Nové předpisy

Občanský zákoník - zákon č. 40/1964 Sb. § 123 - § 135c Vlastnické právo

ČÁST DRUHÁ

   Věcná práva

   HLAVA PRVNÍ

   Vlastnické právo

   § 123

   Vlastník  je  v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet,
   užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním.

   § 124

   Všichni  vlastníci  mají  stejná  práva a povinnosti a poskytuje se jim
   stejná právní ochrana.

   Nadpis zrušen

   Nadpis zrušen

   § 125

   (1) Zvláštní zákon upravuje vlastnictví k bytům a nebytovým prostorám.

   (2)  Zvláštní zákon stanoví, které věci mohou být předmětem vlastnictví
   pouze státu nebo určených právnických osob.

   § 126

   (1)  Vlastník  má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického
   práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom,
   kdo mu ji neprávem zadržuje.

   (2) Obdobné právo na ochranu má i ten, kdo je oprávněn mít věc u sebe.

   Nadpis zrušen

   § 127

   (1)  Vlastník  věci  se  musí  zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou
   poměrům  obtěžoval  jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv.
   Proto  zejména  nesmí  ohrozit  sousedovu  stavbu nebo pozemek úpravami
   pozemku  nebo  úpravami  stavby  na  něm zřízené bez toho, že by učinil
   dostatečné  opatření  na  upevnění  stavby nebo pozemku, nesmí nad míru
   přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem,
   plyny,  parami,  pachy,  pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a
   vibracemi,  nesmí  nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a
   nešetrně,  popřípadě  v  nevhodné  roční  době  odstraňovat ze své půdy
   kořeny  stromu  nebo  odstraňovat  větve  stromu  přesahující  na  jeho
   pozemek.

   (2)  Je-li  to  potřebné a nebrání-li to účelnému využívání sousedících
   pozemků   a  staveb,  může  soud  po  zjištění  stanoviska  příslušného
   stavebního  úřadu  rozhodnout,  že  vlastník pozemku je povinen pozemek
   oplotit.

   (3)  Vlastníci  sousedících  pozemků  jsou povinni umožnit na nezbytnou
   dobu  a  v  nezbytné  míře vstup na své pozemky, popřípadě na stavby na
   nich  stojící,  pokud  to  nezbytně  vyžaduje  údržba a obhospodařování
   sousedících  pozemků  a staveb. Vznikne-li tím škoda na pozemku nebo na
   stavbě,   je  ten,  kdo  škodu  způsobil,  povinen  ji  nahradit;  této
   odpovědnosti se nemůže zprostit.

   § 128

   (1)  Vlastník  je  povinen  strpět, aby ve stavu nouze nebo v naléhavém
   veřejném  zájmu  byla  na  nezbytnou  dobu v nezbytné míře a za náhradu
   použita jeho věc, nelze-li dosáhnout účelu jinak.

   (2)  Ve veřejném zájmu lze věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit,
   nelze-li  dosáhnout  účelu  jinak,  a to jen na základě zákona, jen pro
   tento účel a za náhradu.

   Držba

   § 129

   (1)  Držitelem  je  ten,  kdo  s  věcí  nakládá jako s vlastní nebo kdo
   vykonává právo pro sebe.

   (2)  Držet  lze  věci,  jakož  i  práva,  která připouštějí trvalý nebo
   opětovný výkon.

   Nadpis zrušen

   § 130

   (1) Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že
   mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má
   za to, že držba je oprávněná.

   (2)  Nestanoví-li  zákon  jinak, má oprávněný držitel stejná práva jako
   vlastník,  zejména  má  též  právo  na  plody  a  užitky z věci po dobu
   oprávněné držby.

   (3)  Oprávněný  držitel  má  vůči vlastníkovi nárok na náhradu nákladů,
   které  účelně  vynaložil na věc po dobu oprávněné držby, a to v rozsahu
   odpovídajícím  zhodnocení  věci  ke dni jejího vrácení. Obvyklé náklady
   související s údržbou a provozem se však nenahrazují.

   § 130a

   zrušen

   § 131

   (1)  Neoprávněný  držitel je povinen vždy vydat věc vlastníkovi spolu s
   jejími  plody  a  užitky  a  nahradit  škodu, která neoprávněnou držbou
   vznikla. Může si odpočítat náklady nutné pro údržbu a provoz věci.

