dovolené podle odstavců 1 a 2 musí být zaměstnanci,
jehož pracovní poměr k témuž zaměstnavateli trval po celý kalendářní
rok, poskytnuta dovolená alespoň v délce 2 týdnů.
(4) Zaměstnanci, který zameškal práci pro výkon trestu odnětí svobody,
se za každých 21 takto zameškaných pracovních dnů krátí dovolená za
kalendářní rok o jednu dvanáctinu. Stejně se krátí dovolená pro vazbu,
došlo-li k pravomocnému odsouzení zaměstnance nebo byl-li zaměstnanec
obžaloby zproštěn, popřípadě bylo-li proti němu trestní stíhání
zastaveno jenom proto, že není za spáchaný trestný čin trestně
odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl
amnestován.
(5) Dovolená za odpracované dny a dodatková dovolená se může krátit
pouze z důvodů uvedených v odstavci 2.
(6) Dovolená, na kterou vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, se
krátí pouze z důvodů, které vznikly v tomto roce.
