Díl 10
Odpočet daně
§ 72
Nárok na odpočet daně
(1) Plátce je oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého
zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických činností použije
pro účely uskutečňování
a) zdanitelných plnění dodání zboží, převodu nemovitosti nebo
poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku,
b) plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně s místem
plnění v tuzemsku,
c) plnění s místem plnění mimo tuzemsko, pokud by měl nárok na odpočet
daně, jestliže by se uskutečnila s místem plnění v tuzemsku,
d) plnění uvedených v § 54 odst. 1 písm. a) až j), l) až u) a y) a v §
55 s místem plnění ve třetí zemi, nebo pokud jsou taková plnění přímo
spojena s vývozem zboží, nebo
e) plnění uvedených v § 13 odst. 8 písm. a), b), d) a e) a v § 14 odst.
5.
(2) Daní na vstupu u přijatého zdanitelného plnění se rozumí daň
uplatněná podle tohoto zákona
a) na zboží, které plátci bylo nebo má být dodáno, nemovitost, která mu
byla nebo má být převedena, anebo službu, která mu byla nebo má být
poskytnuta,
b) na zboží, které bylo plátcem pořízeno z jiného členského státu anebo
dovezeno ze třetí země, nebo
c) v případě plnění podle § 13 odst. 4 písm. b).
(3) Nárok na odpočet daně vzniká plátci okamžikem, kdy nastaly
skutečnosti zakládající povinnost tuto daň přiznat.
(4) Plátce nemá nárok na odpočet daně u přijatého zdanitelného plnění
použitého pro reprezentaci, které nelze podle zvláštního právního
předpisu^53) uznat za výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení
příjmů, s výjimkou plnění podle § 13 odst. 8 písm. c).
(5) Plátce má nárok na odpočet daně v plné výši u přijatého
zdanitelného plnění, které použije výhradně pro uskutečňování plnění
uvedených v odstavci 1.
(6) Použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění jak pro účely, které
zakládají nárok na odpočet daně, tak pro jiné účely, je oprávněn
uplatnit nárok na odpočet daně jen v části připadající na použití s
nárokem na odpočet daně (dále jen „odpočet daně v částečné výši“),
pokud zákon nestanoví jinak. Příslušná výše odpočtu daně v částečné
výši se stanoví postupem podle § 75 nebo 76.
§ 73
Podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně
(1) Pro uplatnění nároku na odpočet daně je plátce povinen splnit tyto
podmínky:
a) při odpočtu daně, kterou vůči němu uplatnil jiný plátce, mít daňový
doklad,
b) při odpočtu daně, kterou plátce uplatnil při poskytnutí zdanitelného
plnění osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku nebo jiným plátcem,
anebo kterou plátce uplatnil při pořízení zboží z jiného členského
státu, daň přiznat a mít daňový doklad; nemá-li plátce daňový doklad,
lze nárok prokázat jiným způsobem,
c) při odpočtu daně při dovozu zboží, je-li plátce povinen tuto daň
přiznat podle § 23 odst. 3 až 5, daň přiznat a mít daňový doklad,
d) při odpočtu daně při dovozu zboží, není-li plátce povinen postupovat
podle § 23 odst. 3 až 5, vyměřenou daň zaplatit a mít daňový doklad,
nebo
e) při odpočtu daně, kterou plátce uplatnil v případě plnění podle § 13
odst. 4 písm. b), daň přiznat a mít daňový doklad; nemá-li plátce
daňový doklad, lze nárok prokázat jiným způsobem.
(2) Plátce je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně nejdříve za
zdaňovací období, ve kterém jsou splněny podmínky podle odstavce 1.
(3) Nárok na odpočet daně nelze uplatnit po uplynutí lhůty, která činí
3 roky. Lhůta pro uplatnění nároku na odpočet daně počne běžet prvním
dnem měsíce následujícího po zdaňovacím období, ve kterém nárok na
odpočet daně vznikl. Po uplynutí této lhůty je plátce oprávněn uplatnit
nárok na odpočet daně pouze u přijatých zdanitelných plnění, u kterých
mu vznikla povinnost tuto daň přiznat.
(4) Plátce, který má u přijatého zdanitelného plnění nárok na odpočet
daně v částečné výši, je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně u
tohoto plnění nejpozději za poslední zdaňovací období kalendářního
roku, v jehož některém ze zdaňovacích období mohl být nárok uplatněn
nejdříve. Lhůta pro uplatnění nároku na odpočet daně podle odstavce 3
tím není dotčena.
