Nové předpisy

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník - Díl 2 § 15 - § 19 Zavinění

Díl 2

   Zavinění

   § 15

   Úmysl

   (1) Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel

   a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem
   chráněný takovým zákonem, nebo

   b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit,
   a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.

   (2)  Srozuměním  se  rozumí  i  smíření  pachatele  s  tím, že způsobem
   uvedeným  v  trestním  zákoně  může porušit nebo ohrozit zájem chráněný
   takovým zákonem.

   § 16

   Nedbalost

   (1) Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel

   a)  věděl,  že  může  způsobem  uvedeným v trestním zákoně porušit nebo
   ohrozit  zájem  chráněný  takovým  zákonem,  ale bez přiměřených důvodů
   spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo

   b)  nevěděl,  že  svým  jednáním  může  takové  porušení  nebo ohrožení
   způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět
   měl a mohl.

   (2)  Trestný  čin  je  spáchán  z  hrubé  nedbalosti,  jestliže přístup
   pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti
   pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem.

   § 17

   Zavinění k okolnosti zvlášť přitěžující

   K okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne,

   a)  jde-li  o  těžší  následek,  i  tehdy,  zavinil-li  jej  pachatel z
   nedbalosti,  vyjímaje případy, že trestní zákon vyžaduje i zde zavinění
   úmyslné, nebo

   b)  jde-li o jinou skutečnost, i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl,
   ač  o  ní  vzhledem  k  okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a
   mohl,  vyjímaje  případy, kdy trestní zákon vyžaduje, aby o ní pachatel
   věděl.

   § 18

   Omyl skutkový

   (1) Kdo při spáchání činu nezná ani nepředpokládá jako možnou skutkovou
   okolnost,  která  je  znakem  trestného činu, nejedná úmyslně; tím není
   dotčena odpovědnost za trestný čin spáchaný z nedbalosti.

   (2)  Kdo  při spáchání činu mylně předpokládá skutkové okolnosti, které
   by naplňovaly znaky mírnějšího úmyslného trestného činu, bude potrestán
   jen  za  tento  mírnější trestný čin, nejde-li o trestný čin spáchaný z
   nedbalosti.

   (3)  Kdo  při spáchání činu mylně předpokládá skutkové okolnosti, které
   by   naplňovaly   znaky  přísnějšího  úmyslného  trestného  činu,  bude
   potrestán za pokus tohoto přísnějšího trestného činu.

   (4)  Kdo  při spáchání činu mylně předpokládá skutkovou okolnost, která
   vylučuje   jeho   protiprávnost,  nejedná  úmyslně;  tím  není  dotčena
   odpovědnost za trestný čin spáchaný z nedbalosti.

   § 19

   Omyl právní

   (1)  Kdo  při spáchání trestného činu neví, že jeho čin je protiprávní,
   nejedná zaviněně, nemohl-li se omylu vyvarovat.

   (2)  Omylu  bylo  možno  se  vyvarovat,  pokud  povinnost seznámit se s
   příslušnou právní úpravou vyplývala pro pachatele ze zákona nebo jiného
   právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, z jeho zaměstnání,
   povolání,  postavení  nebo funkce, anebo mohl-li pachatel protiprávnost
   činu rozpoznat bez zřejmých obtíží.