Díl 2
Zavinění
§ 15
Úmysl
(1) Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem
chráněný takovým zákonem, nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit,
a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
(2) Srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem
uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný
takovým zákonem.
§ 16
Nedbalost
(1) Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel
a) věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo
ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů
spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo
b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení
způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět
měl a mohl.
(2) Trestný čin je spáchán z hrubé nedbalosti, jestliže přístup
pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti
pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem.
§ 17
Zavinění k okolnosti zvlášť přitěžující
K okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne,
a) jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z
nedbalosti, vyjímaje případy, že trestní zákon vyžaduje i zde zavinění
úmyslné, nebo
b) jde-li o jinou skutečnost, i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl,
ač o ní vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a
mohl, vyjímaje případy, kdy trestní zákon vyžaduje, aby o ní pachatel
věděl.
§ 18
Omyl skutkový
(1) Kdo při spáchání činu nezná ani nepředpokládá jako možnou skutkovou
okolnost, která je znakem trestného činu, nejedná úmyslně; tím není
dotčena odpovědnost za trestný čin spáchaný z nedbalosti.
(2) Kdo při spáchání činu mylně předpokládá skutkové okolnosti, které
by naplňovaly znaky mírnějšího úmyslného trestného činu, bude potrestán
jen za tento mírnější trestný čin, nejde-li o trestný čin spáchaný z
nedbalosti.
(3) Kdo při spáchání činu mylně předpokládá skutkové okolnosti, které
by naplňovaly znaky přísnějšího úmyslného trestného činu, bude
potrestán za pokus tohoto přísnějšího trestného činu.
(4) Kdo při spáchání činu mylně předpokládá skutkovou okolnost, která
vylučuje jeho protiprávnost, nejedná úmyslně; tím není dotčena
odpovědnost za trestný čin spáchaný z nedbalosti.
§ 19
Omyl právní
(1) Kdo při spáchání trestného činu neví, že jeho čin je protiprávní,
nejedná zaviněně, nemohl-li se omylu vyvarovat.
(2) Omylu bylo možno se vyvarovat, pokud povinnost seznámit se s
příslušnou právní úpravou vyplývala pro pachatele ze zákona nebo jiného
právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, z jeho zaměstnání,
povolání, postavení nebo funkce, anebo mohl-li pachatel protiprávnost
činu rozpoznat bez zřejmých obtíží.