(5) Neobsahuje-li doklad pro prokázání nároku na odpočet daně všechny
předepsané náležitosti daňového dokladu, lze nárok prokázat jiným
způsobem.
(6) Převyšuje-li částka daně uvedená na přijatém daňovém dokladu výši
daně, která má být uplatněna podle tohoto zákona, je plátce oprávněn
uplatnit nárok na odpočet daně jen ve výši odpovídající dani, která má
být uplatněna podle tohoto zákona. Je-li částka daně uvedená na
přijatém daňovém dokladu nižší, než která má být uplatněna podle tohoto
zákona, je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen ve výši
odpovídající dani uvedené na daňovém dokladu.
(7) U plátců, kteří uskutečňují zdanitelná plnění společně na základě
smlouvy o sdružení^10) nebo jiné obdobné smlouvy, uplatňuje nárok na
odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých k činnosti
sdružení určený účastník, který vede evidenci za sdružení podle § 100
odst. 3. Plátci podnikající společně na základě smlouvy o sdružení
mohou uplatnit nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění
použitých pro činnost sdružení jednotlivě, pokud uskutečňují zdanitelná
plnění, ke kterým tato přijatá zdanitelná plnění použijí, a pokud tato
uskutečněná zdanitelná plnění uvedou ve svých daňových přiznáních.
Je-li uplatňován nárok na odpočet daně jednotlivými účastníky sdružení,
musí být těmito účastníky uplatněna daň na výstupu ve vztahu k určenému
účastníkovi sdružení, který přiznává daň na výstupu za činnost celého
sdružení.
§ 74
Oprava odpočtu daně
(1) Je-li provedena oprava základu daně a výše daně podle § 42, která
má za následek snížení uplatněného odpočtu daně, je plátce, pro něhož
se uskutečnilo plnění, povinen provést opravu odpočtu daně. Opravu
plátce provede za zdaňovací období, ve kterém se dozvěděl o okolnostech
rozhodných pro vznik povinnosti ji provést. Opravu odpočtu daně plátce
prokazuje opravným daňovým dokladem nebo jiným dokladem souvisejícím s
opravou, popřípadě jiným způsobem.
(2) Je-li provedena oprava základu daně a výše daně podle § 42, která
má za následek zvýšení uplatněného odpočtu daně, je plátce, pro něhož
se uskutečnilo plnění, oprávněn provést opravu odpočtu daně. Opravu je
plátce oprávněn provést na základě přijatého opravného daňového dokladu
nejdříve za zdaňovací období, ve kterém došlo k opravě základu daně a
výše daně, a nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, jehož se
oprava týká.
§ 75
Způsob výpočtu odpočtu daně v poměrné výši
(1) Použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění jak v rámci svých
ekonomických činností, tak pro účely s nimi nesouvisejícími, má nárok
na odpočet daně pouze v poměrné výši odpovídající rozsahu použití pro
své ekonomické činnosti.
(2) V případě přijatého zdanitelného plnění určeného k uskutečňování
svých ekonomických činností, které plátce použije zčásti rovněž pro
účely s nimi nesouvisejícími, si plátce může zvolit, že uplatní nárok
na odpočet daně v plné výši. Část přijatého zdanitelného plnění, kterou
použije pro účely nesouvisející se svými ekonomickými činnostmi, se
poté považuje za dodání zboží podle § 13 odst. 4 písm. a) nebo za
poskytnutí služby podle § 14 odst. 3 písm. a). Postup podle tohoto
odstavce nelze uplatnit v případě dlouhodobého majetku.
(3) Příslušná výše odpočtu daně v poměrné výši se vypočte jako součin
daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, u kterého má plátce
nárok na odpočet daně v poměrné výši, a podílu použití tohoto plnění
pro ekonomické činnosti plátce (dále jen „poměrný koeficient“). Poměrný
koeficient se vypočítá jako procentní podíl zaokrouhlený na celé
procento nahoru.