   (2)  Neoprávněný  držitel  si  může  od  věci  oddělit  to, čím ji svým
   nákladem zhodnotil, pokud je to možné bez zhoršení podstaty věci.

   Nabývání vlastnictví

   § 132

   (1)  Vlastnictví  věci  lze  nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou,
   děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností
   stanovených zákonem.

   (2)  Nabývá-li  se  vlastnictví  rozhodnutím státního orgánu, nabývá se
   vlastnictví  dnem  v  něm  určeným,  a  není-li určen, dnem právní moci
   rozhodnutí.

   nadpis vypuštěn

   § 132a

   zrušen

   nadpis vypuštěn

   § 133

   (1)  Převádí-li se movitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví
   převzetím  věci,  není-li  právním  předpisem  stanoveno nebo účastníky
   dohodnuto jinak.

   (2)   Převádí-li   se  nemovitá  věc  na  základě  smlouvy,  nabývá  se
   vlastnictví  vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů,
   pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.^2f)

   (3) Převádí-li se na základě smlouvy nemovitá věc, která není předmětem
   evidence  v  katastru  nemovitostí,^2e) nabývá se vlastnictví okamžikem
   účinnosti této smlouvy.

   § 134

   Vydržení

   (1)  Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v
   držbě  po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li
   o nemovitost.

   (2)  Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem
   vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo
   zákonem určených právnických osob (§ 125).

   (3)  Do  doby  podle  odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v
   oprávněné držbě právní předchůdce.

   (4)  Pro  počátek  a  trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně
   ustanovení o běhu promlčecí doby.

   § 135

   (1)  Kdo  najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi. Není-li
   vlastník  znám,  je nálezce povinen odevzdat ji obci, na jejímž území k
   nálezu  došlo.  Nepřihlásí-li  se  o  ni vlastník do 6 měsíců od jejího
   odevzdání, připadá věc do vlastnictví této obce.

   (2)  Nálezce  má  právo  na  náhradu nutných výdajů a na nálezné, které
   tvoří  deset  procent  ceny  nálezu. Zvláštní právní předpis může jinak
   upravit oprávnění toho, kdo věc našel nebo ohlásil.

   (3)  Přihlásí-li  se  vlastník  věci,  která  byla odevzdána obci podle
   odstavce  1, před uplynutím lhůty 6 měsíců od jejího odevzdání obci, je
   vlastník  věci  povinen nahradit obci náklady, které jí v souvislosti s
   opatrováním věci vznikly.

   (4)  Ustanovení  odstavců  1  až  3  platí  přiměřeně i na věci skryté,
   jejichž vlastník není znám, a na věci opuštěné.

   (5) Ustanovení odstavců 1 až 4 se nepoužije, stanoví-li zvláštní právní
   předpis^2e) jinak.

   nadpis vypuštěn

   § 135a

   Vlastníku  věci náležejí i přírůstky věci, i když byly odděleny od věci
   hlavní.

   nadpis vypuštěn

   § 135b

   (1)  Zpracuje-li  někdo  v  dobré  víře cizí věc na věc novou, stává se
   vlastníkem  nové  věci ten, jehož podíl na ní je větší. Je však povinen
   uhradit  druhému  vlastníku  cenu  toho,  o co se jeho majetek zmenšil.
   Jsou-li  podíly  stejné  a  účastníci  se nedohodnou, rozhodne na návrh
   kteréhokoliv z nich soud.

   (2)  Zpracuje-li  někdo  cizí  věc, ač je mu známo, že mu nepatří, může
   vlastník  věci  žádat  o  její  vydání a navrácení do předešlého stavu.
   Není-li  navrácení  do  předešlého  stavu  možné nebo účelné, určí soud
   podle  všech  okolností,  kdo  je vlastníkem věci a jaká náhrada náleží
   vlastníkovi nebo zpracovateli, nedojde-li mezi nimi k dohodě.

   § 135c

   (1)  Zřídí-li  někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může
   soud  na  návrh  vlastníka  pozemku  rozhodnout,  že  stavbu  je  třeba
   odstranit  na  náklady  toho,  kdo  stavbu  zřídil  (dále jen "vlastník
   stavby").

   (2)  Pokud  by  odstranění  stavby  nebylo  účelné,  přikáže ji soud za
   náhradu  do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku
   souhlasí.

   (3)  Soud  může  uspořádat  poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem
   stavby  i  jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je
   nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě.