Nové předpisy

Občanský zákoník - zákon č. 40/1964 Sb. § 22 - § 33 Zastoupení

HLAVA TŘETÍ

   Zastoupení

   § 22

   (1)  Zástupcem je ten, kdo je oprávněn jednat za jiného jeho jménem. Ze
   zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.

   (2)  Zastupovat  jiného  nemůže  ten, kdo sám není způsobilý k právnímu
   úkonu,  o  který  jde,  ani  ten,  jehož  zájmy jsou v rozporu se zájmy
   zastoupeného.

   § 23

   Zastoupení  vzniká  na  základě  zákona nebo rozhodnutí státního orgánu
   (zákonné zastoupení) anebo na základě dohody o plné moci.

   § 24

   Zástupce  musí  jednat  osobně; dalšího zástupce si může ustanovit, jen
   jestliže  je to právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto. I
   z  právních  úkonů  dalšího  zástupce vznikají práva a povinnosti přímo
   zastoupenému.

   § 25

   zrušen

   Zákonné zastoupení

   § 26

   Pokud  nejsou  fyzické  osoby k právním úkonům způsobilé, jednají za ně
   jejich zákonní zástupci.

   § 27

   (1)  Kdo  je  zákonným  zástupcem  nezletilého dítěte, upravuje zákon o
   rodině.

   (2)  Zákonným  zástupcem  fyzické  osoby,  která byla rozhodnutím soudu
   zbavena  způsobilosti k právním úkonům nebo jejíž způsobilost k právním
   úkonům byla rozhodnutím soudu omezena, je soudem ustanovený opatrovník.

   (3)  Nemůže-li  být  opatrovníkem  ustanoven příbuzný fyzické osoby ani
   jiná   osoba,  která  splňuje  podmínky  pro  ustanovení  opatrovníkem,
   ustanoví   soud   opatrovníkem  orgán  místní  správy,  popřípadě  jeho
   zařízení, jestliže je oprávněno vystupovat svým jménem (§ 18 odst. 1).

   § 28

   Jestliže  zákonní  zástupci  jsou  povinni  též spravovat majetek těch,
   které  zastupují,  a  nejde-li  o  běžnou  záležitost, je k nakládání s
   majetkem třeba schválení soudu.

   § 29

   Soud  může  ustanovit  opatrovníka  také  tomu,  jehož pobyt není znám,
   jestliže  je  to třeba k ochraně jeho zájmů nebo vyžaduje-li to veřejný
   zájem.  Za  týchž  podmínek  může  soud  ustanovit opatrovníka i tehdy,
   jestliže je to třeba z jiného vážného důvodu.

   § 30

   Dojde-li  ke  střetnutí  zájmů zákonného zástupce se zájmy zastoupeného
   nebo  ke  střetnutí  zájmů  těch,  kteří  jsou zastoupeni týmž zákonným
   zástupcem, ustanoví soud zvláštního zástupce.

   Zastoupení na základě plné moci

   § 31

   (1)  Při  právním  úkonu  je  možné  dát  se  zastoupit  fyzickou  nebo
   právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci,
   v níž musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění.

   (2)  Při  plné  moci  udělené  právnické  osobě  vzniká právo jednat za
   zmocnitele statutárnímu orgánu této osoby nebo osobě, které tento orgán
   udělí plnou moc.

   (3) Plnou moc lze udělit i několika zmocněncům společně. Není-li v plné
   moci  udělené  několika  zmocněncům  určeno  jinak, musí jednat všichni
   společně.

   (4)  Je-li  třeba, aby právní úkon byl učiněn v písemné formě, musí být
   plná  moc  udělena  písemně. Písemně musí být plná moc udělena i tehdy,
   netýká-li se jen určitého právního úkonu.

   § 32

   (1)  Nevyplývá-li  z  právního  úkonu, že někdo jedná za někoho jiného,
   platí, že jedná vlastním jménem.

