Nové předpisy

Zákoník práce 2012 - zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce - Hlava 1. § 191 - § 205 Překážky v práci na straně zaměstnance

ČÁST OSMÁ

   PŘEKÁŽKY V PRÁCI

   HLAVA I

   PŘEKÁŽKY V PRÁCI NA STRANĚ ZAMĚSTNANCE

   Díl 1

   Důležité osobní překážky

   § 191

   Zaměstnavatel  je  povinen  omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po
   dobu  jeho  dočasné  pracovní  neschopnosti  podle  zvláštních právních
   předpisů^58),  po  dobu  karantény  nařízené  podle zvláštního právního
   předpisu^59),  po  dobu  mateřské  nebo  rodičovské  dovolené,  po dobu
   ošetřování  dítěte  mladšího  než  10  let nebo jiného člena domácnosti
   podle  § 25 zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců nebo v případech
   podle  § 39 zákona o nemocenském pojištění a po dobu péče o dítě mladší
   než  10  let z důvodů stanovených v § 39 zákona o nemocenském pojištění
   nebo  z  důvodu,  kdy  se  fyzická  osoba,  která  o dítě jinak pečuje,
   podrobila  vyšetření  nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb,
   které  nebylo  možno zabezpečit mimo pracovní dobu zaměstnance, a proto
   nemůže o dítě pečovat.

   Náhrada  mzdy,  platu  nebo  odměny  z  dohod  o  pracích konaných mimo
   pracovní poměr při dočasné pracovní neschopnosti (karanténě)

   § 192

   (1)  Zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému
   byla  nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů a
   v  období  od  1.  ledna  2012  do  31. prosince 2013 v době prvních 21
   kalendářních  dnů  trvání  dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény
   náhrada  mzdy  nebo  platu  ve  dnech  podle věty druhé a ve výši podle
   odstavce  2,  pokud  ke  dni  vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo
   karantény  zaměstnanec  splňuje  podmínky  nároku  na  nemocenské podle
   předpisů  o  nemocenském  pojištění.  V mezích období uvedeného ve větě
   první  přísluší  tato  náhrada  mzdy  nebo platu za dny, které jsou pro
   zaměstnance  pracovními  dny,  a  za  svátky,  za  které jinak přísluší
   zaměstnanci  náhrada  mzdy  nebo  se mu plat nebo mzda nekrátí, pokud v
   těchto   jednotlivých   dnech   splňuje   podmínky  nároku  na  výplatu
   nemocenského  podle  předpisů o nemocenském pojištění, a pokud pracovní
   poměr  trvá, ne však déle než do dne vyčerpání podpůrčí doby určené pro
   výplatu nemocenského^61); náhrada mzdy nebo platu nepřísluší za první 3
   takovéto  dny dočasné pracovní neschopnosti, nejvýše však za prvních 24
   neodpracovaných  hodin  z rozvržených směn. Vznikla-li dočasná pracovní
   neschopnost  ode  dne,  v  němž  má zaměstnanec směnu již odpracovanou,
   počíná  období  14  kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2012 do 31.
   prosince  2013 období 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti
   pro  účely poskytování náhrady mzdy nebo platu následujícím kalendářním
   dnem.  Jestliže  v  období prvních 14 kalendářních dnů a v období od 1.
   ledna  2012  do  31. prosince 2013 v období prvních 21 kalendářních dnů
   trvání    dočasné   pracovní   neschopnosti   nebo   karantény   náleží
   nemocenské^62)  nebo  peněžitá pomoc v mateřství^63), náhrada mzdy nebo
   platu  nepřísluší.  Vznikne-li  zaměstnanci  v  době  dočasné  pracovní
   neschopnosti nebo karantény právo na náhradu mzdy nebo platu podle věty
   první až třetí, nepřísluší mu současně náhrada mzdy nebo platu z důvodu
   jiné překážky v práci.

