Díl 2
Tresty
Oddíl 1
Obecné zásady pro ukládání trestů
§ 39
Stanovení druhu a výměry trestu
(1) Při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k povaze a
závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a
jiným poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a k
možnosti jeho nápravy; dále přihlédne k chování pachatele po činu,
zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé
následky činu, a pokud byl označen jako spolupracující obviněný, též k
tomu, jak významným způsobem přispěl k objasnění zvlášť závažného
zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s
organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny
nebo pomohl zabránit pokusu nebo dokonání takového trestného činu.
Přihlédne také k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro
budoucí život pachatele.
(2) Povaha a závažnost trestného činu jsou určovány zejména významem
chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a
jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou
pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem.
(3) Při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k
polehčujícím a přitěžujícím okolnostem (§ 41 a 42), k době, která
uplynula od spáchání trestného činu, k případné změně situace a k délce
trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou dobu. Při posouzení
přiměřenosti délky trestního řízení soud přihlédne ke složitosti věci,
k postupu orgánů činných v trestním řízení, k významu trestního řízení
pro pachatele a k jeho jednání, kterým přispěl k průtahům v trestním
řízení.
(4) K okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, včetně
okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, nelze
přihlédnout jako k okolnosti polehčující nebo přitěžující. K okolnosti
odůvodňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody nelze přihlédnout
jako k okolnosti polehčující.
(5) K okolnosti přitěžující se přihlédne,
a) jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z
nedbalosti, vyjímaje případy, kdy trestní zákon vyžaduje i zde zavinění
úmyslné,
b) jde-li o jinou skutečnost, i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl,
ač o ní vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a
mohl, vyjímaje případy, kdy trestní zákon vyžaduje, aby o ní pachatel
věděl.
(6) Při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud
a) u spolupachatelů též k tomu, jakou měrou jednání každého z nich
přispělo ke spáchání trestného činu,
b) u organizátora, návodce a pomocníka též k významu a povaze jejich
účasti na spáchání trestného činu,
c) u přípravy k zvlášť závažnému zločinu a u pokusu trestného činu též
k tomu, do jaké míry se jednání pachatele k dokonání trestného činu
přiblížilo, jakož i k okolnostem a k důvodům, pro které k jeho dokonání
nedošlo.
(7) Získal-li nebo snažil-li se získat pachatel trestným činem
majetkový prospěch, přihlédne k tomu soud při stanovení druhu trestu a
jeho výměry; jestliže to nevylučují jeho majetkové nebo osobní poměry,
uloží mu s přihlédnutím k výši takového majetkového prospěchu některý z
trestů, který ho postihne na majetku (§ 66 až 72), a to jako trest
samostatný nebo vedle jiného trestu.
§ 40
Ukládání trestu pachateli se zmenšenou příčetností
(1) Jestliže pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené
příčetnosti, který si, a to ani z nedbalosti, nepřivodil vlivem
návykové látky, přihlédne soud k této okolnosti při stanovení druhu
trestu a jeho výměry.
(2) Má-li soud za to, že by vzhledem k zdravotnímu stavu pachatele
uvedeného v odstavci 1 bylo možno za současného uložení ochranného
léčení (§ 99) dosáhnout možnosti jeho nápravy i trestem kratšího
trvání, sníží trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby,
přičemž není vázán omezením uvedeným v § 58 odst. 3, a uloží zároveň
ochranné léčení.
§ 41
Polehčující okolnosti
Soud jako k polehčující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel
a) spáchal trestný čin poprvé a pod vlivem okolností na něm
nezávislých,
b) spáchal trestný čin v silném rozrušení, ze soucitu nebo z nedostatku
životních zkušeností,
c) spáchal trestný čin pod tlakem závislosti nebo podřízenosti,
d) spáchal trestný čin pod vlivem hrozby nebo nátlaku,
e) spáchal trestný čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných
poměrů, které si sám nezpůsobil,
f) spáchal trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých,
g) spáchal trestný čin odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly
zcela splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze, anebo překročil
meze přípustného rizika nebo meze jiné okolnosti vylučující
protiprávnost,
h) spáchal trestný čin v právním omylu, kterého se bylo možno
vyvarovat,
i) trestným činem způsobil nižší škodu nebo jiný menší škodlivý
následek,
j) přičinil se o odstranění škodlivých následků trestného činu nebo
dobrovolně nahradil způsobenou škodu,
k) svůj trestný čin sám oznámil úřadům,
l) napomáhal při objasňování své trestné činnosti nebo významně přispěl
k objasnění trestného činu spáchaného jiným,
m) přispěl zejména jako spolupracující obviněný k objasňování trestné
činnosti spáchané členy organizované skupiny, ve spojení s
organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké
skupiny,
n) trestného činu upřímně litoval, nebo
o) vedl před spácháním trestného činu řádný život.
§ 42
Přitěžující okolnosti
Soud jako k přitěžující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel
a) spáchal trestný čin s rozmyslem nebo po předchozím uvážení,
b) spáchal trestný čin ze ziskuchtivosti, z pomsty, z národnostní,
rasové, etnické, náboženské, třídní či jiné podobné nenávisti nebo z
jiné zvlášť zavrženíhodné pohnutky,
c) spáchal trestný čin surovým nebo trýznivým způsobem, zákeřně, se
zvláštní lstí nebo jiným obdobným způsobem,
d) spáchal trestný čin využívaje něčí nouze, tísně, bezbrannosti,
závislosti nebo podřízenosti,
e) trestným činem porušil zvláštní povinnost,
f) ke spáchání trestného činu zneužil svého zaměstnání, postavení nebo
funkce,
g) spáchal trestný čin vůči osobě podílející se na záchraně života a
zdraví nebo na ochraně majetku,
h) spáchal trestný čin ke škodě dítěte, osoby blízké, těhotné, nemocné,
zdravotně postižené, vysokého věku nebo nemohoucí,
i) svedl k činu jinak trestnému, provinění nebo trestnému činu jiného,
zejména dítě mladší patnácti let, mladistvého nebo osobu ve věku
blízkém věku mladistvých,
j) spáchal trestný čin za krizové situace, živelní pohromy nebo jiné
události vážně ohrožující život, veřejný pořádek nebo majetek, anebo na
území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace,
k) trestným činem způsobil vyšší škodu nebo jiný větší škodlivý
následek,
l) trestným činem získal vyšší prospěch,
m) spáchal trestný čin ve větším rozsahu, na více věcech nebo více
osobách, anebo trestný čin páchal nebo v něm pokračoval po delší dobu,
n) spáchal více trestných činů,
o) spáchal trestný čin jako organizátor, jako člen organizované skupiny
nebo člen spolčení, nebo
p) byl již pro trestný čin odsouzen; soud je oprávněn podle povahy
předchozího odsouzení nepokládat tuto okolnost za přitěžující, zejména
s ohledem na význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob
provedení činu a jeho následky, okolnosti, za kterých byl čin spáchán,
osobu pachatele, míru jeho zavinění, jeho pohnutku a dobu, která
uplynula od posledního odsouzení, a jde-li o pachatele trestného činu,
který byl spáchán ve stavu vyvolaném duševní poruchou, anebo o
pachatele, který se oddává zneužívání návykové látky a spáchal trestný
čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním, také
tehdy, započal-li léčení nebo učinil jiná potřebná opatření k jeho
zahájení.
§ 43
Úhrnný a souhrnný trest
(1) Odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží
mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin
z nich nejpřísněji trestný; jde-li o vícečinný souběh většího počtu
trestných činů, může soud pachateli uložit trest odnětí svobody v rámci
trestní sazby, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu; horní
hranice trestní sazby odnětí svobody však nesmí ani po tomto zvýšení
převyšovat dvacet let a při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody
nad dvacet až do třiceti let nesmí převyšovat třicet let. Vedle trestu
přípustného podle takového ustanovení lze v rámci úhrnného trestu
uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno
některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních
sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z
nich. Stanoví-li trestní zákon za některý z takových trestných činů
pouze trest odnětí svobody, může být úhrnným trestem jen trest odnětí
svobody jako trest samostatný.
(2) Soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když
odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem
prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin.
Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém
pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na
tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než
trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud
vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, trest ztráty
vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci
nebo jiné majetkové hodnoty, jestliže takový trest byl vysloven již
rozsudkem dřívějším.
