HLAVA III
ODPOVĚDNOST ZAMĚSTNAVATELE ZA ŠKODU
Díl 1
Obecná odpovědnost
§ 265
(1) Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při
plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením
právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.
(2) Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci též za škodu, kterou mu
způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů
zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem.
(3) Zaměstnavatel neodpovídá zaměstnanci za škodu na dopravním
prostředku, kterého použil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé
souvislosti s ním bez jeho souhlasu. Rovněž neodpovídá za škodu, která
vznikne na nářadí, zařízeních a předmětech zaměstnance potřebných pro
výkon práce, které použil bez jeho souhlasu.
Díl 2
Odpovědnost při odvracení škody
§ 266
(1) Zaměstnavatel odpovídá za věcnou škodu, kterou utrpěl zaměstnanec
při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí hrozící
životu nebo zdraví, jestliže škoda nevznikla úmyslným jednáním
zaměstnance a zaměstnanec si počínal způsobem přiměřeným okolnostem.
Ustanovení věty první se vztahuje i na účelně vynaložené náklady.
(2) Právo na náhradu škody podle odstavce 1 má i zaměstnanec, který
takto odvracel nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, jestliže by za
škodu odpovídal zaměstnavatel.
Díl 3
Odpovědnost na odložených věcech
§ 267
(1) Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu na věcech, které se
obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil při plnění
pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném
nebo obvyklém.
(2) Právo na náhradu škody zanikne, jestliže její vznik neohlásí
zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů
ode dne, kdy se o škodě dozvěděl.
Díl 4
Rozsah náhrady škody při obecné odpovědnosti, odpovědnosti při
odvracení škody a odpovědnosti na odložených věcech
§ 268
(1) Zaměstnavatel je povinen uhradit zaměstnanci skutečnou škodu.
Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnanec požadovat náhradu i
jiné škody.
(2) Za věci, které zaměstnanec obvykle do práce nenosí a které
zaměstnavatel nepřevzal do zvláštní úschovy, odpovídá zaměstnavatel do
částky 10 000 Kč. Jestliže se zjistí, že škodu na těchto věcech
způsobil jiný zaměstnanec nebo došlo-li ke škodě na věci, kterou
zaměstnavatel převzal do zvláštní úschovy, je zaměstnavatel povinen
uhradit zaměstnanci škodu v plné výši.
(3) Právo na náhradu škody podle odstavce 2 zanikne, jestliže její
vznik neohlásí zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu,
nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl.
(4) Vláda může zvýšit nařízením částku podle odstavce 2.
Díl 5
Společná ustanovení o odpovědnosti zaměstnavatele za škodu
§ 269
Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, a to v penězích,
pokud škodu neodčiní uvedením v předešlý stav.
§ 270
Prokáže-li zaměstnavatel, že škodu zavinil také poškozený zaměstnanec,
jeho odpovědnost se poměrně omezí.
§ 271
Zaměstnavatel, který nahradil poškozenému škodu, má právo na náhradu
vůči tomu, kdo poškozenému za tuto škodu odpovídá podle občanského
zákoníku, a to v rozsahu odpovídajícím míře této odpovědnosti vůči
poškozenému, pokud nebylo předem dohodnuto jinak.