   (2) Jedná-li zmocněnec jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat,
   vzniknou   tím   práva  a  povinnosti  přímo  zmocniteli.  Pokyny  dané
   zmocněnci,  které nevyplývají z plné moci, nemají vliv na právní účinky
   jednání, ledaže by byly známé osobám, vůči kterým zmocněnec jednal.

   (3)  Je-li  zmocnitel  v  dobré  víře anebo věděl-li nebo musel vědět o
   určité  okolnosti,  přihlíží  se  k  tomu  i  u zmocněnce, ledaže jde o
   okolnosti,  o  kterých  se  zmocněnec dozvěděl před udělením plné moci.
   Zmocnitel,  který  není  v  dobré  víře, nemůže se dovolávat dobré víry
   zmocněnce.

   § 33

   (1)  Překročil-li  zmocněnec  své oprávnění vyplývající z plné moci, je
   zmocnitel  vázán  jen  pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li však
   zmocnitel  osobě,  se  kterou  zmocněnec  jednal,  svůj  nesouhlas  bez
   zbytečného  odkladu  po  tom,  co  se  o překročení oprávnění dozvěděl,
   platí, že překročení schválil.

   (2)   Překročil-li  zmocněnec  při  jednání  své  oprávnění  jednat  za
   zmocnitele  nebo  jedná-li  někdo  za jiného bez plné moci, je z tohoto
   jednání  zavázán  sám,  ledaže  ten,  za koho bylo jednáno, právní úkon
   dodatečně   bez  zbytečného  odkladu  schválí.  Neschválí-li  zmocnitel
   překročení  plné moci nebo jednání bez plné moci, může osoba, se kterou
   bylo  jednáno,  na zmocněnci požadovat buď splnění závazku nebo náhradu
   škody způsobené jeho jednáním.

   (3)  Ustanovení  odstavce  2  neplatí,  jestliže  osoba, se kterou bylo
   jednáno, o nedostatku plné moci věděla.

   § 33a

   (1)  Zmocněnec  je oprávněn udělit plnou moc jiné osobě, aby místo něho
   jednala za zmocnitele

   a) je-li výslovně oprávněn podle plné moci udělit plnou moc jiné osobě,

   b) je-li zmocněncem právnická osoba.

   (2) Z právních úkonů dalšího zmocněnce je zavázán přímo zmocnitel.

   § 33b

   (1) Plná moc zanikne

   a) provedením úkonu, na který byla omezena,

   b) je-li odvolána zmocnitelem,

   c) je-li vypovězena zmocněncem,

   d) zemře-li zmocněnec.

   (2) Plná moc zaniká smrtí zmocnitele, nevyplývá-li z jejího obsahu něco
   jiného,  pokud  zvláštní  zákon^2e)  nestanoví jinak. Zánikem právnické
   osoby,  jež  je zmocněncem nebo zmocnitelem, zaniká plná moc jen tehdy,
   nepřecházejí-li její práva a závazky na jinou osobu.

   (3) Zmocnitel se nemůže platně vzdát práva plnou moc kdykoliv odvolat.

   (4)  Dokud  odvolání  plné  moci není zmocněnci známé, mají jeho právní
   úkony  účinky,  jako  kdyby plná moc ještě trvala. Tohoto ustanovení se
   však  nemůže  dovolávat  ten, kdo o odvolání plné moci věděl nebo musel
   vědět.

   (5)  Oznámil-li  zmocnitel jiné osobě, že udělil plnou moc zmocněnci na
   určité  úkony,  může  se  vůči  ní  dovolávat  odvolání  plné moci, jen
   oznámil-li  jí  toto  odvolání  před  jednáním zmocněnce nebo když tato
   osoba v době jednání zmocněnce o tomto odvolání věděla.

   (6) Zemře-li zmocnitel nebo vypoví-li zmocněnec plnou moc, je zmocněnec
   povinen  učinit  ještě vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho
   právní  nástupce  neutrpěl  újmu  na svých právech. Úkony takto učiněné
   mají  stejné  právní  účinky, jako kdyby zastoupení ještě trvalo, pokud
   neodporují tomu, co zařídil zmocnitel nebo jeho právní nástupci.