(3) Odsuzujícím rozsudkem podle odstavce 2 se rozumí i rozsudek, kterým
bylo za podmínek § 48 odst. 1 podmíněně upuštěno od potrestání s
dohledem. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o
podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, jakož i všechna další
rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
(4) Ustanovení o souhrnném trestu se neužije, jestliže dřívější
odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl
odsouzen, nebo jestliže byl dřívější odsuzující rozsudek vydán soudem
jiného členského státu Evropské unie.
§ 44
Upuštění od uložení souhrnného trestu
Soud upustí od uložení souhrnného trestu podle § 43 odst. 2, má-li za
to, že trest uložený dřívějším rozsudkem je dostatečný.
§ 45
Ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu
(1) Odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném
činu (§ 116), za jehož ostatní útoky byl odsouzen rozsudkem, který již
nabyl právní moci, zruší v tomto dřívějším rozsudku výrok o vině o
pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v
jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které
mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti
skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím
trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech
spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za
pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený
rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají
ve výroku o vině svůj podklad. V rámci společného trestu za pokračování
v trestném činu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo
vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo
propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jestliže takový trest byl
vysloven již rozsudkem dřívějším.
(2) Ustanovení § 43 a 44 se obdobně užijí v případě, kdy je současně
ukládán trest za více trestných činů.
(3) Ustanovení o společném trestu za pokračování v trestném činu se
užije i tehdy, je-li dřívější odsouzení takové povahy, že se na
pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.
(4) Ustanovení o společném trestu za pokračování v trestném činu se
neužije, jestliže byl dřívější odsuzující rozsudek vydán soudem jiného
členského státu Evropské unie.
Oddíl 2
Upuštění od potrestání
§ 46
Obecné ustanovení
(1) Od potrestání pachatele, který spáchal přečin, jeho spáchání lituje
a projevuje účinnou snahu po nápravě, lze upustit, jestliže vzhledem k
povaze a závažnosti spáchaného přečinu a k dosavadnímu životu pachatele
lze důvodně očekávat, že již pouhé projednání věci postačí k jeho
nápravě i k ochraně společnosti.
(2) Soud může upustit od potrestání také tehdy, jestliže pachatel
přípravy nebo pokusu trestného činu nerozpoznal, že příprava nebo pokus
vzhledem k povaze nebo druhu předmětu útoku, na němž měl být čin
spáchán, anebo vzhledem k povaze nebo druhu prostředku, jímž měl být
čin spáchán, nemohl vést k dokonání.
(3) Upustil-li soud od potrestání, hledí se na pachatele, jako by nebyl
odsouzen.
§ 47
Upuštění od potrestání za současného uložení ochranného léčení nebo
zabezpečovací detence
(1) Soud může upustit od potrestání i tehdy, jestliže pachatel spáchal
trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti nebo ve stavu vyvolaném
duševní poruchou, a soud má za to, že ochranné léčení (§ 99), které
zároveň ukládá, zajistí nápravu pachatele a ochranu společnosti lépe
než trest. Tohoto ustanovení se nepoužije, jestliže si pachatel stav
zmenšené příčetnosti nebo duševní poruchu přivodil, byť i z nedbalosti,
vlivem návykové látky.
(2) Soud může upustit od potrestání i tehdy, jestliže pachatel spáchal
zločin ve stavu zmenšené příčetnosti nebo ve stavu vyvolaném duševní
poruchou, a nelze přitom očekávat, že by uložené ochranné léčení s
přihlédnutím k povaze duševní poruchy a možnostem působení na pachatele
vedlo k dostatečné ochraně společnosti, a soud má za to, že
zabezpečovací detence (§ 100), kterou pachateli zároveň ukládá, zajistí
ochranu společnosti lépe než trest.
§ 48
Podmíněné upuštění od potrestání s dohledem
(1) Za podmínek uvedených v § 46 odst. 1 nebo 2 může soud podmíněně
upustit od potrestání a stanovit dohled nad pachatelem, považuje-li za
potřebné po stanovenou dobu sledovat chování pachatele.
(2) Při podmíněném upuštění od potrestání stanoví soud zkušební dobu až
na jeden rok a zároveň uloží pachateli dohled (§ 49 až 51).
(3) Pachateli, od jehož potrestání bylo podmíněně upuštěno, může soud
uložit přiměřená omezení a přiměřené povinnosti směřující k tomu, aby
vedl řádný život; zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil nahradil
škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil,
nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem.
(4) Soud může jako přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uložit
zejména
a) podrobit se výcviku pro získání vhodné pracovní kvalifikace,
b) podrobit se vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy,
c) podrobit se léčení závislosti na návykových látkách, které není
ochranným léčením podle tohoto zákona,
d) podrobit se vhodným programům psychologického poradenství,
e) zdržet se návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a
jiných společenských akcí a styku s určitými osobami,
f) zdržet se neoprávněných zásahů do práv nebo právem chráněných zájmů
jiných osob,
g) zdržet se hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek,
h) zdržet se požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových
látek,
i) uhradit dlužné výživné nebo jinou dlužnou částku,
j) veřejně se osobně omluvit poškozenému, nebo
k) poskytnout poškozenému přiměřené zadostiučinění.
(5) Jde-li o pachatele ve věku blízkém věku mladistvých, může soud v
zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů
uložit, a to samostatně nebo vedle přiměřených omezení a přiměřených
povinností uvedených v odstavci 4, též některá z výchovných opatření
uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného užití
podmínek stanovených pro mladistvé.
(6) Jestliže pachatel, od jehož potrestání bylo podmíněně upuštěno,
vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví
soud, že se osvědčil; jinak rozhodne o uložení trestu, a to popřípadě
již během zkušební doby.
(7) Neučinil-li soud do jednoho roku od uplynutí zkušební doby
rozhodnutí podle odstavce 6, aniž na tom měl pachatel, od jehož
potrestání bylo podmíněně upuštěno, vinu, má se za to, že se osvědčil.
(8) Bylo-li vysloveno, že se pachatel, od jehož potrestání bylo
podmíněně upuštěno, osvědčil, anebo má-li se za to, že se osvědčil,
hledí se na něj, jako by nebyl odsouzen.
Oddíl 3
Dohled
§ 49
Pojem a účel dohledu
(1) Dohledem se rozumí pravidelný osobní kontakt pachatele s úředníkem
Probační a mediační služby (dále jen „probační úředník“), spolupráce
při vytváření a realizaci probačního plánu dohledu ve zkušební době a
kontrola dodržování podmínek uložených pachateli soudem nebo
vyplývajících ze zákona.
(2) Účelem dohledu je
a) sledování a kontrola chování pachatele, čímž je zajišťována ochrana
společnosti a snížení možnosti opakování trestné činnosti,
b) odborné vedení a pomoc pachateli s cílem zajistit, aby v budoucnu
vedl řádný život.
(3) Dohled nad pachatelem provádí probační úředník.
§ 50
Povinnosti pachatele
Pachatel, kterému byl uložen dohled, je povinen
a) spolupracovat s probačním úředníkem způsobem, který mu probační
úředník stanoví, a plnit probační plán dohledu,
b) dostavovat se k probačnímu úředníkovi ve lhůtách, které mu probační
úředník stanoví,
c) informovat probačního úředníka o svém pobytu, zaměstnání a zdrojích
obživy, dodržování soudem uložených přiměřených omezení a přiměřených
povinností a jiných důležitých okolnostech pro výkon dohledu určených
probačním úředníkem,
d) umožnit probačnímu úředníkovi vstup do obydlí, ve kterém se zdržuje.
§ 51
Povinnosti a oprávnění probačního úředníka
(1) Probační úředník je povinen vykonávat dohled nad pachatelem v
souladu s vytvořeným probačním plánem, být mu nápomocen v jeho
záležitostech a plnit pokyny předsedy senátu směřující k výkonu dohledu
a k tomu, aby pachatel vedl řádný život. Probační úředník je povinen
probační plán pravidelně aktualizovat s přihlédnutím k výsledkům
dohledu a k osobním, rodinným a jiným poměrům pachatele.
(2) Poruší-li pachatel, kterému byl uložen dohled, závažným způsobem
nebo opakovaně podmínky dohledu, probační plán nebo přiměřená omezení a
přiměřené povinnosti, informuje o tom probační úředník bez zbytečného
odkladu předsedu senátu soudu, který dohled uložil. Při méně závažném
porušení stanovených podmínek, probačního plánu nebo přiměřených
omezení a přiměřených povinností probační úředník upozorní pachatele na
zjištěné nedostatky a dá mu poučení, že v případě opakování nebo
závažnějšího porušení stanovených podmínek, probačního plánu nebo
přiměřených omezení a přiměřených povinností bude o tom informovat
předsedu senátu.
(3) Nestanoví-li předseda senátu jinak, zpracuje probační úředník
nejméně jednou za šest měsíců zprávu, ve které informuje předsedu
senátu soudu, který dohled uložil, o průběhu výkonu dohledu nad
pachatelem, o dodržování stanovených podmínek, probačního plánu a
přiměřených omezení a přiměřených povinností pachatelem a o jeho
poměrech.
Oddíl 4
Druhy trestů a výjimečný trest
§ 52
Druhy trestů
(1) Za spáchané trestné činy může soud uložit tresty
a) odnětí svobody,
b) domácí vězení,
c) obecně prospěšné práce,
d) propadnutí majetku,
e) peněžitý trest,
f) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty,
g) zákaz činnosti,
h) zákaz pobytu,
i) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce,
j) ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání,
k) ztrátu vojenské hodnosti,
l) vyhoštění.
(2) Trestem odnětí svobody se rozumí, nestanoví-li trestní zákon jinak,
a) nepodmíněný trest odnětí svobody,
b) podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody,
c) podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem.
(3) Zvláštním typem trestu odnětí svobody je výjimečný trest (§ 54).
§ 53
Ukládání více trestů samostatně a vedle sebe
(1) Stanoví-li trestní zákon za některý trestný čin několik trestů, lze
uložit každý tento trest samostatně nebo i více těchto trestů vedle
sebe. Vedle trestu, který stanoví trestní zákon za některý trestný čin,
lze uložit i jiné tresty uvedené v § 52. Nelze však uložit domácí
vězení vedle odnětí svobody a obecně prospěšných prací, obecně
prospěšné práce vedle odnětí svobody, peněžitý trest vedle propadnutí
majetku a zákaz pobytu vedle vyhoštění.
(2) Domácí vězení, obecně prospěšné práce, peněžitý trest, zákaz vstupu
na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, vyhoštění a zákaz
pobytu lze uložit samostatně, i když trestní zákon na některý trestný
čin takový trest nestanoví.
§ 54
Výjimečný trest
(1) Výjimečným trestem se rozumí jednak trest odnětí svobody nad dvacet
až do třiceti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí. Výjimečný
trest může být uložen jen za zvlášť závažný zločin, u něhož to trestní
zákon dovoluje.
(2) Trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let může soud uložit
pouze tehdy, jestliže závažnost zvlášť závažného zločinu je velmi
vysoká nebo možnost nápravy pachatele je obzvláště ztížena.
(3) Trest odnětí svobody na doživotí může soud uložit pouze pachateli,
který spáchal zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 3, nebo
který při spáchání zvlášť závažného zločinu obecného ohrožení podle §
272 odst. 3, vlastizrady (§ 309), teroristického útoku podle § 311
odst. 3, teroru (§ 312), genocidia (§ 400), útoku proti lidskosti (§
401), použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje
podle § 411 odst. 3, válečné krutosti podle § 412 odst. 3, perzekuce
obyvatelstva podle § 413 odst. 3 nebo zneužití mezinárodně uznávaných a
státních znaků podle § 415 odst. 3 zavinil úmyslně smrt jiného člověka,
a to za podmínek, že
a) takový zvlášť závažný zločin je mimořádně závažný vzhledem k zvlášť
zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné
pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku a
b) uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo
není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody
nad dvacet až do třiceti let.
(4) Uloží-li soud trest odnětí svobody na doživotí, může zároveň
rozhodnout, že doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou se
pro účely podmíněného propuštění do doby výkonu trestu nezapočítává.
Oddíl 5
Ukládání a výkon jednotlivých trestů
§ 55
Odnětí svobody
(1) Nepodmíněný trest odnětí svobody se ukládá nejvýše na dvacet let,
jestliže nejde o mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody (§ 59),
ukládání trestu odnětí svobody pachateli trestného činu spáchaného ve
prospěch organizované zločinecké skupiny (§ 108) nebo o výjimečný trest
(§ 54).
(2) Za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody
nepřevyšuje pět let, lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za
podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně
nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný život.
(3) Nepodmíněný trest odnětí svobody se vykonává podle jiného právního
předpisu ve věznicích.
§ 56
Výkon trestu odnětí svobody
(1) Nepodmíněný trest odnětí svobody se vykonává diferencovaně ve
věznici
a) s dohledem,
b) s dozorem,
c) s ostrahou, nebo
d) se zvýšenou ostrahou.
(2) Soud zpravidla zařadí do věznice
a) s dohledem pachatele, kterému byl uložen trest za přečin spáchaný z
nedbalosti a který dosud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný
čin,
b) s dozorem pachatele, kterému byl uložen trest za přečin spáchaný z
nedbalosti a který již byl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin,
nebo pachatele, kterému byl uložen trest za úmyslný trestný čin ve
výměře nepřevyšující tři léta a který dosud nebyl ve výkonu trestu pro
úmyslný trestný čin,
c) s ostrahou pachatele, kterému byl trest uložen za úmyslný trestný
čin a nejsou zároveň splněny podmínky pro umístění do věznice s dozorem
nebo se zvýšenou ostrahou, a pachatele, který byl odsouzen pro přečin
spáchaný z nedbalosti a nebyl zařazen do výkonu trestu odnětí svobody
do věznice s dohledem nebo s dozorem,
d) se zvýšenou ostrahou pachatele, kterému byl uložen výjimečný trest
(§ 54), kterému byl uložen trest odnětí svobody za trestný čin spáchaný
ve prospěch organizované zločinecké skupiny (§ 108), kterému byl za
zvlášť závažný zločin (§ 14 odst. 3) uložen trest odnětí svobody ve
výměře nejméně osmi let, nebo který byl odsouzen za úmyslný trestný čin
a v posledních pěti letech uprchl z vazby nebo z výkonu trestu.
(3) Soud může zařadit pachatele do věznice jiného typu, než do které má
být podle odstavce 2 zařazen, má-li se zřetelem na závažnost trestného
činu a na stupeň a povahu narušení pachatele za to, že bude působení na
něj, aby vedl řádný život, v jiném typu věznice lépe zaručeno; do
věznice se zvýšenou ostrahou zařadí však vždy pachatele, jemuž byl
uložen trest odnětí svobody na doživotí.
(4) Způsob výkonu trestu v jednotlivých typech věznic upravuje jiný
právní předpis.
§ 57
Přeřazení odsouzeného do věznice jiného typu
(1) Během výkonu trestu odnětí svobody může soud rozhodnout o přeřazení
odsouzeného do věznice jiného typu, který se od věznice, v níž dosud
odsouzený trest vykonává, může lišit o jeden stupeň.
(2) O přeřazení odsouzeného do věznice s mírnějším režimem rozhodne
soud tehdy, jestliže chování odsouzeného a způsob, jakým plní své
povinnosti, odůvodňují závěr, že přeřazení přispěje k jeho nápravě.
(3) O přeřazení odsouzeného do věznice s přísnějším režimem může soud
rozhodnout, jestliže
a) odsouzený závažným způsobem nebo opakovaně porušil stanovený pořádek
nebo kázeň, nebo
b) odsouzený byl pravomocně uznán vinným trestným činem, který spáchal
během výkonu trestu.
(4) Z věznice se zvýšenou ostrahou nelze přeřadit
a) odsouzeného, kterému byl uložen trest odnětí svobody na doživotí a
který dosud nevykonal alespoň deset let tohoto trestu,
b) jiného odsouzeného, který trest vykonává ve věznici se zvýšenou
ostrahou, před výkonem alespoň jedné čtvrtiny uloženého trestu.
(5) Do věznice s dozorem a věznice s dohledem nelze přeřadit
odsouzeného, který se má na základě rozhodnutí soudu podrobit
ochrannému léčení v ústavní formě, nebo odsouzeného, kterému byl uložen
trest vyhoštění.
