Nové předpisy

Zákoník práce 2012 - zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce - Hlava 4. § 216 - § 223 Společná ustanovení o dovolené

HLAVA IV

   SPOLEČNÁ USTANOVENÍ O DOVOLENÉ

   Díl 1

   Obecné ustanovení

   § 216

   (1)  Za  nepřetržité  trvání  pracovního  poměru se považuje i skončení
   dosavadního  a  bezprostředně navazující vznik nového pracovního poměru
   zaměstnance k témuž zaměstnavateli.

   (2)  Pro účely dovolené se za výkon práce nepovažuje doba zameškaná pro
   důležité  osobní  překážky  v  práci, pokud nejsou uvedeny v prováděcím
   právním  předpisu  (§  199  odst.  2). Doba čerpání mateřské dovolené a
   doba,  po  kterou  zaměstnanec  čerpá rodičovskou dovolenou do doby, po
   kterou  je  zaměstnankyně  oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, a doba
   pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z
   povolání vzniklého při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti
   s ním se pro účely dovolené posuzuje jako výkon práce.

   (3)  Pro zjištění, zda jsou splněny podmínky vzniku práva na dovolenou,
   se  posuzuje  zaměstnanec,  který  je  zaměstnán  po stanovenou týdenní
   pracovní dobu, jako by v kalendářním týdnu pracoval 5 pracovních dnů, i
   když jeho pracovní doba není rozvržena na všechny pracovní dny v týdnu;
   to   platí   i  pro  účely  krácení  dovolené,  s  výjimkou  neomluvené
   nepřítomnosti v práci.

   (4)  Jestliže  poměrná  část dovolené činí necelý den, zaokrouhlí se na
   půlden; to platí i pro výpočet dvanáctin dovolené.

   Díl 2

   Čerpání dovolené

   § 217

   (1)   Dobu  čerpání  dovolené  je  povinen  zaměstnavatel  určit  podle
   písemného  rozvrhu  čerpání  dovolené  vydaného  s předchozím souhlasem
   odborové  organizace  a  rady  zaměstnanců  tak, aby dovolená mohla být
   vyčerpána  zpravidla  vcelku  a  do  konce kalendářního roku, ve kterém
   právo  na  dovolenou  vzniklo, pokud v tomto zákoně není dále stanoveno
   jinak.  Při  určení  rozvrhu  čerpání  dovolené  je  nutno  přihlížet k
   provozním  důvodům  zaměstnavatele  a  k oprávněným zájmům zaměstnance.
   Poskytuje-li  se  zaměstnanci dovolená v několika částech, musí alespoň
   jedna  část  činit  nejméně  2  týdny  vcelku,  pokud se zaměstnanec se
   zaměstnavatelem  nedohodne na jiné délce čerpané dovolené. Určenou dobu
   čerpání  dovolené  je zaměstnavatel povinen písemně oznámit zaměstnanci
   alespoň  14  dnů  předem,  pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší
   době.

   (2) Zaměstnavatel může určit zaměstnanci čerpání dovolené, i když dosud
   nesplnil  podmínky  pro  vznik  práva  na  dovolenou, jestliže je možné
   předpokládat,  že zaměstnanec tyto podmínky splní do konce kalendářního
   roku, popřípadě do skončení pracovního poměru.

   (3) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci náklady, které mu bez
   jeho  zavinění vznikly proto, že zaměstnavatel změnil jemu určenou dobu
   čerpání dovolené nebo že ho odvolal z dovolené.

   (4) Zaměstnavatel nesmí určit čerpání dovolené na dobu, kdy zaměstnanec
   vykonává vojenské cvičení nebo výjimečné vojenské cvičení, kdy je uznán
   dočasně práce neschopným podle zvláštního právního předpisu^61), ani na
   dobu, po kterou je zaměstnankyně na mateřské nebo rodičovské dovolené a
   zaměstnanec  na rodičovské dovolené. Na dobu ostatních překážek v práci
   na  straně  zaměstnance smí zaměstnavatel určit čerpání dovolené jen na
   jeho žádost.

