Nové předpisy

Obchodní zákoník - zákon č. 513/1991 Sb. Díl 2 § 266 - 268 Některá ustanovení o právních úkonech

Díl II

   Některá ustanovení o právních úkonech

   § 266

   (1) Projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento
   úmysl  byl  straně,  které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být
   znám.

   (2)  V  případech,  kdy  projev  vůle  nelze  vyložit podle odstavce 1,
   vykládá  se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala
   osoba  v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané
   v  obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v
   tomto styku přikládá.

   (3)  Při  výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke
   všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření
   smlouvy  a  praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného
   chování stran, pokud to připouští povaha věcí.

   (4)  Projev  vůle,  který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je
   třeba  v  pochybnostech  vykládat  k  tíži  strany,  která jako první v
   jednání tohoto výrazu použila.

   (5)  Je-li  podle  této  části  zákona rozhodné sídlo, místo podnikání,
   místo závodu nebo provozovny anebo bydliště strany smlouvy, je rozhodné
   místo,  které  je  ve  smlouvě uvedeno, dokud změna není oznámena druhé
   straně.

   § 267

   (1)  Jestliže  je  neplatnost právního úkonu stanovena pouze na ochranu
   některého  účastníka,  může  se  této neplatnosti dovolávat pouze tento
   účastník.  To  neplatí  pro  smlouvy  uzavřené podle části druhé tohoto
   zákona.

   (2)  Ve  vztazích  upravených  tímto  zákonem  neplatí  ustanovení § 49
   občanského zákoníku.

   (3)  Je-li  součástí  jinak  neplatné smlouvy dohoda o volbě práva nebo
   tohoto  zákona  (§  262)  nebo  dohoda  o  řešení  sporu mezi smluvními
   stranami,  jsou  tyto  dohody  neplatné  pouze  v  případě, že se na ně
   vztahuje  důvod  neplatnosti.  Neplatnost těchto dohod se naopak netýká
   neplatnosti smlouvy, jejíž jsou součásti.

   § 268

   Kdo  způsobil  neplatnost  právního  úkonu,  je  povinen nahradit škodu
   osobě,  které  byl  právní  úkon určen, ledaže tato osoba o neplatnosti
   právního  úkonu věděla. Pro náhradu této škody platí obdobně ustanovení
   o náhradě škody způsobené porušením smluvní povinnosti (§ 373 a násl.).