ČÁST DRUHÁ
Věcná práva
HLAVA PRVNÍ
Vlastnické právo
§ 123
Vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet,
užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním.
§ 124
Všichni vlastníci mají stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim
stejná právní ochrana.
Nadpis zrušen
Nadpis zrušen
§ 125
(1) Zvláštní zákon upravuje vlastnictví k bytům a nebytovým prostorám.
(2) Zvláštní zákon stanoví, které věci mohou být předmětem vlastnictví
pouze státu nebo určených právnických osob.
§ 126
(1) Vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického
práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom,
kdo mu ji neprávem zadržuje.
(2) Obdobné právo na ochranu má i ten, kdo je oprávněn mít věc u sebe.
Nadpis zrušen
§ 127
(1) Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou
poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv.
Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami
pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil
dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru
přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem,
plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a
vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a
nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy
kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho
pozemek.
(2) Je-li to potřebné a nebrání-li to účelnému využívání sousedících
pozemků a staveb, může soud po zjištění stanoviska příslušného
stavebního úřadu rozhodnout, že vlastník pozemku je povinen pozemek
oplotit.
(3) Vlastníci sousedících pozemků jsou povinni umožnit na nezbytnou
dobu a v nezbytné míře vstup na své pozemky, popřípadě na stavby na
nich stojící, pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování
sousedících pozemků a staveb. Vznikne-li tím škoda na pozemku nebo na
stavbě, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit; této
odpovědnosti se nemůže zprostit.
§ 128
(1) Vlastník je povinen strpět, aby ve stavu nouze nebo v naléhavém
veřejném zájmu byla na nezbytnou dobu v nezbytné míře a za náhradu
použita jeho věc, nelze-li dosáhnout účelu jinak.
(2) Ve veřejném zájmu lze věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit,
nelze-li dosáhnout účelu jinak, a to jen na základě zákona, jen pro
tento účel a za náhradu.
Držba
§ 129
(1) Držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo
vykonává právo pro sebe.
(2) Držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo
opětovný výkon.
Nadpis zrušen
§ 130
(1) Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že
mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má
za to, že držba je oprávněná.
(2) Nestanoví-li zákon jinak, má oprávněný držitel stejná práva jako
vlastník, zejména má též právo na plody a užitky z věci po dobu
oprávněné držby.
(3) Oprávněný držitel má vůči vlastníkovi nárok na náhradu nákladů,
které účelně vynaložil na věc po dobu oprávněné držby, a to v rozsahu
odpovídajícím zhodnocení věci ke dni jejího vrácení. Obvyklé náklady
související s údržbou a provozem se však nenahrazují.
§ 130a
zrušen
§ 131
(1) Neoprávněný držitel je povinen vždy vydat věc vlastníkovi spolu s
jejími plody a užitky a nahradit škodu, která neoprávněnou držbou
vznikla. Může si odpočítat náklady nutné pro údržbu a provoz věci.
(2) Neoprávněný držitel si může od věci oddělit to, čím ji svým
nákladem zhodnotil, pokud je to možné bez zhoršení podstaty věci.
Nabývání vlastnictví
§ 132
(1) Vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou,
děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností
stanovených zákonem.
(2) Nabývá-li se vlastnictví rozhodnutím státního orgánu, nabývá se
vlastnictví dnem v něm určeným, a není-li určen, dnem právní moci
rozhodnutí.
nadpis vypuštěn
§ 132a
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 133
(1) Převádí-li se movitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví
převzetím věci, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky
dohodnuto jinak.
(2) Převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se
vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů,
pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.^2f)
(3) Převádí-li se na základě smlouvy nemovitá věc, která není předmětem
evidence v katastru nemovitostí,^2e) nabývá se vlastnictví okamžikem
účinnosti této smlouvy.
§ 134
Vydržení
(1) Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v
držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li
o nemovitost.
(2) Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem
vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo
zákonem určených právnických osob (§ 125).
(3) Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v
oprávněné držbě právní předchůdce.
(4) Pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně
ustanovení o běhu promlčecí doby.
§ 135
(1) Kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi. Není-li
vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat ji obci, na jejímž území k
nálezu došlo. Nepřihlásí-li se o ni vlastník do 6 měsíců od jejího
odevzdání, připadá věc do vlastnictví této obce.
(2) Nálezce má právo na náhradu nutných výdajů a na nálezné, které
tvoří deset procent ceny nálezu. Zvláštní právní předpis může jinak
upravit oprávnění toho, kdo věc našel nebo ohlásil.
(3) Přihlásí-li se vlastník věci, která byla odevzdána obci podle
odstavce 1, před uplynutím lhůty 6 měsíců od jejího odevzdání obci, je
vlastník věci povinen nahradit obci náklady, které jí v souvislosti s
opatrováním věci vznikly.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí přiměřeně i na věci skryté,
jejichž vlastník není znám, a na věci opuštěné.
(5) Ustanovení odstavců 1 až 4 se nepoužije, stanoví-li zvláštní právní
předpis^2e) jinak.
nadpis vypuštěn
§ 135a
Vlastníku věci náležejí i přírůstky věci, i když byly odděleny od věci
hlavní.
nadpis vypuštěn
§ 135b
(1) Zpracuje-li někdo v dobré víře cizí věc na věc novou, stává se
vlastníkem nové věci ten, jehož podíl na ní je větší. Je však povinen
uhradit druhému vlastníku cenu toho, o co se jeho majetek zmenšil.
Jsou-li podíly stejné a účastníci se nedohodnou, rozhodne na návrh
kteréhokoliv z nich soud.
(2) Zpracuje-li někdo cizí věc, ač je mu známo, že mu nepatří, může
vlastník věci žádat o její vydání a navrácení do předešlého stavu.
Není-li navrácení do předešlého stavu možné nebo účelné, určí soud
podle všech okolností, kdo je vlastníkem věci a jaká náhrada náleží
vlastníkovi nebo zpracovateli, nedojde-li mezi nimi k dohodě.
§ 135c
(1) Zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může
soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba
odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen "vlastník
stavby").
(2) Pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za
náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku
souhlasí.
(3) Soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem
stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je
nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě.
