Nové předpisy

Zákoník práce 2012 - zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce - Hlava 2. § 250 - § 264 Odpovědnost zaměstnance za škodu

HLAVA II

   ODPOVĚDNOST ZAMĚSTNANCE ZA ŠKODU

   Díl 1

   Obecná odpovědnost

   § 250

   (1)  Zaměstnanec  odpovídá  zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil
   zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé
   souvislosti s ním.

   (2)  Byla-li  škoda  způsobena  také  porušením  povinností  ze  strany
   zaměstnavatele, odpovědnost zaměstnance se poměrně omezí.

   (3)  Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou
   případů uvedených v § 252 a 255.

   Díl 2

   Odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvrácení škody

   § 251

   (1)  Na  zaměstnanci,  který  vědomě  neupozornil nadřízeného vedoucího
   zaměstnance  na  škodu  hrozící  zaměstnavateli  nebo  nezakročil proti
   hrozící  škodě,  ačkoliv  by  tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku
   škody,  může  zaměstnavatel požadovat, aby se podílel na náhradě škody,
   která   byla  zaměstnavateli  způsobena,  a  to  v  rozsahu  přiměřeném
   okolnostem případu, pokud ji není možné nahradit jinak.

   (2)  Zaměstnanec  neodpovídá  za  škodu,  kterou způsobil při odvracení
   škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozícího životu nebo
   zdraví,  jestliže  tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom
   způsobem přiměřeným okolnostem.

   Díl 3

   Odpovědnost  za  schodek  na  svěřených hodnotách, které je zaměstnanec
   povinen vyúčtovat a odpovědnost za ztrátu svěřených věcí

   Oddíl 1

   Odpovědnost  za  schodek  na  svěřených hodnotách, které je zaměstnanec
   povinen vyúčtovat

   § 252

   (1)  Byla-li  se  zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně
   hodnot   svěřených   zaměstnanci  k  vyúčtování  (dále  jen  "dohoda  o
   odpovědnosti"),  za  které  se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby
   materiálu  nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s
   nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou
   mu byly svěřeny, odpovídá za schodek vzniklý na těchto hodnotách.

   (2)  Dohoda o odpovědnosti smí být uzavřena nejdříve v den, kdy fyzická
   osoba dosáhne 18 let věku.

   (3)  Byla-li  svéprávnost zaměstnance omezena, nesmí za něj zástupce 
   uzavřít dohodu o odpovědnosti.

   (4) Dohoda o odpovědnosti musí být uzavřena písemně.

   (5)  Zaměstnanec  se  zprostí  odpovědnosti zcela nebo zčásti, jestliže
   prokáže,  že  schodek  vznikl  zcela  nebo  zčásti  bez  jeho zavinění,
   zejména,  že mu bylo zanedbáním povinnosti zaměstnavatele znemožněno se
   svěřenými hodnotami nakládat.

   § 253

   (1)  Zaměstnanec,  který  uzavřel  dohodu  o  odpovědnosti,  může od ní
   odstoupit,  vykonává-li jinou práci, je-li převáděn na jinou práci nebo
   na jiné pracoviště, je-li překládán, nebo pokud zaměstnavatel v době do
   15  kalendářních  dnů  od obdržení jeho písemného upozornění neodstraní
   závady  v  pracovních  podmínkách,  které  brání řádnému hospodaření se
   svěřenými  hodnotami.  Při  společné  odpovědnosti  může zaměstnanec od
   dohody o odpovědnosti také odstoupit, jestliže je na pracoviště zařazen
   jiný  zaměstnanec  nebo  ustanoven  jiný  vedoucí  nebo  jeho zástupce.
   Odstoupení podle věty první musí být provedeno písemně.

   (2)  Dohoda  o odpovědnosti zaniká dnem skončení pracovního poměru nebo
   dnem,  kdy  bylo  odstoupení  od  této  dohody doručeno zaměstnavateli,
   není-li v odstoupení od této dohody uveden den pozdější.

   § 254

   (1)  Inventarizaci je zaměstnavatel povinen provést při uzavření dohody
   o  odpovědnosti, při jejím zániku, při výkonu jiné práce, při převedení
   zaměstnance  na jinou práci nebo na jiné pracoviště, při jeho přeložení
   a při skončení pracovního poměru.

   (2) Na pracovištích, kde pracují zaměstnanci se společnou odpovědností,
   je  zaměstnavatel  povinen  inventarizaci  provést při uzavření dohod o
   odpovědnosti  se  všemi  společně  odpovědnými  zaměstnanci, při zániku
   všech těchto dohod, při výkonu jiné práce, při převedení na jinou práci
   nebo  na  jiné  pracoviště  nebo  přeložení  všech společně odpovědných
   zaměstnanců,  při  změně  na pracovním místě vedoucího zaměstnance nebo
   jeho   zástupce  a  na  žádost  kteréhokoliv  ze  společně  odpovědných
   zaměstnanců  při  změně  v  jejich  kolektivu, popřípadě při odstoupení
   některého z nich od dohody o odpovědnosti.

   (3)  Jestliže  zaměstnanec  se  společnou  odpovědností, jehož pracovní
   poměr skončil, nebo který vykonává jinou práci, nebo který byl převeden
   na  jinou  práci,  nebo  který  byl  převeden  na  jiné pracoviště nebo
   přeložen,  nepožádá  zároveň  o  provedení  inventarizace,  odpovídá za
   případný  schodek  zjištěný  nejbližší  inventarizací na jeho dřívějším
   pracovišti. Jestliže zaměstnanec, který je zařazován na pracoviště, kde
   pracují  zaměstnanci  se  společnou  odpovědností,  nepožádá  zároveň o
   provedení  inventarizace,  odpovídá,  pokud  od  dohody  o odpovědnosti
   neodstoupil, za případný schodek zjištěný nejbližší inventarizací.

   Oddíl 2

   Odpovědnost za ztrátu svěřených věcí

   § 255

   (1)  Zaměstnanec  odpovídá  za  ztrátu  nástrojů, ochranných pracovních
   prostředků  a  jiných  podobných věcí, které mu zaměstnavatel svěřil na
   písemné potvrzení.

   (2)  Věc  podle  odstavce  1,  jejíž  cena přesahuje 50 000 Kč, smí být
   zaměstnanci  svěřena  jen  na  základě  dohody o odpovědnosti za ztrátu
   svěřených věcí.

   (3)  Dohoda  o  odpovědnosti  za ztrátu svěřených věcí smí být uzavřena
   nejdříve v den, kdy fyzická osoba dosáhne 18 let věku.

   (4)  Byla-li  svéprávnost zaměstnance omezena, nesmí za něj zástupce 
   uzavřít dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí.

   (5)  Dohoda  o  odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí musí být uzavřena
   písemně.

   (6)  Zaměstnanec se zprostí odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí zcela
   nebo  zčásti, jestliže prokáže, že ztráta vznikla zcela nebo zčásti bez
   jeho zavinění.

   (7) Vláda může nařízením zvýšit částku podle odstavce 2.

   § 256

   (1)   Zaměstnanec,  který  uzavřel  dohodu  o  odpovědnosti  za  ztrátu
   svěřených  věcí,  může  od  ní  odstoupit,  jestliže  mu  zaměstnavatel
   nevytvořil podmínky k zajištění ochrany svěřených předmětů proti jejich
   ztrátě. Odstoupení podle věty první musí být provedeno písemně.

   (2) Dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí zaniká dnem skončení
   pracovního  poměru  nebo  dnem,  kdy  bylo  odstoupení  od  této dohody
   doručeno zaměstnavateli, není-li v odstoupení od této dohody uveden den
   pozdější.

   Díl 4

   Rozsah náhrady škody

   § 257

   (1)  Zaměstnanec,  který  odpovídá  za  škodu  podle  §  250 je povinen
   nahradit  zaměstnavateli  skutečnou  škodu,  a  to v penězích, jestliže
   neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.

   (2)   Výše  požadované  náhrady  škody  způsobené  z  nedbalosti  nesmí
   přesáhnout    u    jednotlivého   zaměstnance   částku   rovnající   se
   čtyřapůlnásobku   jeho  průměrného  měsíčního  výdělku  před  porušením
   povinnosti,  kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda
   způsobena  úmyslně,  v  opilosti,  nebo  po  zneužití jiných návykových
   látek.

   (3)  Jde-li  o  škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat,
   kromě částky uvedené v odstavci 2, i náhradu ušlého zisku.

   (4)   Způsobil-li  škodu  také  zaměstnavatel,  hradí  zaměstnanec  jen
   poměrnou část škody podle míry svého zavinění.

   (5)  Odpovídá-li za škodu více zaměstnanců, hradí každý z nich poměrnou
   část škody podle míry svého zavinění.