(6) Na návrh odsouzeného, který ve věznici určitého typu vykonal
nepřetržitě alespoň jednu čtvrtinu uloženého trestu, nejméně však šest
měsíců, může soud rozhodnout o jeho přeřazení do věznice s mírnějším
režimem; to neplatí pro odsouzeného, kterému byl uložen trest odnětí
svobody na doživotí a vykonává jej ve věznici se zvýšenou ostrahou.
(7) Není-li návrhu podle odstavce 6 vyhověno, může jej odsouzený
opakovat až po uplynutí šesti měsíců od skončení řízení o jeho
předchozím návrhu.
§ 58
Mimořádné snížení trestu odnětí svobody
(1) Má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům
pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním
zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze
dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit
trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem
stanovené.
(2) Soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní
sazby též tehdy, jestliže odsuzuje pachatele, který napomohl zabránit
trestnému činu, jenž jiný připravoval nebo se o něj pokusil, jestliže
vzhledem k poměrům pachatele a povaze jím spáchané trestné činnosti má
za to, že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání.
(3) Při snížení trestu odnětí svobody podle odstavců 1 a 2 nelze uložit
trest
a) pod pět let, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody
alespoň dvanáct let,
b) pod tři léta, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody
alespoň osm let,
c) pod jeden rok, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody
alespoň pět let.
(4) Soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní
sazby také pachateli označenému jako spolupracující obviněný, který
splnil stanovené podmínky podle jiného právního předpisu; přitom vezme
v úvahu povahu trestného činu uvedeného v jeho doznání v porovnání se
zvlášť závažným zločinem spáchaným členy organizované skupiny, ve
spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované
zločinecké skupiny, jehož dokonání pomohl zabránit anebo k jehož
objasnění přispěl, dále význam takového jeho jednání, osobu pachatele a
okolnosti případu, zejména zda a jakým způsobem se podílel na takovém
zvlášť závažném zločinu, jehož dokonání pomohl zabránit anebo k jehož
objasnění se zavázal, a jaké následky svým jednáním případně způsobil.
Omezením stanoveným v odstavci 3 přitom není vázán.
(5) Soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní
sazby též tehdy, jestliže odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému
činu nebo za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu a má
vzhledem k povaze a závažnosti přípravy nebo pokusu nebo pomoci za to,
že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo
pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i
trestem kratšího trvání. Omezením stanoveným v odstavci 3 přitom není
vázán.
(6) Soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní
sazby také tehdy, jestliže pachatel jednal v právním omylu, ale mohl se
tohoto omylu vyvarovat (§ 19 odst. 2), spáchal trestný čin odvraceje
útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly zcela splněny podmínky krajní nouze
(§ 28) nebo nutné obrany (§ 29), anebo překročil meze přípustného
rizika (§ 31) nebo meze jiné okolnosti vylučující protiprávnost.
Omezením stanoveným v odstavci 3 přitom není vázán.
§ 59
Mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody
(1) Pachateli, který znovu spáchal zvlášť závažný zločin (§ 14 odst.
3), ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný zločin potrestán,
může soud uložit trest v horní polovině trestní sazby odnětí svobody
stanovené v trestním zákoně, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu
třetinu, jestliže závažnost zvlášť závažného zločinu je vzhledem k
takové recidivě a ostatním okolnostem případu vysoká nebo možnost
nápravy pachatele je ztížena.
(2) Horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody může po zvýšení
podle odstavce 1 převyšovat dvacet let. Při ukládání výjimečného trestu
odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nesmí horní hranice
převyšovat třicet let.
§ 60
Domácí vězení
(1) Soud může uložit trest domácího vězení až na dvě léta, odsuzuje-li
pachatele přečinu, jestliže
a) vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům
pachatele, lze mít důvodně za to, že postačí uložení tohoto trestu, a
to popřípadě i vedle jiného trestu, a
b) pachatel dá písemný slib, že se ve stanovené době bude zdržovat v
obydlí na určené adrese a při výkonu kontroly poskytne veškerou
potřebnou součinnost.
(2) Jako samostatný trest může být trest domácího vězení uložen,
jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a
poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba.
(3) Trest domácího vězení spočívá v povinnosti odsouzeného zdržovat se
po dobu výkonu tohoto trestu v určeném obydlí nebo jeho části v soudem
stanoveném časovém období, nebrání-li mu v tom důležité důvody, zejména
výkon zaměstnání nebo povolání nebo poskytnutí zdravotních služeb u
poskytovatele zdravotních služeb v důsledku jeho onemocnění nebo úrazu;
poskytovatel zdravotních služeb je povinen na vyžádání orgánu činného v
trestním řízení mu tuto skutečnost sdělit.
(4) Soud stanoví časové období, ve kterém je odsouzený povinen se
zdržovat v určeném obydlí nebo jeho části, v pracovních dnech, ve dnech
pracovního klidu a pracovního volna s přihlédnutím zejména k jeho
pracovní době a k času potřebnému k cestě do zaměstnání, k péči o
nezletilé děti a k vyřizování nutných osobních a rodinných záležitostí,
aby při zajištění všech nezbytných potřeb odsouzeného a jeho rodiny ho
přiměřeně postihl na svobodě. Soud může odsouzenému povolit
navštěvování pravidelných bohoslužeb nebo náboženských shromáždění i ve
dnech pracovního klidu a pracovního volna.
(5) Soud může uložit pachateli na dobu výkonu tohoto trestu přiměřená
omezení nebo přiměřené povinnosti uvedené v § 48 odst. 4 směřující k
tomu, aby vedl řádný život; zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil
nahradil škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem
způsobil, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem.
(6) Jde-li o pachatele ve věku blízkém věku mladistvých, může soud v
zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů
uložit, a to samostatně nebo vedle přiměřených omezení a přiměřených
povinností uvedených v § 48 odst. 4, též některá z výchovných opatření
uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného užití
podmínek stanovených pro mladistvé.
§ 61
Přeměna trestu domácího vězení
Jestliže se pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu
domácího vězení vyhýbá nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu
poruší sjednané podmínky výkonu trestu domácího vězení, jinak maří
výkon tohoto trestu nebo zaviněně nevykonává ve stanovené době uložený
trest, může soud přeměnit, a to i během doby stanovené pro jeho výkon,
trest domácího vězení nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a
rozhodnout zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každý i jen započatý
jeden den nevykonaného trestu domácího vězení se počítá za jeden den
odnětí svobody.
§ 62
Obecně prospěšné práce
(1) Soud může uložit trest obecně prospěšných prací, odsuzuje-li
pachatele za přečin; jako samostatný trest může být trest obecně
prospěšných prací uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti
spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu
není třeba.
(2) Soud trest obecně prospěšných prací zpravidla neuloží, jde-li o
pachatele, kterému byl trest obecně prospěšných prací v době tří let
předcházejících uložení tohoto druhu trestu přeměněn na trest odnětí
svobody podle § 65 odst. 2.
(3) Trest obecně prospěšných prací spočívá v povinnosti odsouzeného
provést ve stanoveném rozsahu práce k obecně prospěšným účelům
spočívající v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných
budov a komunikací nebo jiných činnostech ve prospěch obcí, nebo ve
prospěch státních nebo jiných obecně prospěšných institucí, které se
zabývají vzděláním a vědou, kulturou, školstvím, ochranou zdraví,
požární ochranou, ochranou životního prostředí, podporou a ochranou
mládeže, ochranou zvířat, humanitární, sociální, charitativní,
náboženskou, tělovýchovnou a sportovní činností. Práce nesmí sloužit
výdělečným účelům odsouzeného.
§ 63
Výměra trestu obecně prospěšných prací
(1) Trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do
300 hodin.
(2) Soud může uložit pachateli na dobu trestu i přiměřená omezení a
přiměřené povinnosti uvedené v § 48 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl
řádný život; zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil nahradil škodu
nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou přečinem způsobil, nebo aby
vydal bezdůvodné obohacení získané přečinem, nebo aby vydal bezdůvodné
obohacení získané přečinem.
(3) Jde-li o pachatele ve věku blízkém věku mladistvých, může soud v
zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů
uložit, a to samostatně nebo vedle přiměřených omezení a přiměřených
povinností uvedených v § 48 odst. 4, též některá z výchovných opatření
uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného užití
podmínek stanovených pro mladistvé.
