Nové předpisy

Zákoník práce 2012 - zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce - Hlava 19. § 363 Ustanovení, kterými se zapracovávají předpisy Evropských společenství a ustanovení, od kterých není možné se odchýlit

 HLAVA XIX

   USTANOVENÍ,   KTERÝMI   SE  ZAPRACOVÁVAJÍ  PŘEDPISY  EVROPSKÉ  UNIE,  A
   USTANOVENÍ, OD KTERÝCH NENÍ MOŽNÉ SE ODCHÝLIT

   § 363

   Ustanoveními,  kterými  se  zapracovávají  předpisy Evropské unie, jsou
   nadpis  hlavy  IV  v  části první, § 16 odst. 2 a 3, § 30 odst. 2, § 37
   odst.  1  až  4, § 39 odst. 2 až 6, § 40 odst. 3, § 41 odst. 1 v úvodní
   části ustanovení a písmena c), d), f) a g), § 47 spočívající ve slovech
   „nastoupí-li   zaměstnankyně   po   skončení   mateřské  dovolené  nebo
   zaměstnanec  po  skončení rodičovské dovolené v rozsahu doby, po kterou
   je  zaměstnankyně  oprávněna  čerpat  mateřskou dovolenou, do práce, je
   zaměstnavatel povinen zařadit je na jejich původní práci a pracoviště“,
   § 51a, § 53 odst. 1 spočívající ve slovech „Zakazuje se dát zaměstnanci
   výpověď“ a písm. d), § 54 písm. b) spočívající ve slovech „to neplatí v
   případě  těhotné  zaměstnankyně,  zaměstnankyně,  která čerpá mateřskou
   dovolenou, zaměstnance v době, kdy čerpá rodičovskou dovolenou do doby,
   po  kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou“, § 54 písm. c)
   spočívající ve slovech „nejde o zaměstnankyni na mateřské dovolené nebo
   o  zaměstnance v době čerpání rodičovské dovolené do doby, po kterou je
   žena  oprávněna  čerpat mateřskou dovolenou“, § 54 písm. d) „o těhotnou
   zaměstnankyni,  zaměstnankyni  čerpající  mateřskou  dovolenou,  nebo o
   zaměstnance  anebo zaměstnankyni, kteří čerpají rodičovskou dovolenou“,
   §  62  až  64,  § 78 odst. 1 písm. a) až f), j), k) a m) spočívající ve
   slovech  „průměrná  týdenní  pracovní  doba nesmí přesáhnout stanovenou
   týdenní  pracovní dobu“, ve slovech „za období nejvýše 26 týdnů po sobě
   jdoucích“  a  ve  větě „Jen kolektivní smlouva může toto období vymezit
   nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.“, § 79 odst. 1, § 79a, § 85 odst.
   4  spočívající  ve  slovech „průměrná týdenní pracovní doba naplněna ve
   vyrovnávacím  období  určeném  zaměstnavatelem,  nejdéle  však v období
   uvedeném  v § 78 odst. 1 písm. m)“, § 86 odst. 3 a 4, § 88 odst. 1 a 2,
   §  90,  90a,  § 92 odst. 1, 3 a 4, § 93 odst. 2 věta druhá a odst. 4, §
   93a  odst.  1  až 3 a odst. 5, § 94, § 96 odst. 1 písm. a) body 1 a 3 a
   odst.  2, § 101, 102, § 103 odst. 1 písm. a) až h), j) a k) až do konce
   odstavce  1,  odst. 2 až 5, § 104, § 105 odst. 1 spočívající ve slovech
   „Zaměstnavatel,  u  něhož k pracovnímu úrazu došlo, je povinen objasnit
   příčiny  a  okolnosti  vzniku tohoto úrazu“, odst. 3 písm. a), 4 a 7, §
   106  odst. 1 až 4 písm. a), c), d), f) a g), § 108 odst. 2, 3, 6 a 7, §
   110 odst. 1, § 113 odst. 4, § 136 odst. 2, § 191 spočívající ve slovech
   „Zaměstnavatel  je  povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po
   dobu ošetřování dítěte mladšího než 10 let nebo jiného člena domácnosti
   v  případech podle § 39 zákona o nemocenském pojištění a po dobu péče o
   dítě mladší než 10 let z důvodů stanovených v § 39 zákona o nemocenském
   pojištění  nebo  z  důvodu,  kdy  se  fyzická osoba, která o dítě jinak
   pečuje,  podrobila  vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních
   služeb, které nebylo možno zabezpečit mimo pracovní dobu zaměstnance, a
   proto  nemůže o dítě pečovat“, § 195, 196, § 197 odst. 3 spočívající ve
   slovech „Rodičovská dovolená podle odstavce 1 přísluší ode dne převzetí
   dítěte  až do dne, kdy dítě dosáhne věku 3 let“, spočívající ve slovech
   „rodičovská dovolená přísluší“, § 197 odst. 3 věta druhá a třetí, § 198
   odst.  1  až 4, pokud jde o rodičovskou dovolenou, § 199 odst. 1, § 203
   odst. 2 písm. a), § 213 odst. 1, § 217 odst. 4, pokud jde o rodičovskou
   dovolenou,  §  218 odst. 1, § 222 odst. 2, § 229 odst. 1 spočívající ve
   slovech  „odborná  praxe  se považuje za výkon práce, za který přísluší
   zaměstnanci mzda nebo plat“, § 238 odst. 1 a 2, § 239, § 240 odst. 1, §
   241 odst. 1 a 2, § 245 odst. 1, § 246 odst. 2 věta první, § 276 odst. 1
   věta  první  a  odst.  2  až  6  a  8,  §  277  spočívající  ve slovech
   „Zaměstnavatel je povinen na svůj náklad vytvořit zástupcům zaměstnanců
   podmínky  pro řádný výkon jejich činnosti“, § 278 odst. 1 až 3, odst. 4
   věta  druhá  a třetí, § 279 odst. 1 písm. a), b), e) až h) a odst. 3, §
   280  odst. 1 písm. a) až f), § 281 odst. 5, § 288 až 299, § 308 odst. 1
   v  úvodní části ustanovení a písmeno b), § 309 odst. 4 a 5, § 316 odst.
   4  spočívající ve slovech „Zaměstnavatel nesmí vyžadovat od zaměstnance
   informace  zejména o“ a písm. a), c), d), e), g) a h) a dále ve slovech
   „to  neplatí,  jestliže  je pro to dán věcný důvod spočívající v povaze
   práce,  která  má být vykonávána, a je-li tento požadavek přiměřený“, §
   319,  § 338 odst. 2 a 3, § 339 odst. 1 v úvodní části ustanovení, § 339
   odst.  2, 339a, 340, 345a, § 346b odst. 4 a § 350 odst. 2.