   § 258

   Při  určení  výše  náhrady  škody  podle  §  251 se přihlédne zejména k
   okolnostem,  které  bránily  splnění  povinnosti, a k významu škody pro
   zaměstnavatele.   Výše  náhrady  škody  však  nesmí  přesáhnout  částku
   rovnající se trojnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance.

   § 259

   Zaměstnanec,  který  odpovídá za schodek na svěřených hodnotách nebo za
   ztrátu  svěřených  věcí,  je  povinen  nahradit  schodek  na  svěřených
   hodnotách nebo ztrátu svěřených věcí v plné výši.

   § 260

   (1)  Při  společné  odpovědnosti za schodek se jednotlivým zaměstnancům
   určí  podíl  náhrady  podle  poměru  jejich dosažených hrubých výdělků,
   přičemž  výdělek  jejich  vedoucího  a  jeho  zástupce se započítává ve
   dvojnásobné výši.

   (2)  Podíl  náhrady  stanovený  podle  odstavce  1 nesmí u jednotlivých
   zaměstnanců,  s  výjimkou  vedoucího a jeho zástupce, přesáhnout částku
   rovnající  se  jejich  průměrnému měsíčnímu výdělku před vznikem škody.
   Neuhradí-li  se  takto určenými podíly celá škoda, jsou povinni uhradit
   zbytek  vedoucí  a  jeho zástupce podle poměru svých dosažených hrubých
   výdělků.

   (3)  Zjistí-li  se, že schodek nebo jeho část byla zaviněna některým ze
   společně odpovědných zaměstnanců, hradí schodek tento zaměstnanec podle
   míry  svého  zavinění.  Zbývající  část  schodku hradí všichni společně
   odpovědní zaměstnanci podíly určenými podle odstavců 1 a 2.

   (4)   Při  určování  podílu  náhrady  jednotlivých  zaměstnanců,  kteří
   odpovídají  za  schodek  společně,  se vychází z jejich hrubých výdělků
   zúčtovaných  za  dobu  od  předchozí inventury do dne zjištění schodku.
   Přitom se započítává výdělek za celý kalendářní měsíc, v němž byla tato
   inventura  provedena,  a nepřihlíží se k výdělku za kalendářní měsíc, v
   němž  byl  zjištěn  schodek.  Jestliže  byl však zaměstnanec zařazen na
   pracoviště během tohoto období, započítává se mu hrubý výdělek dosažený
   ode  dne,  kdy  byl  na pracoviště zařazen, do dne zjištění schodku. Do
   hrubého výdělku se nezapočítává náhrada mzdy nebo platu.

   Díl 5

   Společná ustanovení o odpovědnosti zaměstnance za škodu

   § 261

   (1)  Zaměstnanec,  který  je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu
   jím  způsobenou,  je-li  schopen  ovládnout své jednání a posoudit jeho
   následky.

   (2)  Zaměstnanec,  který  se  uvede vlastní vinou do takového stavu, že
   není  schopen  ovládnout  své  jednání  nebo  posoudit  jeho  následky,
   odpovídá za škodu v tomto stavu způsobenou.

   (3)  Za  škodu  odpovídá  i  zaměstnanec,  který  ji  způsobil úmyslným
   jednáním proti dobrým mravům.

   § 262

   Výši  požadované  náhrady škody určuje zaměstnavatel; způsobil-li škodu
   vedoucí  zaměstnanec,  který je statutárním orgánem nebo jeho zástupce,
   sám  nebo  společně  s podřízeným zaměstnancem, určí výši náhrady škody
   ten,  kdo  statutární  orgán  nebo  jeho  zástupce  na  pracovní  místo
   ustanovil.

   § 263

   (1)  Výši  požadované  náhrady  škody  je zaměstnavatel se zaměstnancem
   povinen  projednat  a  písemně  mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1
   měsíce  ode  dne,  kdy  bylo  zjištěno,  že  škoda  vznikla  a že za ni
   zaměstnanec odpovídá.

   (2)  Uzavřel-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o způsobu náhrady
   škody,  je její součástí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem,
   jestliže  svůj  závazek  nahradit škodu zaměstnanec uznal. Dohoda podle
   věty první musí být uzavřena písemně.

   (3)  Výši požadované náhrady škody a obsah dohody o způsobu její úhrady
   s  výjimkou  náhrady  nepřesahující  1  000 Kč je zaměstnavatel povinen
   projednat s odborovou organizací.

   § 264

   Z  důvodů  zvláštního  zřetele  hodných  může  soud  výši náhrady škody
   přiměřeně snížit.