Díl II
Některá ustanovení o právních úkonech
§ 266
(1) Projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento
úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být
znám.
(2) V případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1,
vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala
osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané
v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v
tomto styku přikládá.
(3) Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke
všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření
smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného
chování stran, pokud to připouští povaha věcí.
(4) Projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je
třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v
jednání tohoto výrazu použila.
(5) Je-li podle této části zákona rozhodné sídlo, místo podnikání,
místo závodu nebo provozovny anebo bydliště strany smlouvy, je rozhodné
místo, které je ve smlouvě uvedeno, dokud změna není oznámena druhé
straně.
§ 267
(1) Jestliže je neplatnost právního úkonu stanovena pouze na ochranu
některého účastníka, může se této neplatnosti dovolávat pouze tento
účastník. To neplatí pro smlouvy uzavřené podle části druhé tohoto
zákona.
(2) Ve vztazích upravených tímto zákonem neplatí ustanovení § 49
občanského zákoníku.
(3) Je-li součástí jinak neplatné smlouvy dohoda o volbě práva nebo
tohoto zákona (§ 262) nebo dohoda o řešení sporu mezi smluvními
stranami, jsou tyto dohody neplatné pouze v případě, že se na ně
vztahuje důvod neplatnosti. Neplatnost těchto dohod se naopak netýká
neplatnosti smlouvy, jejíž jsou součásti.
§ 268
Kdo způsobil neplatnost právního úkonu, je povinen nahradit škodu
osobě, které byl právní úkon určen, ledaže tato osoba o neplatnosti
právního úkonu věděla. Pro náhradu této škody platí obdobně ustanovení
o náhradě škody způsobené porušením smluvní povinnosti (§ 373 a násl.).