   (5)  Požádá-li  zaměstnankyně zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak,
   aby   navazovala   bezprostředně   na  skončení  mateřské  dovolené,  a
   zaměstnanec  zaměstnavatele  o  poskytnutí dovolené tak, aby navazovala
   bezprostředně  na  skončení  rodičovské  dovolené do doby, po kterou je
   zaměstnankyně  oprávněna  čerpat  mateřskou dovolenou, je zaměstnavatel
   povinen jejich žádosti vyhovět.

   § 218

   (1)  Čerpání  dovolené podle § 211 je zaměstnavatel povinen zaměstnanci
   určit  tak,  aby  dovolenou  vyčerpal  v  kalendářním  roce,  ve kterém
   zaměstnanci  právo  na  dovolenou  vzniklo, ledaže v tom zaměstnavateli
   brání  překážky  v  práci  na straně zaměstnance nebo naléhavé provozní
   důvody.

   (2) Nemůže-li být dovolená vyčerpána podle odstavce 1, je zaměstnavatel
   povinen  určit  ji  zaměstnanci  tak,  aby byla vyčerpána nejpozději do
   konce  následujícího  kalendářního roku, není-li v odstavci 4 stanoveno
   jinak.

   (3)   Není-li   čerpání   dovolené  určeno  nejpozději  do  30.  června
   následujícího kalendářního roku, má právo určit čerpání dovolené rovněž
   zaměstnanec.  Čerpání  dovolené  je zaměstnanec povinen písemně oznámit
   zaměstnavateli   alespoň   14   dnů   předem,  pokud  se  nedohodne  se
   zaměstnavatelem na jiné době oznámení.

   (4)  Nemůže-li  být  dovolená  vyčerpána  ani  do  konce  následujícího
   kalendářního  roku  proto,  že  zaměstnanec  byl  uznán  dočasně  práce
   neschopným nebo z důvodu čerpání mateřské anebo rodičovské dovolené, je
   zaměstnavatel  povinen  určit  dobu  čerpání  této dovolené po skončení
   těchto překážek v práci.

   § 219

   (1)  Nastoupí-li  zaměstnanec  během  dovolené  vojenské  cvičení  nebo
   výjimečné  vojenské  cvičení v ozbrojených silách, byl-li uznán dočasně
   práce  neschopným  nebo ošetřuje-li nemocného člena rodiny, dovolená se
   mu  přerušuje;  to  neplatí, určil-li zaměstnavatel čerpání dovolené na
   dobu  ošetřování  nemocného člena rodiny nebo na dobu výkonu vojenského
   cvičení  nebo  výjimečného  vojenského  cvičení  na žádost zaměstnance.
   Dovolená zaměstnankyně se přerušuje také nástupem mateřské a rodičovské
   dovolené a zaměstnance také nástupem rodičovské dovolené.

   (2)  Připadne-li  v  době  dovolené zaměstnance svátek na den, který je
   jinak  jeho  obvyklým  pracovním  dnem, nezapočítává se mu do dovolené.
   Určil-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno za práci přesčas nebo
   za  práci  ve  svátek  tak, že by připadlo do doby dovolené, je povinen
   určit mu náhradní volno na jiný den.

   Díl 3

   Hromadné čerpání dovolené

   § 220

   Zaměstnavatel  může v dohodě s odborovou organizací a se souhlasem rady
   zaměstnanců  určit  hromadné  čerpání  dovolené,  jen  jestliže  je  to
   nezbytné  z  provozních  důvodů;  hromadné čerpání dovolené nesmí činit
   více než 2 týdny a u uměleckých souborů 4 týdny.

   Díl 4

   Změna zaměstnání

   § 221

   (1)  Změní-li zaměstnanec v průběhu téhož kalendářního roku zaměstnání,
   může  mu  nový  zaměstnavatel  poskytnout dovolenou (část dovolené), na
   kterou  mu  vzniklo  právo  u dosavadního zaměstnavatele, jestliže o to
   zaměstnanec  požádá  nejpozději  před  skončením  pracovního  poměru  u
   dosavadního  zaměstnavatele  a zúčastnění zaměstnavatelé se dohodnou na
   výši  úhrady  náhrady  mzdy nebo platu za dovolenou (její část), na niž
   zaměstnanci  u zaměstnavatele poskytujícího dovolenou (její část) právo
   nevzniklo.