(4) Nelze-li v okamžiku uplatnění odpočtu daně stanovit výši poměrného
koeficientu podle skutečného podílu použití, stanoví ji plátce
kvalifikovaným odhadem. Po skončení kalendářního roku, ve kterém po
uskutečnění zdanitelného plnění plátce byl oprávněn uplatnit nárok na
odpočet daně a tento nárok uplatnil, plátce do hodnoty poměrného
koeficientu zohlední skutečný podíl použití tohoto zdanitelného plnění
pro své ekonomické činnosti v příslušném roce. Odchyluje-li se poměrný
koeficient vypočtený podle skutečného použití od poměrného koeficientu
stanoveného odhadem o více než 10 procentních bodů, výše uplatněného
odpočtu daně se opraví. Je-li vypočtená částka opravy kladná, je plátce
oprávněn výši uplatněného odpočtu daně opravit, je-li záporná, je
plátce povinen výši uplatněného odpočtu daně opravit. Opravu plátce
uvede v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního
roku, ve kterém po uskutečnění zdanitelného plnění je oprávněn uplatnit
nárok na odpočet daně, jehož se oprava týká.
§ 76
Způsob výpočtu nároku na odpočet daně v krácené výši
(1) Použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění v rámci svých
ekonomických činností jak pro plnění s nárokem na odpočet daně uvedená
v § 72 odst. 1, tak pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet
daně s místem plnění v tuzemsku i mimo tuzemsko, s výjimkou plnění
uvedených v § 72 odst. 1 písm. d), má nárok na odpočet daně pouze v
krácené výši odpovídající rozsahu použití pro plnění s nárokem na
odpočet daně.
(2) Příslušná výše odpočtu daně v krácené výši se vypočte jako součin
daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, u kterého má plátce
nárok na odpočet daně v krácené výši, a koeficientu. Dojde-li k souběhu
nároku na odpočet daně v krácené výši podle tohoto ustanovení a nároku
na odpočet daně v poměrné výši podle § 75, použije se pro výpočet výše
odpočtu daně v krácené výši součin obou příslušných koeficientů.
(3) Koeficient podle odstavce 2 věty první se vypočte jako procentní
podíl, v jehož
a) čitateli je součet částek základů daně nebo hodnot plnění plátcem
uskutečněných plnění s nárokem na odpočet daně uvedených v § 72 odst.
1,
b) jmenovateli je celkový součet hodnoty v čitateli a součtu hodnot
plnění plátcem uskutečněných plnění osvobozených od daně bez nároku na
odpočet daně.
Do součtu částek základů daně nebo hodnot plnění plátcem uskutečněných
plnění se započítávají také přijaté úplaty, pokud z těchto přijatých
úplat plátci vznikla povinnost přiznat daň nebo uskutečnění plnění.
Vypočtený koeficient se zaokrouhlí na celé procento nahoru.
(4) Do výpočtu koeficientu se nezapočítávají a) prodej dlouhodobého
majetku, pokud tento majetek plátce využíval pro své ekonomické
činnosti, b) poskytnutí finančních služeb a převod nebo nájem pozemků,
staveb, bytů a nebytových prostor, a to pouze pokud jsou doplňkovou
činností plátce uskutečňovanou příležitostně.
(5) Je-li hodnota ve jmenovateli podílu vypočteného podle odstavce 3
kladné číslo a hodnota v jeho čitateli nula nebo záporné číslo, je
koeficient 0 %. Je-li hodnota ve jmenovateli tohoto podílu nula nebo
záporné číslo a hodnota v jeho čitateli nula nebo kladné číslo, je
koeficient 100 %. Je-li koeficient vypočtený podle odstavce 3 roven
nebo vyšší než 95 %, považuje se za roven 100 %.
(6) Pro výpočet nároku na odpočet daně v krácené výši ve zdaňovacích
obdobích běžného kalendářního roku plátce použije koeficient vypočtený
z údajů za zdaňovací období předcházejícího kalendářního roku při
vypořádání odpočtu daně. Pokud plnění pro výpočet koeficientu za
předcházející kalendářní rok neexistují, stanoví výši tohoto
koeficientu plátce kvalifikovaným odhadem.
(7) Po skončení běžného kalendářního roku plátce provede vypořádání
odpočtu daně v krácené výši za všechna zdaňovací období tohoto roku
(dále jen „vypořádávané období“). Vypořádání se vypočte jako rozdíl
mezi celkovým nárokem na odpočet daně v krácené výši vypočteným z údajů
za vypořádávané období a součtem uplatněných nároků na odpočet daně v
krácené výši v jednotlivých zdaňovacích obdobích zahrnovaných do
vypořádání. Pro výpočet celkového nároku na odpočet daně v krácené výši
za vypořádávané období plátce použije koeficient vypočtený z údajů o
uskutečněných plněních za celé vypořádávané období (dále jen
„vypořádací koeficient“). Vypořádání odpočtu daně plátce uvede do
daňového přiznání za poslední zdaňovací období vypořádávaného období.
