Nové předpisy

Občanský zákoník - zákon č. 40/1964 Sb. § 136 - § 151 Spoluvlastnictví a společné jmění

HLAVA DRUHÁ

   Spoluvlastnictví a společné jmění

   § 136

   (1) Věc může být v podílovém spoluvlastnictví více vlastníků.

   (2) Společné jmění může vzniknout jen mezi manžely.

   Podílové spoluvlastnictví

   § 137

   (1) Podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a
   povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci.

   (2) Není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak,
   jsou podíly všech spoluvlastníků stejné.

   § 138

   zrušen

   § 139

   (1)  Z  právních  úkonů  týkajících  se  společné věci jsou oprávněni a
   povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně.

   (2)  O hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou,
   počítanou  podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li
   se  většiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka
   soud.

   (3)   Jde-li  o  důležitou  změnu  společné  věci,  mohou  přehlasovaní
   spoluvlastníci žádat, aby o změně rozhodl soud.

   § 140

   Převádí-li  se  spoluvlastnický  podíl,  mají  spoluvlastníci předkupní
   právo,  ledaže jde o převod osobě blízké (§ 116, 117). Nedohodnou-li se
   spoluvlastníci  o  výkonu  předkupního práva, mají právo vykoupit podíl
   poměrně podle velikosti podílů.

   § 141

   (1)  Spoluvlastníci  se  mohou dohodnout o zrušení spoluvlastnictví a o
   vzájemném vypořádání; je-li předmětem spoluvlastnictví nemovitost, musí
   být dohoda písemná.

   (2)  Každý  ze  spoluvlastníků  je  povinen  vydat ostatním na požádání
   písemné  potvrzení  o  tom,  jak  se vypořádali, neměla-li již dohoda o
   zrušení spoluvlastnictví a o vzájemném vypořádání písemnou formu.

   § 142

   (1) Nedojde-li k dohodě, zruší spoluvlastnictví a provede vypořádání na
   návrh  některého  spoluvlastníka  soud.  Přihlédne  přitom  k velikosti
   podílů  a  účelnému  využití  věci. Není-li rozdělení věci dobře možné,
   přikáže   soud   věc   za   přiměřenou   náhradu   jednomu   nebo  více
   spoluvlastníkům;  přihlédne  přitom  k  tomu,  aby věc mohla být účelně
   využita. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej
   a výtěžek rozdělí podle podílů.

   (2)  Z  důvodů  zvláštního  zřetele  hodných  soud nezruší a nevypořádá
   spoluvlastnictví  přikázáním  věci  za  náhradu  nebo  prodejem  věci a
   rozdělením výtěžku.

   (3) Při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci může soud
   zřídit  věcné  břemeno k nově vzniklé nemovitosti ve prospěch vlastníka
   jiné  nově  vzniklé  nemovitosti. Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví
   nemůže  být  na  újmu  osobám,  kterým  příslušejí práva na nemovitosti
   váznoucí.

   Společné jmění manželů

   § 143

   (1) Společné jmění manželů tvoří

   a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání
   manželství,  s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku
   nabytého   jedním   z   manželů  za  majetek  náležející  do  výlučného
   vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží
   osobní  potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů
   o  restituci  majetku  jednoho  z  manželů,  který  měl  vydanou věc ve
   vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako
   právnímu nástupci původního vlastníka,^3)

   b)  závazky,  které  některému  z  manželů nebo oběma manželům společně
   vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku,
   který  náleží  výhradně  jednomu  z  nich,  a  závazků,  jejichž rozsah
   přesahuje  míru  přiměřenou  majetkovým  poměrům manželů, které převzal
   jeden z nich bez souhlasu druhého.

   (2)  Stane-li  se  jeden  z  manželů  za  trvání manželství společníkem
   obchodní  společnosti  nebo  členem  družstva, nezakládá nabytí podílu,
   včetně  akcií,  ani  nabytí členských práv a povinností členů družstva,
   účast  druhého  manžela  na  této společnosti nebo družstvu, s výjimkou
   bytových družstev.

   § 143a

   (1)  Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit
   nebo  zúžit  stanovený  rozsah  společného  jmění  manželů. Takto mohou
   manželé  změnit  rozsah  majetku  a  závazků  nabytých  či  vzniklých v
   budoucnosti,  ale  i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné
   jmění.  Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty
   a  závazky.  Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží
   do  společného  jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich,
   nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.

   (2)  Manželé  mohou  dále  smlouvou  uzavřenou formou notářského zápisu
   vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění manželů ke dni zániku
   manželství,  pokud  nejde  o  věci  tvořící  obvyklé  vybavení společné
   domácnosti.