   (2)  Náhrada  mzdy  nebo  platu  podle odstavce 1 přísluší ve výši 60 %
   průměrného  výdělku.  Pro  účely  stanovení  náhrady mzdy nebo platu se
   zjištěný  průměrný  výdělek upraví obdobným způsobem, jakým se upravuje
   denní   vyměřovací  základ  pro  výpočet  nemocenského  z  nemocenského
   pojištění^64),  s  tím,  že pro účely této úpravy se příslušná redukční
   hranice   stanovená  pro  účely  nemocenského  pojištění^64a)  vynásobí
   koeficientem  0,175  a  poté  zaokrouhlí na haléře směrem nahoru. Má-li
   zaměstnanec  za  pracovní  den, v němž mu vzniklo nebo zaniklo právo na
   náhradu  mzdy nebo platu podle odstavce 1, také právo na mzdu nebo plat
   za část pracovní doby, přísluší mu za tento den jen poměrný díl náhrady
   mzdy  nebo  platu  připadající  na  tu část pracovní doby, za kterou mu
   nenáleží mzda nebo plat.

   (3)  Dohodnutá nebo vnitřním předpisem stanovená výše náhrady mzdy nebo
   platu  i  za  dobu uvedenou v odstavci 1 části věty druhé za středníkem
   nebo  nad výši uvedenou v odstavci 2 větě první nesmí převýšit průměrný
   výdělek (§ 356 odst. 1).

   (4)  Náhrada  mzdy  nebo  platu stanovená podle odstavců 2 a 3 musí být
   snížena  o  50 %, jde-li o případy, kdy je podle předpisů o nemocenském
   pojištění nárok na nemocenské v poloviční výši^65).

   (5)  Porušil-li  zaměstnanec  v  období prvních 14 kalendářních dnů a v
   období  od  1.  ledna  2012  do  31.  prosince 2013 v období prvních 21
   kalendářních  dnů  dočasné  pracovní  neschopnosti povinnosti uvedené v
   odstavci  6  větě  první,  které  jsou  součástí  režimu  dočasně práce
   neschopného  pojištěnce,  může  zaměstnavatel  se zřetelem na závažnost
   porušení   těchto  povinností  náhradu  mzdy  nebo  platu  snížit  nebo
   neposkytnout.   Náhrada   mzdy   nebo  platu  nesmí  být  snížena  nebo
   neposkytnuta,  jestliže  byla  pro  totéž porušení režimu dočasně práce
   neschopného pojištěnce dána zaměstnanci výpověď podle § 52 písm. h).

   (6)  Zaměstnavatel  je oprávněn kontrolovat, zda zaměstnanec, který byl
   uznán   dočasně   práce   neschopným,  dodržuje  v  období  prvních  14
   kalendářních  dnů  a  v  období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v
   období  prvních  21  kalendářních  dnů  dočasné  pracovní  neschopnosti
   stanovený  režim  dočasně  práce  neschopného  pojištěnce,  pokud jde o
   povinnost  stanovenou  zvláštním  právním  předpisem^66)  zdržovat se v
   místě   pobytu   a   dodržovat   dobu  a  rozsah  povolených  vycházek.
   Zaměstnavatel je povinen v případě zjištění porušení povinnosti uvedené
   ve  větě  první  zaměstnancem  vyhotovit  o  kontrole  písemný záznam s
   uvedením skutečností, které znamenají porušení tohoto režimu; stejnopis
   tohoto  záznamu  je  zaměstnavatel  povinen  doručit zaměstnanci, který
   tento  režim  porušil,  okresní správě sociálního zabezpečení příslušné
   podle místa pobytu zaměstnance v době dočasné pracovní neschopnosti^67)
   a   ošetřujícímu   lékaři   dočasně   práce   neschopného  zaměstnance.
   Zaměstnavatel  je  oprávněn požádat ošetřujícího lékaře, který stanovil
   zaměstnanci  režim  dočasně  práce  neschopného  pojištěnce,  o sdělení
   tohoto režimu v rozsahu, který je zaměstnavatel oprávněn kontrolovat, a
   o zhodnocení zaměstnavatelem zjištěných případů porušení tohoto režimu.
   Zaměstnanec je povinen umožnit zaměstnavateli kontrolu dodržování svých
   povinností uvedených ve větě první.

   § 193

   Náhrada  mzdy  nebo  platu  přísluší na základě dokladů stanovených pro
   uplatnění  nároku  na  nemocenské,  a  musí  být vyplacena v nejbližším
   pravidelném  termínu  výplaty  mzdy  nebo  platu  po  předložení těchto
   dokladů.  Zaměstnavatel  je  povinen  určit,  do  kdy  nejpozději  před
   výplatním  termínem  musí být předloženy doklady pro poskytnutí náhrady
   mzdy  nebo  platu, aby tato náhrada mohla být v tomto výplatním termínu
   vyplacena.

