Nové předpisy

Občanský zákoník - zákon č. 40/1964 Sb. § 460 - § 472 Nabývání dědictví

ČÁST SEDMÁ

   Dědění

   HLAVA PRVNÍ

   Nabývání dědictví

   § 460

   Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele.

   § 461

   (1) Dědí se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů.

   (2)  Nenabude-li  dědictví dědic ze závěti, nastupují místo něho dědici
   ze zákona. Nabude-li se ze závěti jen část dědictví, nabývají zbývající
   části dědici ze zákona.

   § 462

   Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu.

   Odmítnutí dědictví

   § 463

   (1)  Dědic  může  dědictví  odmítnout.  Odmítnutí  se  musí stát ústním
   prohlášením u soudu nebo písemným prohlášením jemu zaslaným.

   (2) Zástupce dědice může za něj dědictví odmítnout jen podle plné moci,
   která ho k tomu výslovně opravňuje.

   § 464

   Prohlášení o odmítnutí dědictví může dědic učinit jen do jednoho měsíce
   ode  dne,  kdy  byl  soudem  o  právu  dědictví  odmítnout a následcích
   odmítnutí   vyrozuměn.   Z  důležitých  důvodů  může  soud  tuto  lhůtu
   prodloužit.

   § 465

   Dědictví  nemůže  odmítnout  dědic, který svým počínáním dal najevo, že
   dědictví nechce odmítnout.

   § 466

   K  odmítnutí  dědictví  nemůže  dědic  připojit  výhrady nebo podmínky;
   rovněž  nemůže  odmítnout dědictví jen zčásti. Taková prohlášení nemají
   účinky odmítnutí dědictví.

   § 467

   Prohlášení o odmítnutí dědictví nelze odvolat. Totéž platí, prohlásí-li
   dědic, že dědictví neodmítá.

   § 468

   K  dědici  neznámému  nebo  k dědici neznámého pobytu, který byl o svém
   dědickém právu vyrozuměn vyhláškou soudu a který v určené lhůtě nedal o
   sobě  vědět,  se  při projednávání dědictví nepřihlíží. Jeho opatrovník
   nemůže prohlášení o odmítnutí či neodmítnutí dědictví učinit.

   Dědická nezpůsobilost

   § 469

   Nedědí,  kdo  se  dopustil  úmyslného trestného činu proti zůstaviteli,
   jeho  manželu,  dětem  nebo rodičům anebo zavrženíhodného jednání proti
   projevu  poslední  vůle  zůstavitelovy.  Může  však  dědit, jestliže mu
   zůstavitel tento čin odpustil.

   Vydědění

   § 469a

   (1) Zůstavitel může vydědit potomka, jestliže

   a)  v  rozporu  s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v
   nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech,

   b)  o  zůstavitele  trvale  neprojevuje  opravdový zájem, který by jako
   potomek projevovat měl,

   c)  byl  odsouzen  pro  úmyslný  trestný  čin k trestu odnětí svobody v
   trvání nejméně jednoho roku,

   d) trvale vede nezřízený život.

   (2) Pokud to zůstavitel v listině o vydědění výslovně stanoví, vztahují
   se důsledky vydědění i na osoby uvedené v § 473 odst. 2.

   (3)  O náležitostech listiny o vydědění a o jejím zrušení platí obdobně
   ustanovení  §  476  a  §  480;  v  listině  však  musí být uveden důvod
   vydědění.

   Přechod dluhů

   § 470

   (1)  Dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady
   spojené  s  pohřbem  zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj
   přešly zůstavitelovou smrtí.

   (2)  Je-li více dědiců, odpovídají za náklady zůstavitelova pohřbu a za
   dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví.

   § 471

   (1) Je-li dědictví předluženo, mohou se dědici s věřiteli dohodnout, že
   jim  dědictví  přenechají  k  úhradě  dluhů.  Soud tuto dohodu schválí,
   neodporuje-li zákonu nebo dobrým mravům.

   (2)  Nedojde-li  k  dohodě  mezi  dědici  a věřiteli, řídí se povinnost
   dědiců  plnit  tyto  dluhy  ustanoveními  občanského  soudního  řádu  o
   likvidaci  dědictví.  Dědici  přitom  neodpovídají věřitelům, kteří své
   pohledávky  neoznámili  přesto,  že  je  k  tomu  soud  na návrh dědiců
   vyzvalo,  pokud  je uspokojením pohledávek ostatních věřitelů cena jimi
   nabytého dědictví vyčerpána.

   § 472

   (1) Stát, jemuž dědictví připadlo, odpovídá za zůstavitelovy dluhy a za
   přiměřené náklady jeho pohřbu stejně jako dědic.

   (2)  Není-li  možno  uhradit  peněžitý  dluh zcela nebo zčásti penězi z
   dědictví,  může  stát  použít  k  úhradě  i  věcí, které jsou předmětem
   dědictví  a  které  svou  hodnotou  odpovídají  výši  dluhu. Odmítne-li
   věřitel přijetí těchto věcí, může stát navrhnout likvidaci dědictví.