§ 64
Stanovisko pachatele a jeho zdravotní způsobilost
Při ukládání trestu obecně prospěšných prací přihlédne soud ke
stanovisku pachatele, k jeho zdravotnímu stavu a k možnosti uložení
tohoto trestu. Trest obecně prospěšných prací neuloží, je-li pachatel
zdravotně nezpůsobilý k soustavnému výkonu práce.
§ 65
Výkon trestu obecně prospěšných prací
(1) Obecně prospěšné práce je odsouzený povinen vykonat osobně a
bezplatně ve svém volném čase nejpozději do dvou let ode dne, kdy soud
nařídil výkon tohoto trestu. Do této doby se nezapočítává doba, po
kterou odsouzený
a) nemohl obecně prospěšné práce vykonávat pro zdravotní nebo zákonné
překážky, nebo
b) byl ve vazbě nebo vykonával trest odnětí svobody.
(2) Jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu
obecně prospěšných prací nevede řádný život, vyhýbá se nástupu výkonu
trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu
obecně prospěšných prací, jinak maří výkon tohoto trestu nebo zaviněně
tento trest ve stanovené době nevykonává, může soud přeměnit, a to i
během doby stanovené pro jeho výkon, trest obecně prospěšných prací
nebo jeho zbytek
a) za podmínek § 60 odst. 1 v trest domácího vězení a pro případ, že by
výkon tohoto trestu byl zmařen, stanovit náhradní trest odnětí svobody,
který nesmí být přísnější nežli trest, který by pachateli hrozil v
případě přeměny trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody;
přitom každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně
prospěšných prací se počítá za jeden den domácího vězení, nebo
b) v trest odnětí svobody a rozhodnout zároveň o způsobu jeho výkonu;
přitom každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně
prospěšných prací se počítá za jeden den odnětí svobody.
(3) Výjimečně může soud vzhledem k okolnostem případu a osobě
odsouzeného ponechat trest obecně prospěšných prací v platnosti nebo
prodloužit dobu výkonu tohoto trestu až o šest měsíců, i když odsouzený
zavdal příčinu k přeměně trestu podle odstavce 2, a
a) stanovit nad odsouzeným na dobu výkonu trestu nebo jeho zbytku
dohled,
b) stanovit odsouzenému na dobu výkonu trestu nebo jeho zbytku dosud
neuložená přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti uvedené v § 48
odst. 4, nebo
c) stanovit odsouzenému na dobu výkonu trestu nebo jeho zbytku některé
z výchovných opatření podle § 63 odst. 3, je-li ve věku blízkém věku
mladistvých.
Na výkon dohledu se užije obdobně § 49 až 51.
(4) Na pachatele, kterému byl uložen trest obecně prospěšných prací, se
hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od
výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno.
§ 66
Propadnutí majetku
(1) Soud může vzhledem k okolnostem spáchaného trestného činu a poměrům
pachatele uložit trest propadnutí majetku, odsuzuje-li pachatele k
výjimečnému trestu anebo odsuzuje-li jej za zvlášť závažný zločin, jímž
pachatel pro sebe nebo pro jiného získal nebo se snažil získat
majetkový prospěch.
(2) Bez podmínek odstavce 1 může soud uložit trest propadnutí majetku
pouze v případě, že trestní zákon uložení tohoto trestu za spáchaný
zločin dovoluje; jako samostatný trest může být trest propadnutí
majetku uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného
trestného činu a k osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není
třeba.
(3) Propadnutí majetku postihuje celý majetek odsouzeného nebo tu jeho
část, kterou soud určí; propadnutí se však nevztahuje na prostředky
nebo věci, jichž je nezbytně třeba k uspokojení životních potřeb
odsouzeného nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je odsouzený podle
zákona povinen pečovat.
(4) Výrokem o propadnutí majetku zaniká společné jmění manželů.
(5) Propadlý majetek připadá státu.
§ 67
Peněžitý trest
(1) Peněžitý trest může soud uložit, jestliže pachatel pro sebe nebo
pro jiného úmyslným trestným činem získal nebo se snažil získat
majetkový prospěch.
(2) Bez podmínek odstavce 1 může soud uložit peněžitý trest pouze v
případě, že
a) trestní zákon uložení tohoto trestu za spáchaný trestný čin
dovoluje, nebo
b) ho ukládá za přečin a vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného
přečinu a osobě a poměrům pachatele nepodmíněný trest odnětí svobody
současně neukládá.
(3) Jako samostatný trest může být peněžitý trest uložen, jestliže
vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a
poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba.
§ 68
Výměra peněžitého trestu
(1) Peněžitý trest se ukládá v denních sazbách a činí nejméně 20 a
nejvíce 730 celých denních sazeb.
(2) Denní sazba činí nejméně 100 Kč a nejvíce 50 000 Kč.
(3) Počet denních sazeb soud určí s přihlédnutím k povaze a závažnosti
spáchaného trestného činu. Výši jedné denní sazby peněžitého trestu
stanoví soud se zřetelem k osobním a majetkovým poměrům pachatele.
Přitom vychází zpravidla z čistého příjmu, který pachatel má nebo by
mohl mít průměrně za jeden den.
(4) Příjmy pachatele, jeho majetek a výnosy z něj, jakož i jiné
podklady pro určení výše denní sazby mohou být stanoveny odhadem soudu.
(5) Soud v rozhodnutí uvede počet a výši denních sazeb. Nelze-li od
pachatele podle jeho osobních a majetkových poměrů očekávat, že
peněžitý trest ihned zaplatí, může stanovit, že peněžitý trest bude
zaplacen v přiměřených měsíčních splátkách; přitom může určit, že
výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže pachatel nezaplatí
dílčí splátku včas.
(6) Peněžitý trest soud neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný.
(7) Zaplacené částky peněžitého trestu připadají státu.
§ 69
Náhradní trest odnětí svobody
(1) Ukládá-li soud peněžitý trest, stanoví pro případ, že by ve
stanovené lhůtě nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody až na
čtyři léta. Náhradní trest nesmí však ani spolu s uloženým trestem
odnětí svobody přesahovat horní hranici trestní sazby.
(2) Na pachatele, kterému byl uložen peněžitý trest za přečin spáchaný
z nedbalosti, se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest
vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně
upuštěno.
§ 70
Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty
(1) Soud může uložit trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty,
a) které bylo užito k spáchání trestného činu,
b) která byla k spáchání trestného činu určena,
c) kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, nebo
d) kterou pachatel, byť jen zčásti, nabyl za věc nebo jinou majetkovou
hodnotu uvedenou pod písmenem c), pokud hodnota věci nebo jiné
majetkové hodnoty uvedené pod písmenem c) není ve vztahu k hodnotě
nabyté věci nebo jiné majetkové hodnoty zanedbatelná.
(2) Trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty může soud uložit,
jen jde-li o věc nebo jinou majetkovou hodnotu náležející pachateli.
(3) Drží-li pachatel v rozporu s jiným právním předpisem věc nebo jinou
majetkovou hodnotu uvedenou v odstavcích 1 a 2, ve vztahu k níž je
možno uložit propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, uloží mu soud
vždy i tento trest.
(4) Před právní mocí rozhodnutí platí zákaz zcizení propadlé věci nebo
jiné majetkové hodnoty, který zahrnuje i zákaz jiných dispozic
směřujících ke zmaření trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové
hodnoty.
(5) Propadlá věc nebo jiná majetková hodnota připadá státu.
§ 71
Propadnutí náhradní hodnoty
(1) Jestliže pachatel věc nebo jinou majetkovou hodnotu, kterou soud
mohl prohlásit za propadlou podle § 70 odst. 1 a 2, před uložením
trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty zničí, poškodí nebo
jinak znehodnotí, zcizí, učiní neupotřebitelnou, odstraní nebo
zužitkuje, zejména spotřebuje, nebo jinak její propadnutí zmaří, může
mu soud uložit propadnutí náhradní hodnoty až do výše, která odpovídá
hodnotě takové věci nebo jiné majetkové hodnoty. Hodnotu věci nebo jiné
majetkové hodnoty, kterou soud mohl prohlásit za propadlou, může soud
stanovit na základě odborného vyjádření nebo znaleckého posudku.
