HLAVA ČTVRTÁ
Právní úkony
§ 34
Právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo
zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým
projevem spojují.
§ 35
(1) Projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát
výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl
účastník projevit.
(2) Právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich
jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon
učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
(3) Právní úkony vyjádřené jinak než slovy se vykládají podle toho, co
způsob jejich vyjádření obvykle znamená. Přitom se přihlíží k vůli
toho, kdo právní úkon učinil, a chrání se dobrá víra toho, komu byl
právní úkon určen.
§ 36
(1) Vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti lze vázat na splnění
podmínky. K podmínce nemožné, na kterou je vázán zánik práva nebo
povinnosti, se nepřihlíží.
(2) Podmínka je odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní
následky úkonu nastanou. Podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím
splnění závisí, zda následky již nastalé pominou.
(3) Jestliže účastník, jemuž je nesplnění podmínky na prospěch, její
splnění záměrně zmaří, stane se právní úkon nepodmíněným.
(4) K splnění podmínky se nepřihlíží, způsobí-li její splnění záměrně
účastník, který neměl právo tak učinit a jemuž je její splnění na
prospěch.
(5) Nevyplývá-li z právního úkonu nebo jeho povahy něco jiného, má se
za to, že podmínka je odkládací.
§ 37
(1) Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a
srozumitelně; jinak je neplatný.
(2) Právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný.
(3) Právní úkon není neplatný pro chyby v psaní a počtech, je-li jeho
význam nepochybný.
§ 38
(1) Neplatný je právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá
způsobilost k právním úkonům.
(2) Rovněž je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše,
která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou.
§ 39
Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu
nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
§ 40
(1) Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo
dohoda účastníků, je neplatný.
(2) Písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze
písemně.
(3) Písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou;
činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže
listině, ledaže právní předpis stanoví jinak. Podpis může být nahrazen
mechanickými prostředky v případech, kdy je to obvyklé. Je-li právní
úkon učiněn elektronickými prostředky, může být podepsán elektronicky
podle zvláštních předpisů.
(4) Písemná forma je zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky,
dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení
obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila.
(5) K písemným právním úkonům těch, kteří nemohou číst a psát, je třeba
úředního zápisu. Úřední zápis se nevyžaduje, má-li ten, kdo nemůže číst
nebo psát, schopnost seznámit se s obsahem právního úkonu s pomocí
přístrojů nebo speciálních pomůcek nebo prostřednictvím jiné osoby,
kterou si zvolí, a je schopný vlastnoručně listinu podepsat.
§ 40a
Jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, §
140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2
a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým
úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se
nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní
úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (§ 40). Je-li
právní úkon v rozporu s obecně závazným právním předpisem o cenách, je
neplatný pouze v rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu, jestliže
se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti dovolá.
§ 41
Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je
neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho
obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část
nelze oddělit od ostatního obsahu.
§ 41a
(1) Má-li neplatný právní úkon náležitosti jiného právního úkonu, který
je platný, lze se jej dovolat, je-li z okolností zřejmé, že vyjadřuje
vůli jednající osoby.
(2) Má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný
úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny všechny jeho
náležitosti. Neplatnosti takového právního úkonu se nelze dovolávat
vůči účastníku, který jej považoval za nezastřený.
§ 42
Vznikne-li pro neplatnost právního úkonu škoda, odpovídá se za ni podle
ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti za škodu.
§ 42a
Odporovatelnost
(1) Věřitel se může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní
úkony, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči
němu právně neúčinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li nárok proti
dlužníkovi z jeho odporovatelného úkonu již vymahatelný anebo byl-li
již uspokojen.
(2) Odporovat je možné právním úkonům, které dlužník učinil v
posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být
tento úmysl druhé straně znám a právním úkonům, kterými byli věřitelé
dlužníka zkráceni a k nimž došlo v posledních třech letech mezi
dlužníkem a osobami jemu blízkými (§ 116, 117), nebo které dlužník
učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto osob, s výjimkou případu,
když druhá strana tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité
pečlivosti nemohla poznat.
(3) Právo odporovat právním úkonům lze uplatnit vůči osobě, v jejíž
prospěch byl právní úkon učiněn, nebo které vznikl z odporovatelného
úkonu dlužníka prospěch.
(4) Právní úkon, kterému věřitel s úspěchem odporoval, je vůči němu
neúčinný potud, že věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky z
toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku;
není-li to dobře možné, má právo na náhradu vůči tomu, kdo měl z tohoto
úkonu prospěch.
Smlouvy
§ 43
Účastníci jsou povinni dbát, aby při úpravě smluvních vztahů bylo
odstraněno vše, co by mohlo vést ke vzniku rozporů.
Návrh na uzavření smlouvy
§ 43a
(1) Projev vůle, směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo
více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy (dále jen "návrh"),
jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby
byl vázán v případě jeho přijetí.
(2) Návrh působí od doby, kdy dojde osobě, které je určen. Návrh, i
když je neodvolatelný, může navrhovatel zrušit, dojde-li projev o
zrušení osobě, které je určen, dříve nebo alespoň současně s návrhem.
(3) Dokud nebyla smlouva uzavřena, může být návrh odvolán, jestliže
odvolání dojde osobě, které je určeno, dříve, než tato osoba odeslala
přijetí návrhu.
(4) Návrh nemůže být odvolán
a) během lhůty, která je v něm stanovena pro přijetí, ledaže z jeho
obsahu vyplývá právo jej odvolat i před uplynutím této lhůty nebo
b) je-li v něm vyjádřena neodvolatelnost.