   (2)  Změnou  zaměstnání  podle odstavce 1 se rozumí skončení pracovního
   poměru  u  dosavadního  zaměstnavatele a bezprostředně navazující vznik
   pracovního poměru u nového zaměstnavatele.

   Díl 5

   Náhrada za dovolenou

   § 222

   (1)  Zaměstnanci  přísluší  za  dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo
   platu ve výši průměrného výdělku. Zaměstnancům uvedeným v § 213 odst. 4
   může  být  tato  náhrada  mzdy nebo platu poskytnuta ve výši průměrného
   výdělku odpovídajícího průměrné délce směny.

   (2)  Zaměstnanci  přísluší  náhrada  mzdy  nebo  platu  za nevyčerpanou
   dovolenou pouze v případě skončení pracovního poměru.

   (3)  Jestliže  vznikne  zaměstnanci právo na náhradu mzdy nebo platu za
   nevyčerpanou  dovolenou  nebo  její část, tato náhrada přísluší ve výši
   průměrného výdělku.

   (4) Zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za
   dovolenou  nebo  její  část,  na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu
   právo nevzniklo. Ustanovení odstavce 1 věty druhé platí i zde.

   (5)  Náhradu  mzdy nebo platu za nevyčerpanou dodatkovou dovolenou není
   možné   poskytnout;  tato  dovolená  musí  být  vždy  vyčerpána,  a  to
   přednostně.

   Díl 6

   Krácení dovolené

   § 223

   (1) Nepracoval-li zaměstnanec, který splnil podmínku stanovenou v § 212
   odst.  1,  v  kalendářním  roce,  za  který  se dovolená poskytuje, pro
   překážky  v  práci,  které  se pro účely dovolené neposuzují jako výkon
   práce,  zaměstnavatel  krátí  dovolenou za prvých 100 takto zameškaných
   směn  (pracovních dnů) o jednu dvanáctinu a za každých dalších 21 takto
   zameškaných  směn (pracovních dnů) rovněž o jednu dvanáctinu. Dovolenou
   vyčerpanou  podle  § 217 odst. 5 před nástupem rodičovské dovolené není
   možné z důvodu následného čerpání rodičovské dovolené krátit.

   (2)   Krátí-li   zaměstnavatel   zaměstnanci  dovolenou  za  neomluveně
   zameškanou směnu (pracovní den), může mu dovolenou krátit o 1 až 3 dny;
   neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn se mohou sčítat.

   (3)  Při  krácení  dovolené  podle odstavců 1 a 2 musí být zaměstnanci,
   jehož  pracovní  poměr  k témuž zaměstnavateli trval po celý kalendářní
   rok, poskytnuta dovolená alespoň v délce 2 týdnů.

   (4)  Zaměstnanci, který zameškal práci pro výkon trestu odnětí svobody,
   se  za  každých  21  takto zameškaných pracovních dnů krátí dovolená za
   kalendářní  rok o jednu dvanáctinu. Stejně se krátí dovolená pro vazbu,
   došlo-li  k  pravomocnému odsouzení zaměstnance nebo byl-li zaměstnanec
   obžaloby   zproštěn,  popřípadě  bylo-li  proti  němu  trestní  stíhání
   zastaveno  jenom  proto,  že  není  za  spáchaný  trestný  čin  trestně
   odpovědný  nebo  že  mu  byla  udělena  milost anebo že trestný čin byl
   amnestován.

   (5)  Dovolená  za  odpracované  dny a dodatková dovolená se může krátit
   pouze z důvodů uvedených v odstavci 2.

   (6) Dovolená, na kterou vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, se
   krátí pouze z důvodů, které vznikly v tomto roce.