(2) Je-li věc nebo jiná majetková hodnota, byť i jen zčásti,
znehodnocena, učiněna neupotřebitelnou nebo odstraněna, může soud
uložit propadnutí náhradní hodnoty vedle propadnutí věci nebo jiné
majetkové hodnoty podle § 70 odst. 1.
(3) Propadlá náhradní hodnota připadá státu.
§ 72
Samostatný trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty
Trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty může soud uložit jako
trest samostatný pouze v případě, že trestní zákon uložení tohoto
trestu dovoluje a jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného
trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není
třeba.
§ 73
Zákaz činnosti
(1) Soud může uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let,
dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností.
(2) Trest zákazu činnosti jako trest samostatný může soud uložit pouze
v případě, že trestní zákon uložení tohoto trestu za spáchaný trestný
čin dovoluje a jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného
trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není
třeba.
(3) Trest zákazu činnosti spočívá v tom, že se odsouzenému po dobu
výkonu tohoto trestu zakazuje výkon určitého zaměstnání, povolání nebo
funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení,
nebo jejíž výkon upravuje jiný právní předpis.
§ 74
Výkon trestu zákazu činnosti
(1) Do doby výkonu trestu zákazu činnosti se nezapočítává doba výkonu
trestu odnětí svobody; započítává se však doba, po kterou bylo
pachateli před právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti, která je
předmětem zákazu, v souvislosti s trestným činem odňato podle jiného
právního předpisu nebo na základě opatření orgánu veřejné moci nesměl
již tuto činnost vykonávat.
(2) Byl-li trest zákazu činnosti vykonán, hledí se na pachatele, jako
by nebyl odsouzen.
§ 75
Zákaz pobytu
(1) Soud může uložit trest zákazu pobytu na jeden rok až deset let za
úmyslný trestný čin, vyžaduje-li to se zřetelem na dosavadní způsob
života pachatele a místo spáchání činu ochrana veřejného pořádku,
rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku; trest zákazu pobytu se nesmí
vztahovat na místo nebo obvod, v němž má pachatel trvalý pobyt.
(2) Trest zákazu pobytu může být uložen jako samostatný trest za
trestný čin, na který trestní zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož
horní hranice trestní sazby nepřevyšuje tři léta, jestliže vzhledem k
povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům
pachatele uložení jiného trestu není třeba.
(3) Soud může uložit pachateli na dobu výkonu tohoto trestu přiměřená
omezení a přiměřené povinnosti uvedené v § 48 odst. 4 směřující k tomu,
aby vedl řádný život; zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil
nahradil škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem
způsobil, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem.
(4) Jde-li o pachatele ve věku blízkém věku mladistvých, může soud v
zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů
uložit, a to samostatně nebo vedle přiměřených omezení a přiměřených
povinností uvedených v § 48 odst. 4, též některá z výchovných opatření
uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného užití
podmínek stanovených pro mladistvé.
(5) Do doby výkonu trestu zákazu pobytu se doba výkonu trestu odnětí
svobody nezapočítává; rozhodnutí podle odstavců 3 a 4 činí soud až po
výkonu trestu odnětí svobody nebo po podmíněném propuštění.
(6) Trest zákazu pobytu spočívá v tom, že se odsouzený nesmí po dobu
výkonu tohoto trestu zdržovat na určitém místě nebo v určitém obvodu; k
přechodnému pobytu na takovém místě nebo v takovém obvodu v nutné
osobní záležitosti je třeba povolení.
§ 76
Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce
(1) Soud může uložit trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné
společenské akce až na deset let, dopustil-li se pachatel úmyslného
trestného činu v souvislosti s návštěvou takové akce.
(2) Jako samostatný trest může být trest zákazu vstupu na sportovní,
kulturní a jiné společenské akce uložen, jestliže vzhledem k povaze a
závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele uložení
jiného trestu není třeba.
(3) Trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce
spočívá v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje
účast na stanovených sportovních, kulturních a jiných společenských
akcích.
§ 77
Výkon trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské
akce
(1) Odsouzený je při výkonu trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní
a jiné společenské akce povinen spolupracovat s probačním úředníkem
způsobem, který mu stanoví, zejména postupovat podle stanoveného
probačního plánu, vykonávat stanovené programy sociálního výcviku a
převýchovy, programy psychologického poradenství, a považuje-li to
probační úředník za potřebné, dostavovat se podle jeho pokynů v období
bezprostředně souvisejícím s konáním zakázané akce k určenému útvaru
Policie České republiky.
(2) Do doby výkonu trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné
společenské akce se doba výkonu trestu odnětí svobody nezapočítává.
§ 78
Ztráta čestných titulů nebo vyznamenání
(1) Soud může uložit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání,
odsuzuje-li pachatele za úmyslný trestný čin spáchaný ze zvlášť
zavrženíhodné pohnutky k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nejméně na
dvě léta.
(2) Ztráta čestných titulů nebo vyznamenání spočívá v tom, že odsouzený
ztrácí vyznamenání, čestná uznání a jiné čestné tituly udělené podle
vnitrostátních právních předpisů.
§ 79
Ztráta vojenské hodnosti
(1) Soud může uložit trest ztráty vojenské hodnosti, odsuzuje-li
pachatele za úmyslný trestný čin spáchaný ze zvlášť zavrženíhodné
pohnutky k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nejméně na dvě léta.
(2) Soud může uložit tento trest též vedle jiného trestu, jestliže to
vzhledem k povaze spáchaného trestného činu vyžaduje kázeň a pořádek v
ozbrojených silách.
(3) Ztráta vojenské hodnosti spočívá v tom, že se odsouzenému snižuje
hodnost v ozbrojených silách na hodnost vojína.
§ 80
Vyhoštění
(1) Soud může uložit pachateli, který není občanem České republiky,
trest vyhoštění z území České republiky, a to jako trest samostatný
nebo i vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo
majetku, anebo jiný obecný zájem; jako samostatný trest může být trest
vyhoštění uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného
trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není
třeba.
(2) S přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu,
možnostem nápravy a poměrům pachatele a ke stupni ohrožení bezpečnosti
lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu může soud uložit trest
vyhoštění ve výměře od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu
neurčitou.
(3) Soud trest vyhoštění neuloží, jestliže
a) se nepodařilo zjistit státní příslušnost pachatele,
b) pachateli byl udělen azyl nebo doplňková ochrana podle jiného
právního předpisu,
c) pachatel má na území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde
pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu
se zájmem na spojování rodin,
d) hrozí nebezpečí, že pachatel bude ve státě, do kterého by měl být
vyhoštěn, pronásledován pro svoji rasu, příslušnost k etnické skupině,
národnost, příslušnost k určité sociální skupině, politické nebo
náboženské smýšlení, nebo jestliže by vyhoštění vystavilo pachatele
mučení či jinému nelidskému nebo ponižujícímu zacházení anebo trestu,
e) pachatel je občanem Evropské unie nebo jeho rodinným příslušníkem
bez ohledu na státní příslušnost a má na území České republiky povolen
trvalý pobyt anebo je cizincem s přiznaným právním postavením
dlouhodobě pobývajícího rezidenta na území České republiky podle jiného
právního předpisu, neshledá-li vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu
nebo veřejného pořádku,
f) pachatel je občanem Evropské unie a v posledních 10 letech
nepřetržitě pobývá na území České republiky, neshledá-li vážné důvody
ohrožení bezpečnosti státu, nebo
g) pachatelem je dítě, které je občanem Evropské unie, ledaže by
vyhoštění bylo v jeho nejlepším zájmu.
Oddíl 6
Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody
§ 81
Podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody
(1) Soud může podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody
nepřevyšujícího tři léta, jestliže vzhledem k osobě a poměrům
pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a
prostředí, ve kterém žije a pracuje, a k okolnostem případu má důvodně
za to, že k působení na pachatele, aby vedl řádný život, není třeba
jeho výkonu.
(2) Povolení podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody se netýká
výkonu ostatních trestů uložených vedle tohoto trestu.
§ 82
Zkušební doba, přiměřená omezení a přiměřené povinnosti
(1) Při podmíněném odsouzení stanoví soud zkušební dobu na jeden rok až
pět let; zkušební doba počíná právní mocí rozsudku.
