Díl VII
Smlouva o uložení věci
§ 516
Základní ustanovení
(1) Smlouvou o uložení se zavazuje opatrovatel, že bude pro uložitele
dočasně bezplatně opatrovat věc, kterou má u sebe v souvislosti s
obchodním stykem s uložitelem.
(2) Jestliže ve smlouvě není uvedeno, zda věc se má opatrovat za úplatu
nebo bezplatně, a opatrování věci není předmětem podnikání
opatrovatele, platí, že strany uzavřely smlouvu o uložení věci.
§ 517
Opatrovatel je povinen věc pečlivě opatrovat a dbát s přihlédnutím k
její povaze a svým možnostem, aby na ní nevznikla škoda. Vyžaduje-li
opatrování věci zvláštních opatření, je opatrovatel povinen je učinit,
jestliže jsou uvedeny ve smlouvě nebo byl-li na ně upozorněn uložitelem
před uzavřením smlouvy. Opatrovatel je povinen dát věci pojistit proti
škodám, jen když to stanoví smlouva.
§ 518
I když se opatrovatel zavázal ve smlouvě opatrovat věc určitým
způsobem, může se od tohoto způsobu odchýlit, jestliže nastanou
okolnosti, které opatrovatel nemohl v době uzavření smlouvy předvídat a
jež činí plnění závazku pro něho nepřiměřeně tíživým. O vzniku těchto
okolností je opatrovatel povinen včas vyrozumět uložitele.
§ 519
(1) Svěří-li opatrovatel bez souhlasu uložitele opatrování věci třetí
osobě, odpovídá, jako by věc opatroval sám. Jestliže toto učiní se
souhlasem uložitele, odpovídá jako mandatář.
(2) Svěří-li opatrovatel opatrování věci třetí osobě v rozporu se
smlouvou, přechází na opatrovatele nebezpečí škody na věci. Ustanovení
§ 518 tím není dotčeno.
§ 520
Opatrovatel nesmí bez souhlasu uložitele užívat věc nebo umožnit její
užívání třetí osobě.
§ 521
(1) Uložitel je povinen nahradit opatrovateli škodu způsobenou mu
uloženou věcí, pokud jí nemohl opatrovatel odvrátit vynaložením péče
uvedené v § 517. Dále je uložitel povinen uhradit náklady, které
opatrovatel nutně nebo účelně vynaložil při plnění své povinnosti.
(2) U mimořádných nákladů, které byly nepředvídatelné v době uzavření
smlouvy, je opatrovatel povinen si vyžádat souhlas uložitele před
jejich vynaložením, je-li to možné. Jestliže uložitel nesdělí
opatrovateli bez zbytečného odkladu svůj nesouhlas, má se za to, že s
vynaložením nákladů souhlasí.
(3) Jestliže opatrovatel vynaloží náklady uvedené v odstavci 2, aniž si
předem vyžádal potřebný souhlas uložitele, a ten s jejich vynaložením
neprojeví dodatečně souhlas, může opatrovatel požadovat úhradu nákladů
v rozsahu, v kterém se uložitel o úsporu těchto nákladů obohatil.
(4) Náklady, k jejichž úhradě je opatrovatel oprávněn, je uložitel
povinen uhradit bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o to opatrovatelem
požádán, nejpozději však při převzetí věci.
§ 522
Opatrovatel je povinen uloženou věc uložiteli vydat v místě, kde věc
měla být podle smlouvy uložena, jinak ve svém sídle nebo v místě
podnikání, popřípadě bydlišti, anebo v místě, kde je jeho organizační
složka opatrující věc.
§ 523
(1) I když byla smluvena doba, po kterou má být věc uložena, je
opatrovatel povinen věc vydat bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o to
uložitelem požádán.
(2) Opatrovatel je oprávněn se domáhat na uložiteli, aby převzal
uloženou věc bez zbytečného odkladu ještě před uplynutím smluvené doby
uložení, jestliže další plnění povinností by opatrovateli způsobilo
nepřiměřené obtíže, které nemohl v době uzavření smlouvy předvídat,
nebo jestliže třetí osoba se domáhá vydání uložené věci.
§ 524
Není-li ujednáno a ani z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena,
nevyplývá, jak dlouho má být věc uložena, je opatrovatel povinen vydat
věc uložiteli, jakmile jej o to uložitel požádá, a uložitel je povinen
převzít věc bez zbytečného odkladu poté, kdy jej opatrovatel k tomu
vyzval.
§ 525
Nepřevezme-li uložitel věc včas, může mu opatrovatel k tomu určit
přiměřenou lhůtu. Po jejím marném uplynutí může opatrovatel od smlouvy
odstoupit, a jestliže uložitele na to upozorní při stanovení dodatečné
lhůty, je oprávněn věc na účet uložitele vhodným způsobem prodat nebo
na náklady uložitele uskladnit u třetí osoby.
§ 526
Ustanoveními § 517 až 525 se řídí přiměřeně určení práv a povinností
stran i v případech, kdy podle ustanovení tohoto zákona, týkajících se
jiných smluv než smlouvy o uložení věci, je jedna strana povinna bez
nároku na úplatu pečovat pro druhou stranu o věc, kterou má u sebe,
ledaže z těchto ustanovení vyplývá odlišná úprava.
