Nové předpisy

Zákoník práce 2012 - zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce - Hlava 3. § 207 - § 210 Překážky v práci na straně zaměstnavatele

HLAVA III

   PŘEKÁŽKY V PRÁCI NA STRANĚ ZAMĚSTNAVATELE

   § 207

   Prostoje a přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy

   Nemůže-li zaměstnanec konat práci

   a)  pro  přechodnou  závadu  způsobenou  poruchou na strojním zařízení,
   kterou  nezavinil,  v  dodávce  surovin  nebo  pohonné  síly,  chybnými
   pracovními  podklady nebo jinými provozními příčinami, jde o prostoj, a
   nebyl-li  převeden  na jinou práci, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu
   ve výši nejméně 80 % průměrného výdělku,

   b)  v  důsledku  přerušení  práce způsobené nepříznivými povětrnostními
   vlivy  nebo  živelní  událostí  a  nebyl-li  převeden  na  jinou práci,
   přísluší  mu  náhrada  mzdy  nebo platu ve výši nejméně 60 % průměrného
   výdělku.

   Jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele

   § 208

   Nemohl-li   zaměstnanec   konat  práci  pro  jiné  překážky  na  straně
   zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo
   platu  ve  výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto
   pracovní doby (§ 86 a 87).

   § 209

   (1)  O  jinou  překážku  v  práci  na straně jiného zaměstnavatele, než
   uvedeného  v  §  109  odst. 3, jde také tehdy, kdy zaměstnavatel nemůže
   přidělovat  zaměstnanci  práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu
   dočasného  omezení  odbytu  jeho  výrobků  nebo omezení poptávky po jím
   poskytovaných službách (částečná nezaměstnanost).

   (2)  Upraví-li v případech podle odstavce 1 dohoda mezi zaměstnavatelem
   a  odborovou  organizací  výši poskytované náhrady mzdy, která přísluší
   zaměstnanci,  musí  náhrada mzdy činit nejméně 60 % průměrného výdělku;
   nepůsobí-li  u  zaměstnavatele  odborová  organizace,  může  být dohoda
   nahrazena vnitřním předpisem.

   § 210

   Doba   strávená  na  pracovní  cestě  nebo  na  cestě  mimo  pravidelné
   pracoviště  jinak než plněním pracovních úkolů, která spadá do pracovní
   doby,  se  považuje  za  překážku v práci na straně zaměstnavatele, při
   které  se zaměstnanci mzda nebo plat nekrátí. Jestliže však zaměstnanci
   v  důsledku způsobu odměňování mzda nebo plat ušla, přísluší mu náhrada
   mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.