(8) Pro vypořádání odpočtu daně v krácené výši při zrušení registrace
se použije obdobně odstavec 7 s tím, že vypořádávané období je od 1.
ledna kalendářního roku, ve kterém došlo ke zrušení registrace, do dne
zrušení registrace.
(9) Dojde-li po vypořádání odpočtu daně k opravě uskutečněných plnění
za některé ze zdaňovacích období již vypořádaného roku, výše nároku na
odpočet daně v krácené výši se přepočte novým vypořádacím koeficientem
vypočteným z údajů za celé vypořádávané období s promítnutím všech
oprav.
(10) V případě, že plátce uplatnil odpočet daně z poskytnuté úplaty
před pořízením dlouhodobého majetku, u kterého má nárok na odpočet daně
v krácené výši, v jiném roce, než ve kterém je po uskutečnění plnění
nárok na odpočet daně oprávněn uplatnit, zahrne do částky vypořádání
nároku na odpočet daně podle odstavce 7 za rok, ve kterém po
uskutečnění plnění je oprávněn nárok na odpočet daně uplatnit, rovněž
rozdíl ve výši nároku na odpočet daně vyplývající z případného rozdílu
mezi hodnotami vypořádacích koeficientů za příslušné roky.
§ 77
Vyrovnání odpočtu daně
(1) Původní odpočet daně uplatněný u obchodního majetku před jeho
použitím, s výjimkou dlouhodobého majetku, podléhá vyrovnání, pokud ve
lhůtě pro uplatnění nároku na odpočet daně podle § 73 odst. 3 plátce
tento majetek použije v rámci svých ekonomických činností pro jiné
účely, než které zohlednil při uplatnění původního odpočtu daně.
(2) Použitím pro jiné účely se rozumí případy, kdy plátce uplatnil
původní odpočet daně v a) plné výši a následně tento majetek použije
pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v krácené výši nebo nárok
na odpočet daně nemá, nebo b) krácené výši a následně tento majetek
použije pro účely, pro které nárok na odpočet daně nemá, nebo pro
účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši.
(3) Částka vyrovnání odpočtu daně se vypočte jako rozdíl mezi výší
nároku na odpočet daně k okamžiku použití majetku a výší původního
uplatněného odpočtu daně. Je-li vypočtená částka vyrovnání odpočtu daně
kladná, je plátce oprávněn vyrovnání provést, je-li záporná, je plátce
povinen vyrovnání provést.
(4) Vyrovnání odpočtu daně plátce uvede v daňovém přiznání za zdaňovací
období, ve kterém byl obchodní majetek použit a ve kterém nastaly
skutečnosti zakládající povinnost nebo možnost provést toto vyrovnání.
Úprava odpočtu daně
§ 78
nadpis vypuštěn
(1) Původní odpočet daně uplatněný u pořízeného dlouhodobého majetku
podléhá úpravě, pokud v některém z kalendářních roků následujících po
roce, ve kterém byl původní odpočet uplatněn, dojde ke změně v rozsahu
použití tohoto majetku pro účely, které zakládají nárok na odpočet
daně. Obdobně se postupuje v případě, kdy plátce při pořízení
dlouhodobého majetku nárok na odpočet daně neměl, protože daný majetek
byl původně určený k použití v rámci ekonomických činností plátce pro
účely, které nezakládají nárok na odpočet daně.
(2) Změny v rozsahu použití dlouhodobého majetku se posuzují samostatně
za každý kalendářní rok v rámci lhůty pro úpravu odpočtu daně, a to ve
srovnání se skutečnostmi, které plátce zohlednil při uplatnění
původního odpočtu daně nebo při pořízení tohoto majetku, pokud nárok na
odpočet daně neměl.
(3) Lhůta pro úpravu odpočtu daně činí 5 let a počíná běžet kalendářním
rokem, v němž byl dlouhodobý majetek pořízen. V případě staveb, bytů,
nebytových prostor a jejich technického zhodnocení^73) a v případě
pozemků se lhůta pro úpravu odpočtu daně prodlužuje na 10 let.