   § 194

   Zaměstnanci,  který  pracuje  na  základě dohody o provedení práce nebo
   dohody o pracovní činnosti, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů
   a  v  období  od  1.  ledna 2012 do 31. prosince 2013 v době prvních 21
   kalendářních  dnů  trvání  dočasné  pracovní  neschopnosti  (karantény)
   náhrada  odměny  z  dohody  za  podmínek stanovených v § 192 a 193. Pro
   účely  poskytování této náhrady platí pro zaměstnance, který pracuje na
   základě  dohody  o  provedení  práce  nebo  dohody o pracovní činnosti,
   zaměstnavatelem  stanovené  rozvržení  týdenní  pracovní  doby do směn,
   které je zaměstnavatel povinen pro tyto účely předem určit.

   Mateřská a rodičovská dovolená

   § 195

   Mateřská dovolená

   (1)   V   souvislosti  s  porodem  a  péčí  o  narozené  dítě  přísluší
   zaměstnankyni mateřská dovolená po dobu 28 týdnů; porodila-li zároveň 2
   nebo více dětí, přísluší jí mateřská dovolená po dobu 37 týdnů.

   (2)  Mateřskou  dovolenou  zaměstnankyně nastupuje zpravidla od počátku
   šestého  týdne  před  očekávaným  dnem porodu, nejdříve však od počátku
   osmého týdne před tímto dnem.

   (3)  Vyčerpá-li zaměstnankyně z mateřské dovolené před porodem méně než
   6 týdnů, protože porod nastal dříve, než určil lékař, přísluší mateřská
   dovolená  ode  dne  jejího  nástupu  až  do  uplynutí  doby stanovené v
   odstavci  1.  Vyčerpá-li  však  zaměstnankyně  z mateřské dovolené před
   porodem méně než 6 týdnů z jiného důvodu, přísluší jí mateřská dovolená
   ode  dne  porodu jen do uplynutí 22 týdnů, popřípadě 31 týdnů, jde-li o
   zaměstnankyni, která porodila zároveň 2 nebo více dětí.

   (4)  Jestliže  se  dítě narodilo mrtvé, přísluší zaměstnankyni mateřská
   dovolená po dobu 14 týdnů.

   (5)  Mateřská  dovolená  v souvislosti s porodem nesmí být nikdy kratší
   než 14 týdnů a nemůže v žádném případě skončit ani být přerušena (§ 198
   odst. 2) před uplynutím 6 týdnů ode dne porodu.

   § 196

   Rodičovská dovolená

   K   prohloubení   péče  o  dítě  je  zaměstnavatel  povinen  poskytnout
   zaměstnankyni  a  zaměstnanci  na  jejich žádost rodičovskou dovolenou.
   Rodičovská dovolená přísluší matce dítěte po skončení mateřské dovolené
   a  otci  od  narození  dítěte, a to v rozsahu, o jaký požádají, ne však
   déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku 3 let.

   § 197

   Mateřská a rodičovská dovolená při převzetí dítěte

   (1)  Právo  na  mateřskou  a rodičovskou dovolenou má též zaměstnankyně
   nebo  zaměstnanec,  kteří převzali dítě do péče nahrazující péči rodičů
   na  základě  rozhodnutí  příslušného  orgánu,  nebo  dítě,  jehož matka
   zemřela;  rozhodnutím příslušného orgánu se rozumí rozhodnutí, které se
   považuje za rozhodnutí o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů
   pro účely státní sociální podpory^68).

   (2)  Mateřská  dovolená podle odstavce 1 přísluší zaměstnankyni ode dne
   převzetí  dítěte  po  dobu 22 týdnů, a převzala-li zaměstnankyně 2 nebo
   více dětí, po dobu 31 týdnů, nejdéle však do dne, kdy dítě dosáhne věku
   1 roku.

   (3)  Rodičovská dovolená podle odstavce 1 se poskytuje ode dne převzetí
   dítěte  až  do  dne,  kdy dítě dosáhne věku 3 let; zaměstnankyni, která
   čerpala  mateřskou  dovolenou  podle  odstavce  2,  rodičovská dovolená
   přísluší  až  po skončení této mateřské dovolené. Bylo-li dítě převzato
   po  dosažení  věku  3  let,  nejdéle  však do 7 let jeho věku, přísluší
   rodičovská  dovolená  po  dobu  22  týdnů.  Při  převzetí  dítěte  před
   dosažením  věku  3  let tak, že by doba 22 týdnů uplynula po dosažení 3
   let  věku,  rodičovská  dovolená  přísluší do uplynutí 22 týdnů ode dne
   převzetí dítěte.