(2) Podmíněně odsouzenému může soud uložit přiměřená omezení a
přiměřené povinnosti uvedené v § 48 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl
řádný život; zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil nahradil škodu
nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil, nebo
aby vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem.
(3) Jde-li o pachatele ve věku blízkém věku mladistvých, může soud v
zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů
uložit, a to samostatně nebo vedle přiměřených omezení a přiměřených
povinností uvedených v § 48 odst. 4, též některá z výchovných opatření
uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného užití
podmínek stanovených pro mladistvé.
(4) Doba, po kterou podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný
život a vyhověl uloženým podmínkám, se započítává do zkušební doby nově
stanovené při podmíněném odsouzení pro týž skutek nebo do zkušební doby
stanovené při uložení úhrnného nebo souhrnného trestu nebo společného
trestu za pokračování v trestném činu.
§ 83
Rozhodnutí o podmíněném odsouzení
(1) Jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a
vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak
rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná.
Výjimečně může soud vzhledem k okolnostem případu a osobě odsouzeného
ponechat podmíněné odsouzení v platnosti, i když odsouzený zavdal
příčinu k nařízení výkonu trestu, a
a) stanovit nad odsouzeným dohled,
b) přiměřeně prodloužit zkušební dobu, ne však o více než dvě léta,
přičemž nesmí překročit horní hranici zkušební doby stanovené v § 82
odst. 1, nebo
c) stanovit dosud neuložená přiměřená omezení a přiměřené povinnosti
uvedené v § 48 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život.
(2) Na výkon dohledu se užije obdobně ustanovení § 49 až 51.
(3) Neučinil-li soud do jednoho roku od uplynutí zkušební doby
rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl podmíněně odsouzený vinu,
má se za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil.
(4) Bylo-li vysloveno, že se podmíněně odsouzený osvědčil, anebo má-li
se za to, že se osvědčil, hledí se na pachatele, jako by nebyl
odsouzen.
(5) Rozhodne-li soud podle odstavce 1, že se trest vykoná, rozhodne
zároveň o způsobu výkonu trestu.
§ 84
Podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody s dohledem
Je-li třeba zvýšeně sledovat a kontrolovat chování pachatele a
poskytnout mu potřebnou péči a pomoc ve zkušební době, může soud za
podmínek uvedených v § 81 odst. 1 podmíněně odložit výkon trestu odnětí
svobody nepřevyšujícího tři léta za současného vyslovení dohledu nad
pachatelem. Na výkon dohledu se užije obdobně ustanovení § 49 až 51.
§ 85
Zkušební doba, přiměřená omezení a přiměřené povinnosti
(1) Při podmíněném odsouzení s dohledem stanoví soud zkušební dobu na
jeden rok až pět let; zkušební doba počíná právní mocí rozsudku.
(2) Podmíněně odsouzenému, nad kterým byl stanoven dohled, může soud
uložit přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uvedené v § 48 odst. 4
směřující k tomu, aby vedl řádný život; zpravidla mu též uloží, aby
podle svých sil nahradil škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou
trestným činem způsobil, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané
trestným činem.
(3) Jde-li o pachatele ve věku blízkém věku mladistvých, může soud v
zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů
uložit, a to samostatně nebo vedle přiměřených omezení nebo přiměřených
povinností uvedených v § 48 odst. 4, též některá z výchovných opatření
uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného užití
podmínek stanovených pro mladistvé.
§ 86
Rozhodnutí o podmíněném odsouzení s dohledem
(1) Jestliže podmíněně odsouzený, ohledně něhož byl vysloven dohled,
vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví
soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební
doby, že se trest vykoná. Výjimečně může soud vzhledem k okolnostem
případu a osobě odsouzeného ponechat podmíněné odsouzení s dohledem v
platnosti, i když odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu, a
a) stanovit nad odsouzeným další povinnosti v rámci uloženého dohledu,
b) přiměřeně prodloužit zkušební dobu, ne však o více než dvě léta,
přičemž nesmí překročit horní hranici zkušební doby stanovené v § 85
odst. 1, nebo
c) stanovit dosud neuložená přiměřená omezení a přiměřené povinnosti
uvedené v § 48 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život.
(2) Neučinil-li soud do jednoho roku od uplynutí zkušební doby
rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl podmíněně odsouzený vinu,
má se za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil.
(3) Bylo-li vysloveno, že se podmíněně odsouzený osvědčil, anebo má-li
se za to, že se osvědčil, hledí se na pachatele, jako by nebyl
odsouzen.
(4) Rozhodne-li soud podle odstavce 1, že se trest vykoná, rozhodne
zároveň o způsobu výkonu trestu.
§ 87
Obdobné užití ustanovení o podmíněném odsouzení
Na vztah podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody k dalším
trestům uloženým vedle tohoto trestu podle § 81 odst. 2 a na zápočet
doby, po kterou podmíněně odsouzený s dohledem vedl ve zkušební době
řádný život, do nové zkušební doby podle § 82 odst. 4 se užije obdobně
ustanovení o podmíněném odsouzení.
Oddíl 7
Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a podmíněné
upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu pobytu nebo
zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce
§ 88
Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody
(1) Po výkonu poloviny uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta České
republiky zmírněného trestu odnětí svobody může soud odsouzeného
podmíněně propustit na svobodu, jestliže odsouzený po právní moci
rozsudku, zejména ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých
povinností prokázal polepšení a
a) může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život, nebo
b) soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného.
(2) Jestliže odsouzený za přečin prokázal svým vzorným chováním a
plněním svých povinností, že dalšího výkonu trestu není třeba, může ho
soud podmíněně propustit na svobodu i předtím, než vykonal polovinu
uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného
trestu odnětí svobody.
(3) Soud při rozhodování podle odstavců 1 a 2 přihlédne také k tomu,
zda odsouzený včas nastoupil do výkonu trestu a zda částečně nebo zcela
nahradil či jinak odčinil škodu nebo jinou újmu způsobenou trestným
činem nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem.
Jestliže odsouzený vykonával ochranné léčení před nástupem výkonu
trestu odnětí svobody nebo v jeho průběhu, přihlédne soud i k
projevenému postoji odsouzeného k výkonu ochranného léčení.
(4) Osoba odsouzená za trestný čin vraždy (§ 140), zabití podle § 141
odst. 2, těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 3, mučení a
jiného nelidského a krutého zacházení podle § 149 odst. 4, nedovoleného
přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy podle § 159 odst. 3, 4,
neoprávněného odebrání tkání a orgánů podle § 164 odst. 3, 4,
obchodování s lidmi podle § 168 odst. 4, 5, zbavení osobní svobody
podle § 170 odst. 2, 3, zavlečení podle § 172 odst. 3, 4, loupeže podle
§ 173 odst. 3, 4, braní rukojmí podle § 174 odst. 3, 4, vydírání podle
§ 175 odst. 3, 4, znásilnění podle § 185 odst. 3, 4, pohlavního
zneužití podle § 187 odst. 3, 4, obecného ohrožení podle § 272 odst. 2,
3, nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 4, získání kontroly nad vzdušným
dopravním prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou (§ 290),
zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle § 292 odst.
3, vlastizrady (§ 309), rozvracení republiky (§ 310), teroristického
útoku (§ 311), teroru (§ 312), sabotáže (§ 314), vyzvědačství podle §
316 odst. 3, 4, válečné zrady (§ 320), násilného překročení státní
hranice podle § 339 odst. 3, organizování a umožnění nedovoleného
překročení státní hranice podle § 340 odst. 4, genocidia (§ 400), útoku
proti lidskosti (§ 401), apartheidu a diskriminace skupiny lidí (§
402), přípravy útočné války (§ 406), styků ohrožujících mír (§ 409),
použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje podle
§ 411 odst. 3, válečné krutosti (§ 412), perzekuce obyvatelstva (§
413), plenění v prostoru válečných operací (§ 414) nebo zneužití
mezinárodně uznávaných a státních znaků podle § 415 odst. 3, jakož i
osoba odsouzená k výjimečnému trestu odnětí svobody nad dvacet až do
třiceti let (§ 54 odst. 2), mohou být podmíněně propuštěny až po výkonu
dvou třetin uloženého trestu odnětí svobody, nehrozí-li s ohledem na
okolnosti činu, za který byla odsouzena, a povahu její osobnosti
opakování spáchaného nebo jiného obdobného zvlášť závažného zločinu.