(4) Změnou rozsahu použití dlouhodobého majetku pro účely, které
zakládají nárok na odpočet daně, se rozumí případy, kdy plátce
a) uplatnil původní odpočet daně v plné výši a následně tento majetek
použije pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v částečné výši
nebo nárok na odpočet daně nemá,
b) uplatnil původní odpočet daně v částečné výši a následně tento
majetek použije pro účely, pro které nárok na odpočet daně nemá, nebo
pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši,
c) neměl nárok na odpočet daně a následně tento majetek použije pro
účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši nebo v částečné
výši, nebo
d) uplatnil původní odpočet daně v částečné výši a vznikne rozdíl mezi
poměrnými koeficienty nebo vypořádacími koeficienty.
(5) Pro účely úpravy odpočtu daně se technické zhodnocení^73) považuje
za samostatný dlouhodobý majetek.
(6) Úpravu odpočtu daně plátce uvede v daňovém přiznání za poslední
zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém nastaly skutečnosti
zakládající povinnost nebo možnost provést tuto úpravu.
§ 78a
(1) Částka úpravy odpočtu daně za příslušný kalendářní rok se vypočte
ve výši jedné pětiny, popřípadě jedné desetiny v případě staveb, bytů,
nebytových prostor a jejich technického zhodnocení^73) a v případě
pozemků, ze součinu
a) částky daně na vstupu u příslušného majetku a
b) rozdílu mezi ukazatelem nároku na odpočet daně ke kalendářnímu roku,
v němž se provádí úprava odpočtu daně, a ukazatelem nároku na odpočet
daně
1. ke kalendářnímu roku, v němž byl původní odpočet daně uplatněn, nebo
2. ke kalendářnímu roku, v němž byl majetek pořízen, pokud plátce nárok
na odpočet daně neměl.
(2) Ukazatelem nároku na odpočet daně je
a) 0 %, nemá-li plátce nárok na odpočet daně,
b) 100 %, má-li plátce nárok na odpočet daně v plné výši, nebo
c) poměrný koeficient nebo vypořádací koeficient, má-li plátce nárok na
odpočet daně pouze v částečné výši, popřípadě součin obou koeficientů,
dojde-li k souběhu nároku na odpočet daně v poměrné výši podle § 75 a
nároku na odpočet daně v krácené výši podle § 76.
(3) Úprava odpočtu daně se provede pouze v případě, že rozdíl mezi
ukazateli nároku na odpočet daně je větší než 10 procentních bodů.
Je-li vypočtená částka úpravy odpočtu daně kladná, je plátce oprávněn
úpravu provést, je-li záporná, je plátce povinen úpravu provést.
(4) Při výpočtu částky úpravy odpočtu daně u dlouhodobého majetku,
který plátce pořídil jako osoba povinná k dani před datem registrace,
se postupuje obdobně podle odstavce 1 s tím, že namísto ukazatele
nároku na odpočet daně ke kalendářnímu roku, v němž byl původní odpočet
uplatněn nebo majetek pořízen, se použije ukazatel nároku na odpočet
daně ke kalendářnímu roku, ve kterém došlo k registraci.
(5) Používá-li plátce majetek pro změněné účely podle § 78 odst. 4
písm. a) až c) pouze po část příslušného kalendářního roku, zohlední se
tato skutečnost v částce úpravy odpočtu daně vypočtené podle odstavce 1
nebo 4.
§ 78b
(1) Pro úpravu odpočtu daně u dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní
činností se použijí obdobně ustanovení § 78 a 78a s tím, že lhůta pro
úpravu odpočtu počíná běžet kalendářním rokem, v němž byl tento majetek
uveden do stavu způsobilého k užívání.
(2) U dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností, jehož uvedením
do stavu způsobilého k užívání došlo k uskutečnění plnění podle § 13
odst. 4 písm. b), se částka daně na vstupu pro výpočet úpravy odpočtu
daně stanoví podle § 36 odst. 6 písm. a). U ostatního dlouhodobého
majetku vytvořeného vlastní činností se částka daně na vstupu pro
výpočet úpravy odpočtu daně stanoví jako součet daně na vstupu u
jednotlivých přijatých zdanitelných plnění, která se stala součástí
tohoto majetku.
§ 78c
(1) Ustanovení § 78 až 78b se použijí obdobně pro úpravu odpočtu daně u
a) majetku nabytého na základě rozhodnutí o privatizaci podle
zvláštního právního předpisu^63),
b) majetku nabytého na základě smlouvy o prodeji podniku nebo vkladu
podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku,
c) majetku, který je součástí jmění převedeného při přeměně společnosti
nebo družstva podle zvláštního právního předpisu^64),
d) majetku spravovaného plátcem jako osobou oprávněnou podle zvláštního
právního předpisu k pokračování v živnosti po zemřelém plátci,
e) majetku vydaného plátci jako dědicovi pokračujícímu v živnosti po
zemřelém plátci při ukončení dědického řízení.