   § 198

   Společné ustanovení o mateřské a rodičovské dovolené

   (1)  Mateřskou a rodičovskou dovolenou jsou zaměstnankyně a zaměstnanec
   oprávněni čerpat současně.

   (2)   Jestliže  dítě  bylo  ze  zdravotních  důvodů  převzato  do  péče
   kojeneckého   nebo   jiného   léčebného   ústavu   a  zaměstnanec  nebo
   zaměstnankyně  zatím  nastoupí  do  práce,  přeruší  se  tímto nástupem
   mateřská  nebo  rodičovská dovolená; její nevyčerpaná část přísluší ode
   dne  opětovného  převzetí dítěte z ústavu do své péče, ne však déle než
   do doby, kdy dítě dosáhne věku 3 let.

   (3)  Jestliže se zaměstnankyně nebo zaměstnanec přestane starat o dítě,
   a  dítě  bylo  z  toho  důvodu  svěřeno  do  rodinné  nebo ústavní péče
   nahrazující  péči  rodičů,  jakož  i  zaměstnankyni  nebo  zaměstnanci,
   jejichž  dítě je v dočasné péči kojeneckého, popřípadě obdobného ústavu
   z  jiných  než  zdravotních důvodů, nepřísluší mateřská nebo rodičovská
   dovolená po dobu, po kterou o dítě nepečují.

   (4)  Jestliže  dítě zemře v době, kdy je zaměstnankyně na mateřské nebo
   rodičovské  dovolené  nebo zaměstnanec na rodičovské dovolené, přísluší
   mateřská  nebo  rodičovská dovolená ještě po dobu 2 týdnů ode dne úmrtí
   dítěte, nejdéle do dne, kdy by dítě dosáhlo věku 1 roku.

   Jiné důležité osobní překážky v práci

   § 199

   (1) Nemůže-li zaměstnanec konat práci pro jiné důležité osobní překážky
   v  práci  týkající  se  jeho  osoby,  než  jsou  uvedeny  v  §  191, je
   zaměstnavatel  povinen  poskytnout  mu  nejméně  ve  stanoveném rozsahu
   pracovní  volno  a  ve  stanovených případech i náhradu mzdy nebo platu
   podle  odstavce  2.  Náhrada  mzdy  nebo  platu  se  poskytne  ve  výši
   průměrného výdělku.

   (2)  Vláda  stanoví  nařízením okruh překážek v práci podle odstavce 1,
   rozsah pracovního volna, případy, ve kterých přísluší náhrada mzdy nebo
   platu, včetně případného spolurozhodování odborové organizace o vyslání
   zaměstnanců na pohřeb spoluzaměstnance, a to i vůči zaměstnancům, kteří
   nepracují   na   pracovištích  zaměstnavatele,  ale  podle  dohodnutých
   podmínek  pro  něj  vykonávají  práce  v  pracovní době, kterou si sami
   rozvrhují (§ 317).

   (3)  Poskytne-li  zaměstnavatel  zaměstnanci  pracovní  volno za účelem
   vyslání  národního  experta^69)  do  instituce  Evropské  unie, do jiné
   mezinárodní  vládní  organizace, do mírové nebo záchranné operace anebo
   za  účelem humanitární pomoci v zahraničí, přísluší zaměstnanci náhrada
   mzdy  nebo  platu  ve  výši průměrného výdělku. O poskytnutí pracovního
   volna  zaměstnavatel  vydá  zaměstnanci písemné potvrzení, v němž uvede
   údaj   o  délce  trvání  pracovního  volna.  Délka  takto  poskytnutého
   pracovního volna nesmí přesáhnout dobu 4 let.

   Díl 2

   Překážky v práci z důvodu obecného zájmu

   § 200

   Zaměstnanci od zaměstnavatele přísluší pracovní volno v nezbytně nutném
   rozsahu k výkonu veřejných funkcí, občanských povinností a jiných úkonů
   v  obecném  zájmu, pokud tuto činnost nelze provést mimo pracovní dobu.
   Náhrada   mzdy   nebo   platu  od  zaměstnavatele  v  těchto  případech
   nepřísluší,  není-li  dále v tomto zákoně stanoveno jinak, nebo není-li
   dohodnuto  nebo  vnitřním  předpisem  stanoveno  jinak. Zvláštní právní
   předpisy upravující překážky v práci z důvodu obecného zájmu tím nejsou
   dotčeny.