(5) Osoba odsouzená k výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí
může být podmíněně propuštěna až po nejméně dvaceti letech výkonu
tohoto trestu, nehrozí-li s ohledem na okolnosti činu, za který byla
odsouzena, a povahu její osobnosti opakování spáchaného nebo jiného
obdobného zvlášť závažného zločinu.
§ 89
Zkušební doba a přiměřená omezení a přiměřené povinnosti při podmíněném
propuštění
(1) Při podmíněném propuštění stanoví soud zkušební dobu u odsouzených
za přečin až na tři roky a u odsouzených za zločin na jeden rok až sedm
let; zkušební doba počíná podmíněným propuštěním odsouzeného na
svobodu. Soud může zároveň vyslovit nad pachatelem dohled a současně
uložit, aby ve stanovené části zkušební doby, navazující na počátek
zkušební doby, se pachatel zdržoval v určené době ve svém obydlí nebo
jeho části. Na výkon dohledu se užije obdobně § 49 až 51.
(2) Podmíněně propuštěnému může soud uložit přiměřená omezení a
přiměřené povinnosti uvedené v § 48 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl
řádný život; může mu též uložit, aby podle svých sil nahradil škodu
nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil, nebo
aby vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem. Podmíněně
propuštěnému podle § 88 odst. 2 soud uloží, aby se ve zkušební době
zdržoval ve stanoveném časovém období ve svém obydlí nebo jeho části,
nebo aby vykonal práce ve prospěch obcí, státních nebo jiných obecně
prospěšných institucí, anebo aby složil určenou peněžní částku na pomoc
obětem trestné činnosti na účet soudu.
(3) Celková doba trvání určeného pobytu podmíněně propuštěného v obydlí
podle odstavců 1 a 2 nesmí přesáhnout jeden rok, a to i v případě
stanovení delší zkušební doby. Výkon prací podle odstavce 2 může být
stanoven ve výměře od 50 do 200 hodin. Částka na peněžitou pomoc obětem
trestné činnosti podle odstavce 2 se stanoví ve výměře od 2 000 Kč do
10 000 000 Kč; při stanovení této částky přihlédne soud také k osobním
a majetkovým poměrům odsouzeného a vzhledem k tomu může stanovit, že
určená částka bude zaplacena v přiměřených měsíčních splátkách.
§ 90
Podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu
pobytu nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské
akce
(1) Po výkonu poloviny trestu zákazu činnosti, zákazu pobytu nebo
zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce může soud
podmíněně upustit od výkonu jeho zbytku, jestliže odsouzený v době
výkonu trestu způsobem svého života prokázal, že dalšího výkonu tohoto
trestu není třeba, anebo jestliže soud přijme záruku za dovršení
nápravy odsouzeného.
(2) Při podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti,
zákazu pobytu nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné
společenské akce soud stanoví zkušební dobu až na pět let, nikoliv však
na dobu kratší než zbytek trestu; zkušební doba počíná právní mocí
rozhodnutí o tomto upuštění.
§ 91
Společné ustanovení
(1) Jestliže podmíněně propuštěný nebo odsouzený, u něhož se podmíněně
upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu pobytu nebo
zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, vedl ve
zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud,
že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby,
že se zbytek trestu vykoná.
(2) Vyslovil-li soud, že se podmíněně propuštěný nebo odsouzený, u
něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti,
zákazu pobytu nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné
společenské akce, osvědčil, má se za to, že trest byl vykonán dnem, kdy
byl podmíněně propuštěn nebo kdy nabylo právní moci rozhodnutí, že se
podmíněně upouští od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu
pobytu nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské
akce.
(3) U podmíněně propuštěného nebo u odsouzeného, u něhož se podmíněně
upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu pobytu nebo
zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, se má za
to, že trest byl vykonán dnem, kdy došlo k podmíněnému propuštění nebo
kdy nabylo právní moci rozhodnutí, že se podmíněně upustí od výkonu
zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu pobytu nebo zákazu vstupu na
sportovní, kulturní a jiné společenské akce, také tehdy, neučinil-li
soud bez jeho viny do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle
odstavce 1.
(4) Opětovné podmíněné propuštění z výkonu téhož trestu je možné po
výkonu poloviny zbytku trestu a v případech uvedených v § 88 odst. 4 po
výkonu dvou třetin zbytku trestu. Opětovné podmíněné propuštění z
výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí není možné.
(5) Jestliže byla záruka za dovršení nápravy odsouzeného odvolána tím,
kdo ji poskytl, přezkoumá soud chování odsouzeného během zkušební doby,
a shledá-li, že podmíněné propuštění nebo podmíněné upuštění od výkonu
zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu pobytu nebo zákazu vstupu na
sportovní, kulturní a jiné společenské akce neplní své poslání,
rozhodne, že se zbytek trestu vykoná; jinak podmíněné propuštění nebo
podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu
pobytu nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské
akce ponechá v platnosti.
Oddíl 8
Započítání vazby a trestu
§ 92
Započítání vazby a trestu
(1) Jestliže se vedlo proti pachateli trestní řízení ve vazbě a dojde v
tomto řízení k jeho odsouzení, započítá se mu doba strávená ve vazbě do
uloženého trestu, popřípadě do trestu úhrnného nebo souhrnného, pokud
je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné.
(2) Jestliže byl pachatel soudem nebo jiným orgánem potrestán a došlo k
jeho novému odsouzení pro týž skutek, započítá se mu vykonaný trest do
uloženého trestu, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání
možné. Obdobně postupuje soud, uložil-li pachateli trest úhrnný nebo
souhrnný (§ 43) nebo společný trest za pokračování v trestném činu (§
45).
(3) Není-li započítání vazby nebo trestu možné, přihlédne soud k této
skutečnosti při stanovení druhu trestu, popřípadě jeho výměry.
§ 93
Započítání vazby a trestu vykonaných v cizině
(1) Jestliže pro týž skutek byl pachatel v cizině ve vazbě anebo
potrestán orgánem cizího státu nebo mezinárodním soudním orgánem,
započítá se mu doba strávená ve vazbě nebo vykonaný trest do trestu
uloženého soudem České republiky, pokud je vzhledem k druhu uloženého
trestu započítání možné. Obdobně postupuje soud, uložil-li pachateli
trest úhrnný nebo souhrnný (§ 43) nebo společný trest za pokračování v
trestném činu (§ 45).
(2) Není-li započítání vazby nebo trestu v cizině uloženého (odstavec
1) možné, a to zejména proto, že v cizině byl vykonán zcela nebo zčásti
trest takového druhu, jaký trestní zákon nezná, přihlédne soud k této
skutečnosti při stanovení druhu trestu, popřípadě jeho výměry.
Oddíl 9
Zánik výkonu trestu
§ 94
Promlčení výkonu trestu
(1) Uložený trest nelze vykonat po uplynutí promlčecí doby, jež činí
a) třicet let, jde-li o odsouzení k výjimečnému trestu,
b) dvacet let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody převyšujícímu
deset let,
c) deset let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody nejméně na pět
let,
d) pět let při odsouzení k jinému trestu.
(2) Promlčecí doba počíná právní mocí rozsudku a při podmíněném
odsouzení nebo podmíněném propuštění právní mocí rozhodnutí, že se
trest vykoná.
(3) Do promlčecí doby se nezapočítává doba, po kterou nebylo možno
trest vykonat proto, že se odsouzený zdržoval v cizině, vykonával
ochranné léčení ústavní nebo zabezpečovací detenci nebo byl na něm
vykonáván jiný trest odnětí svobody. Pokud jde o peněžitý trest, zákaz
činnosti, zákaz pobytu, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné
společenské akce a vyhoštění, do promlčecí doby se nezapočítává též
doba, po kterou byl na odsouzeném vykonáván trest odnětí svobody.
(4) Promlčecí doba se přerušuje,
a) učinil-li soud opatření směřující k výkonu trestu, o jehož promlčení
jde, nebo
b) spáchal-li odsouzený v promlčecí době trestný čin nový, na který
trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.
(5) Přerušením promlčecí doby počíná nová promlčecí doba.
§ 95
Vyloučení z promlčení
Výkon trestu uloženého pro trestné činy uvedené v § 35 se nepromlčuje.