   (3)  Muž  a  žena,  kteří  chtějí  uzavřít  manželství,  mohou smlouvou
   uzavřenou formou notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy
   v manželství obdobně.

   (4)   Manželé   se   mohou  vůči  jiné  osobě  na  smlouvu  uvedenou  v
   předcházejících odstavcích odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této
   smlouvy znám.

   § 144

   Pokud  není  prokázán  opak,  má  se za to, že majetek nabytý a závazky
   vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

   § 145

   (1)  Majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba
   manželé společně.

   (2)  Obvyklou  správu  majetku náležejícího do společného jmění manželů
   může  vykonávat  každý  z  manželů.  V ostatních záležitostech je třeba
   souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný.

   (3)  Závazky,  které  tvoří  společné  jmění  manželů, plní oba manželé
   společně a nerozdílně.

   (4)  Z  právních  úkonů  týkajících  se  společného  jmění manželů jsou
   oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně.

   § 146

   Majetek  ve společném jmění manželů nebo jeho část může jeden z manželů
   použít  k  podnikání  se  souhlasem  druhého  manžela. Souhlas je třeba
   udělit  při prvním použití majetku ve společném jmění manželů nebo jeho
   části.  K  dalším  právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas
   druhého manžela není třeba.

   § 147

   Manželé  mohou  smlouvou  uzavřenou  formou  notářského  zápisu upravit
   správu  společného  jmění  odchylně.  Stejně mohou upravit správu svého
   budoucího společného jmění muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství.
   Ustanovení § 143a odst. 4 platí zde obdobně.

   § 148

   (1)  Soud  může  ze závažných důvodů na návrh některého z manželů zúžit
   společné  jmění  manželů  až  na věci tvořící obvyklé vybavení společné
   domácnosti.

   (2) Na návrh některého z manželů soud zúží společné jmění manželů až na
   věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti v případě, že jeden z
   manželů   získal  oprávnění  k  podnikatelské  činnosti  nebo  se  stal
   neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti.

   (3)  Je-li  podnikatelská  činnost po rozhodnutí soudu podle odstavce 2
   vykonávána  podnikatelem  společně  nebo  za pomoci manžela, který není
   podnikatelem, rozdělí se mezi ně příjmy z podnikání v poměru stanoveném
   písemnou smlouvou; nebyla-li taková smlouva uzavřena, rozdělí se příjmy
   rovným dílem.

   (4) Jestliže o společném jmění manželů bylo rozhodnuto podle odstavce 1
   nebo 2, může být rozšířeno do předchozího rozsahu jen rozhodnutím soudu
   vydaným na návrh jednoho z manželů.

   § 148a

   zrušen

   § 149

   (1) Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství.

   (2)  Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž
   se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich
   společného  jmění  jsou  stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat,
   aby  mu  bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je
   povinen  nahradit,  co  ze  společného  majetku bylo vynaloženo na jeho
   ostatní  majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů
   vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem.

   (3)  Při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí,
   k  tomu,  jak  se  každý  z  manželů  staral o rodinu, a k tomu, jak se
   zasloužil  o  nabytí  a  udržení  společného  jmění.  Při  určení  míry
   přičinění  je  třeba  vzít  též  zřetel  k  péči o děti a k obstarávání
   společné domácnosti.

   (4)  V  případech uvedených v § 143a odst. 1 a § 148 odst. 1 se použijí
   ustanovení odstavců 2 a 3 obdobně.

   § 149a

   Pokud  se  dohody  mezi  manžely  podle  ustanovení  § 143 a 149 týkají
   nemovitostí,  musí  mít  písemnou formu a nabývají účinnosti vkladem do
   katastru.

   § 150

   (1)  Dohoda  o  vypořádání  společného  jmění manželů musí mít písemnou
   formu.  Jestliže  do  společného  jmění  manželů náleží též nemovitost,
   nabývá dohoda účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.

   (2) Práva věřitelů nesmí být dohodou manželů dotčena.

   (3) Neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z
   manželů soud.

   (4)  Nedošlo-li  do  tří  let od zániku společného jmění manželů k jeho
   vypořádání  dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh
   na  jeho  vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že
   se  manželé  vypořádali  podle  stavu,  v  jakém  každý  z nich věci ze
   společného  jmění  manželů  pro  potřebu  svou, své rodiny a domácnosti
   výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých
   věcech  platí,  že  jsou  v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou
   spoluvlastníků   jsou   stejné;   totéž  platí  přiměřeně  o  ostatních
   majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.

   § 151

   Jestliže za trvání manželství společné jmění zaniklo, může být obnoveno
   jen rozhodnutím soudu vydaným na návrh jednoho z manželů.