   § 201

   Výkon veřejné funkce

   (1)  Výkonem  veřejné  funkce  se pro účely tohoto zákona rozumí plnění
   povinností vyplývajících z funkce, která je

   a) vymezena funkčním nebo časovým obdobím a

   b) obsazovaná na základě přímé nebo nepřímé volby nebo jmenováním podle
   zvláštních právních předpisů.

   (2)   Výkonem   veřejné  funkce  je  například  výkon  funkce  poslance
   Poslanecké  sněmovny  Parlamentu,  senátora  Senátu  Parlamentu,  člena
   zastupitelstva územního samosprávného celku nebo přísedícího.

   (3) Zaměstnanci, který vykonává veřejnou funkci vedle plnění povinností
   vyplývajících  z  pracovního  poměru,  může být z důvodu výkonu veřejné
   funkce  poskytnuto  pracovní  volno v rozsahu nejvýše 20 pracovních dnů
   (směn) v kalendářním roce.

   § 202

   Výkon občanské povinnosti

   O  výkon  občanských  povinností  jde  zejména  u  svědků,  tlumočníků,
   soudních znalců a jiných osob předvolaných k jednání u soudu, správního
   úřadu, jiného státního orgánu nebo orgánu územního samosprávného celku,
   při   poskytnutí   první   pomoci,   při  opatřeních  proti  infekčnímu
   onemocnění,  při  poskytnutí  osobní  pomoci  při  požární ochraně, při
   živelních  událostech,  nebo v obdobných mimořádných případech a dále v
   případech,  kdy je fyzická osoba povinna podle právních předpisů osobní
   pomoc poskytnout.

   § 203

   Jiné úkony v obecném zájmu

   (1)  Jiné  úkony  v  obecném  zájmu  stanoví  tento zákon nebo zvláštní
   zákon^70).

   (2) Pracovní volno pro jiný úkon v obecném zájmu zaměstnanci

   a)  přísluší  s  náhradou  mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku k
   výkonu funkce člena

   1. orgánu odborové organizace podle tohoto zákona,

   2.  rady  zaměstnanců  nebo volební komise podle tohoto zákona, jakož i
   zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle tohoto
   zákona (§ 283 až 285),

   3.  vyjednávacího  výboru  nebo  evropské rady zaměstnanců podle tohoto
   zákona (§ 288 až 298),

   4.  orgánu  právnické  osoby  voleného  za zaměstnance podle zvláštního
   právního předpisu^71),

   5.  vyjednávacího  výboru  a  člena výboru zaměstnanců podle zvláštního
   právního předpisu^71a).

   b)  přísluší  k  výkonu  jiné  odborové  činnosti,  zejména k účasti na
   schůzích, konferencích nebo sjezdech,

   c)  přísluší  k  účasti  na  školení  pořádaném  odborovou organizací v
   rozsahu  5  pracovních  dnů  v  kalendářním roce, nebrání-li tomu vážné
   provozní důvody, s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku,

   d)  k  činnosti  dárce při odběru krve a při aferéze; přísluší pracovní
   volno  s  náhradou  mzdy  nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu
   cesty  k  odběru,  odběru,  cesty zpět a zotavení po odběru, pokud tyto
   skutečnosti zasahují do pracovní doby v rámci 24 hodin od nástupu cesty
   k  odběru.  Pokud  na  cestu k odběru, na odběr a cestu zpět nestačí 24
   hodin,  přísluší  pracovní  volno  s  náhradou  mzdy nebo platu ve výši
   průměrného  výdělku  za  prokázanou  nezbytně  nutnou další dobu, pokud
   zasahuje do pracovní doby. Nedojde-li k odběru, přísluší pracovní volno
   s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku jen za prokázanou
   nezbytně nutnou dobu nepřítomnosti v práci,