(2) Běh lhůty pro úpravu odpočtu daně podle odstavce 1 se nepřerušuje.
§ 78d
(1) Dojde-li u dlouhodobého majetku ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně k
uskutečnění plnění dodání zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí
služby, použijí se obdobně ustanovení § 78 až 78c s tím, že úprava
odpočtu daně se provede jednorázově.
(2) Částka jednorázové úpravy odpočtu daně za kalendářní rok, ve kterém
došlo k uskutečnění plnění podle odstavce 1, se stanoví jako součin
částky vypočtené podle § 78a odst. 1 nebo 4 a počtu roků zbývajících do
konce lhůty pro úpravu odpočtu daně. Do počtu roků se započítává také
rok, ve kterém je úprava odpočtu daně prováděna. Ukazatelem nároku na
odpočet daně je 0 %, je-li dané plnění osvobozené od daně bez nároku na
odpočet daně, nebo 100 %, je-li zdanitelné.
(3) Úpravě odpočtu daně podléhá rovněž odpočet daně, který plátce u
dlouhodobého majetku uplatnil v témže kalendářním roce, ve kterém
uskutečnil plnění podle odstavce 1.
(4) Jestliže plátce ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně dodá, převede nebo
poskytne dlouhodobý majetek, u kterého byl oprávněn uplatnit původní
nárok na odpočet daně v poměrné výši, jde o dodání zboží, převod
nemovitosti nebo poskytnutí služby v rámci uskutečňování jeho
ekonomických činností rovněž v případě části tohoto majetku původně
určené pro použití pro účely nesouvisející s jeho ekonomickými
činnostmi.
Nárok na odpočet daně při registraci a zrušení registrace
§ 79
nadpis vypuštěn
(1) Osoba povinná k dani, která se stala plátcem, má nárok na odpočet
daně u přijatého zdanitelného plnění pořízeného před datem registrace,
pokud toto plnění je k datu registrace součástí jejího obchodního
majetku. Nárok na odpočet daně se nevztahuje na daň uplatněnou u zboží,
nemovitosti nebo služeb pořízených před lhůtou delší než 12 měsíců před
datem registrace. Datem registrace se rozumí datum účinnosti registrace
uvedené na rozhodnutí o registraci.
(2) Nárok na odpočet daně podle odstavce 1 se uplatní způsobem, v
rozsahu a za podmínek stanovených v § 72 až 78d. Pro výpočet částky
nároku na odpočet daně u dlouhodobého majetku se přiměřeně použije §
78d odst. 2.
(3) Nárok na odpočet daně podle odstavců 1 a 2 lze uplatnit za první
zdaňovací období po datu registrace.
(4) Při zrušení registrace je plátce povinen snížit uplatněný nárok na
odpočet daně u majetku, který je ke dni zrušení registrace jeho
obchodním majetkem a u kterého uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho
část. Dnem zrušení registrace se rozumí den účinnosti rozhodnutí o
zrušení registrace.
(5) Částka snížení nároku na odpočet daně u nedokončeného majetku, u
úplat za zdanitelná plnění, která se do dne předcházejícího dni zrušení
registrace neuskutečnila, a u zásob se určí ve výši uplatněného odpočtu
daně. Pro výpočet částky snížení nároku na odpočet daně u dlouhodobého
majetku se přiměřeně použije § 78d odst. 2.
(6) Ustanovení odstavce 4 se použije obdobně u
a) majetku nabytého na základě rozhodnutí o privatizaci podle
zvláštního právního předpisu^63),
b) majetku nabytého na základě smlouvy o prodeji podniku nebo vkladu
podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku,
c) majetku, který je součástí jmění převedeného při přeměně společnosti
nebo družstva podle zvláštního právního předpisu^64),
d) majetku spravovaného plátcem jako osobou oprávněnou podle zvláštního
právního předpisu k pokračování v živnosti po zemřelém plátci,
e) majetku vydaného plátci jako dědicovi pokračujícímu v živnosti po
zemřelém plátci při skončení dědického řízení.
(7) Plátce je povinen provést snížení odpočtu daně podle odstavců 4 až
6 za poslední zdaňovací období registrace.