§ 43b
(1) Návrh, i když je neodvolatelný, zaniká
a) uplynutím lhůty, která v něm byla určena pro přijetí,
b) uplynutím přiměřené doby s přihlédnutím k povaze navrhované smlouvy
a k rychlosti prostředků, které navrhovatel použil pro zaslání návrhu
nebo
c) dojitím projevu o odmítnutí návrhu navrhovateli.
(2) Ústní návrh zaniká, není-li přijat ihned, ledaže z jeho obsahu
vyplývá něco jiného.
(3) Lhůta pro přijetí návrhu určená navrhovatelem v telegramu počíná
běžet od okamžiku, kdy je telegram podán k odeslání, a lhůta určená v
dopisu, od data v něm uvedeného, a není-li v něm datum uvedeno, od data
uvedeného na obálce. Lhůta pro přijetí návrhu určená navrhovatelem
telefonicky, dálnopisně nebo jinými prostředky umožňujícími okamžité
sdělení začíná běžet od okamžiku, kdy návrh dojde osobě, které je
určen.
Přijetí návrhu
§ 43c
(1) Včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné
její včasné jednání z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím
návrhu.
(2) Včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření
souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli. Přijetí lze odvolat,
jestliže odvolání dojde navrhovateli nejpozději současně s přijetím.
(3) Pozdní přijetí má přesto účinky včasného přijetí, jestliže
navrhovatel o tom bez odkladu vyrozumí osobu, které byl návrh učiněn, a
to ústně nebo odesláním zprávy.
(4) Jestliže z dopisu nebo jiné písemnosti, jež vyjadřují přijetí
návrhu, vyplývá, že byly odeslány za takových okolností, že by došly
navrhovateli včas, kdyby jejich přeprava probíhala obvyklým způsobem,
má pozdní přijetí účinky včasného přijetí, ledaže navrhovatel bez
odkladu vyrozumí ústně osobu, které byl návrh určen, že považuje návrh
za zaniklý, nebo jí v tomto smyslu odešle zprávu.
§ 44
(1) Smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření
smlouvy nabývá účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají
přijetí návrhu.
(2) Přijetí návrhu, které obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné
změny, je odmítnutím návrhu a považuje se za nový návrh. Přijetím
návrhu je však odpověď, jež vymezuje obsah navrhované smlouvy jinými
slovy, jestliže z odpovědi nevyplývá změna obsahu navrhované smlouvy.
(3) Je-li návrh určen dvěma nebo více osobám, a z jeho obsahu vyplývá,
že úmyslem navrhovatele je, aby všechny osoby, kterým je návrh určen,
se staly stranou smlouvy, je smlouva uzavřena, jestliže všechny tyto
osoby návrh přijmou.
§ 45
(1) Projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde.
(2) Dojde-li projev vůle změněný vlivem prostředků, které navrhovatel
použil nebo jiných okolností nastalých během jeho přepravy, posuzuje se
podle ustanovení o omylu (§ 49a).
§ 46
(1) Písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i
jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků.
(2) Pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému
návrhu a k jeho písemnému přijetí. Jde-li o smlouvu o převodu
nemovitosti, musí být projevy účastníků na téže listině.
§ 47
(1) Jestliže zákon stanoví, že ke smlouvě je třeba rozhodnutí
příslušného orgánu, je smlouva účinná tímto rozhodnutím.
(2) Nebyl-li podán do tří let od uzavření smlouvy návrh na rozhodnutí
podle odstavce 1, platí, že účastníci od smlouvy odstoupili.
§ 48
(1) Od smlouvy může účastník odstoupit, jen jestliže je to v tomto
zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto.
(2) Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním
předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.
§ 49
Účastník, který uzavřel smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných
podmínek, má právo od smlouvy odstoupit.
§ 49a
Právní úkon je neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu,
vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a
osoba, které byl právní úkon určen tento omyl vyvolala nebo o něm
musela vědět. Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl touto
osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní.
§ 50
(1) Účastníci mohou uzavřít smlouvu také ve prospěch třetí osoby.
(2) Není-li v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, je
tato osoba ze smlouvy oprávněna okamžikem, kdy s ní projeví souhlas.
Dlužník má proti ní tytéž námitky jako proti tomu, s kým smlouvu
uzavřel. Vzdá-li se tato osoba svého práva, zanikne dluh, nebylo-li
dohodnuto, že v tomto případě má být plněno tomu, s nímž dlužník
smlouvu uzavřel.
(3) Dokud třetí osoba nedá souhlas, platí smlouva jen mezi těmi, kdo ji
uzavřeli; právo na plnění má účastník, který plnění ve prospěch třetí
osoby vyhradí, nebylo-li dohodnuto jinak. Totéž platí, jestliže třetí
osoba souhlas odepřela.
§ 50a
(1) Účastníci se mohou písemně zavázat, že do dohodnuté doby uzavřou
smlouvu; musí se však přitom dohodnout o jejích podstatných
náležitostech.
(2) Nedojde-li do dohodnuté doby k uzavření smlouvy, lze se do jednoho
roku domáhat u soudu, aby prohlášení vůle bylo nahrazeno soudním
rozhodnutím. Právo na náhradu škody tím není dotčeno.
(3) Tento závazek zaniká, pokud okolnosti, ze kterých účastníci při
vzniku závazku vycházeli, se do té míry změnily, že nelze spravedlivě
požadovat, aby smlouva byla uzavřena.
§ 50b
Ustanovení § 50a se použije přiměřeně i na smlouvy, kterými se
účastníci dohodli, že obsah smlouvy bude ještě doplněn, pokud přitom
dali nepochybně najevo, že smlouva má platit, i kdyby k dohodě o zbytku
obsahu smlouvy nedošlo.
§ 51
Účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena;
smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.