   e)  k  činnosti dárce dalších biologických materiálů; přísluší pracovní
   volno  s  náhradou  mzdy  nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu
   cesty  k odběru, odběru, cesty zpět a zotavení po odběru, pokud uvedené
   skutečnosti zasahují do pracovní doby v rámci 48 hodin od nástupu cesty
   k  odběru. Podle charakteru odběru a zdravotního stavu dárce může lékař
   určit,  že pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného
   výdělku  se  zkracuje  nebo prodlužuje; při prodloužení však nejvýše po
   dobu  zasahující  do  pracovní doby v rámci 96 hodin od nástupu cesty k
   odběru.  Nedojde-li  k  odběru, přísluší pracovní volno s náhradou mzdy
   nebo platu ve výši průměrného výdělku jen za prokázanou nezbytně nutnou
   dobu nepřítomnosti v práci,

   f)  k  činnosti  zaměstnance  při  přednášce nebo výuce včetně zkušební
   činnosti; přísluší pracovní volno v rozsahu nejvýše 12 směn (pracovních
   dnů)  v  kalendářním  roce, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na
   straně  zaměstnavatele. Kratší části jednotlivých směn, ve kterých bylo
   poskytnuto pracovní volno, se sčítají,

   g)  k činnosti člena Horské služby a fyzické osoby, která na její výzvu
   a  podle  jejích  pokynů  osobně  pomáhá  při  záchranné akci v terénu;
   přísluší pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu,

   h)  k  činnosti vedoucích táborů pro děti a mládež, jejich zástupců pro
   věci   hospodářské  a  zdravotní,  oddílových  vedoucích,  vychovatelů,
   instruktorů,  popřípadě  středních zdravotnických pracovníků v táborech
   pro  děti  a mládež; přísluší pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu,
   nejvýše  však  3  týdny  v  kalendářním  roce, pokud tomu nebrání vážné
   provozní důvody na straně zaměstnavatele, a za podmínky, že zaměstnanec
   nejméně  po dobu 1 roku před uvolněním pracoval soustavně a bezplatně s
   dětmi   nebo  s  mládeží.  Podmínka  soustavné  a  bezplatné  práce  se
   nevyžaduje, jde-li o tábory pro zdravotně postižené děti a mládež,

   i) k činnosti zprostředkovatele a rozhodce při kolektivním vyjednávání;
   přísluší pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu,

   j)  k  činnosti  dobrovolného sčítacího orgánu při sčítání lidu, domů a
   bytů  včetně  doplňujících  výběrových  šetření  obyvatelstva; přísluší
   pracovní  volno  v nezbytně nutném rozsahu, nejvýše 10 směn (pracovních
   dnů)  v  kalendářním  roce, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na
   straně zaměstnavatele,

   k)  k činnosti dobrovolného zdravotníka Červeného kříže při zajišťování
   zdravotního  dozoru  při  sportovní  nebo  společenské  akci;  přísluší
   pracovní  volno  v  nezbytně  nutném  rozsahu, pokud tomu nebrání vážné
   provozní důvody na straně zaměstnavatele,

   l)  k  činnosti  při  organizované zájmové tělovýchovné, sportovní nebo
   kulturní  akci  a  nezbytné  přípravě  na ni; přísluší pracovní volno v
   nezbytně  nutném  rozsahu,  pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na
   straně zaměstnavatele.

   § 204

   Pracovní volno související s brannou povinností

   (1)  Zaměstnanci  přísluší  od zaměstnavatele pracovní volno v nezbytně
   nutném  rozsahu,  je-li  zaměstnanec  povinen dostavit se k příslušnému
   vojenskému správnímu úřadu v souvislosti s výkonem branné povinnosti.

   (2)  Zaměstnanci  přísluší  od zaměstnavatele pracovní volno v nezbytně
   nutném  rozsahu  rovněž  po  dobu,  kterou  potřebuje na cestu do místa
   povolání  a  dobu výkonu vojenského cvičení nebo výjimečného vojenského
   cvičení.

   (3)  Náhradu  mzdy  nebo  platu za pracovní volno související s brannou
   povinností  podle  odstavců  1  a  2  hradí  ve výši průměrného výdělku
   příslušný vojenský správní úřad.

   § 205

   Překážky v práci z důvodu školení, jiné formy přípravy nebo studia

   Účast  na  školení,  jiná  forma  přípravy  nebo  studium,  v  nichž má
   zaměstnanec   získat   předpoklady  stanovené  právními  předpisy  nebo
   požadavky nezbytné pro řádný výkon sjednané práce, které je v souladu s
   potřebou  zaměstnavatele,  zasahuje-li do pracovní doby, je překážkou v
   práci na straně zaměstnance, za kterou přísluší náhrada mzdy nebo platu
   (§ 232).