Nové předpisy

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník - Díl 3 § 96 - § 104 Ochranná opatření

Díl 3

   Ochranná opatření

   Oddíl 1

   Obecné zásady pro ukládání ochranných opatření

   § 96

   Zásada přiměřenosti

   (1)   Ochranné  opatření  nelze  uložit,  není-li  přiměřené  povaze  a
   závažnosti pachatelem spáchaného činu a nebezpečí, které od pachatele v
   budoucnu  hrozí  pro  zájmy  chráněné  trestním  zákonem, jakož i osobě
   pachatele a jeho poměrům.

   (2) Újma způsobená uloženým a vykonávaným ochranným opatřením nesmí být
   větší, než je nezbytné k dosažení jeho účelu.

   § 97

   Ukládání ochranných opatření

   (1)  Ochranná  opatření  lze  ukládat  za  splnění  zákonných  podmínek
   samostatně i vedle trestu.

   (2) Vedle trestu obdobné povahy může být ochranné opatření uloženo jen,
   jestliže  by  jeho  samostatné  uložení  nebylo  dostatečné  z hlediska
   působení na osobu, které je ukládáno, a ochrany společnosti.

   (3)  Jsou-li splněny podmínky pro uložení více ochranných opatření, lze
   je  uložit  vedle  sebe,  jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného.
   Lze-li  však dosáhnout potřebného působení na osobu, které je ukládáno,
   a  náležité  ochrany společnosti jen jedním z nich, uloží se jen takové
   ochranné opatření.

   (4)  Je-li  uloženo  více  ochranných  opatření vedle sebe, které nelze
   vykonávat současně, stanoví soud pořadí jejich výkonu.

   Oddíl 2

   Ochranná opatření a jejich ukládání

   § 98

   Druhy ochranných opatření

   (1)  Ochrannými opatřeními jsou ochranné léčení, zabezpečovací detence,
   zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a ochranná výchova.

   (2)  Ukládání  ochranné  výchovy  upravuje zákon o soudnictví ve věcech
   mládeže.

   (3) Ochranné léčení nelze uložit vedle zabezpečovací detence.

   § 99

   Ochranné léčení

   (1) Soud uloží ochranné léčení v případě uvedeném v § 40 odst. 2 a § 47
   odst.   1,  nebo  jestliže  pachatel  činu  jinak  trestného  není  pro
   nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.

   (2) Soud může uložit ochranné léčení i tehdy, jestliže

   a)  pachatel  trestný čin spáchal ve stavu vyvolaném duševní poruchou a
   jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, nebo

   b)  pachatel,  který  zneužívá návykovou látku, spáchal trestný čin pod
   jejím  vlivem  nebo  v souvislosti s jejím zneužíváním; ochranné léčení
   však  neuloží,  je-li  vzhledem k osobě pachatele zřejmé, že jeho účelu
   nelze dosáhnout.

   (3)  Ochranné léčení může soud uložit i vedle trestu anebo při upuštění
   od potrestání.

   (4) Podle povahy nemoci a léčebných možností soud uloží ochranné léčení
   ústavní  nebo  ambulantní.  Byl-li  vedle  ústavního  ochranného léčení
   uložen  trest  odnětí svobody, ochranné léčení se vykonává zpravidla po
   nástupu  výkonu  trestu  odnětí  svobody  ve věznici. Jestliže ochranné
   léčení  nelze  vykonat  po  nástupu výkonu trestu ve věznici, vykoná se
   ústavní  ochranné léčení ve zdravotnickém zařízení před nástupem výkonu
   trestu  odnětí svobody, pokud se tím lépe zajistí splnění účelu léčení,
   jinak se vykoná ve zdravotnickém zařízení po výkonu nebo jiném ukončení
   trestu  odnětí  svobody. Ambulantní ochranné léčení se vykoná zpravidla
   po  nástupu  výkonu  trestu  odnětí  svobody ve věznici; jestliže výkon
   ambulantního  ochranného  léčení ve věznici nelze uskutečnit, vykoná se
   až  po  výkonu  trestu odnětí svobody. Nepostačí-li délka výkonu trestu
   odnětí svobody ve věznici ke splnění účelu ochranného léčení, soud může
   rozhodnout  o  jeho  pokračování  v zdravotnickém zařízení poskytujícím
   ústavní nebo ambulantní péči.

   (5)  Ústavní  léčení  může soud změnit dodatečně na léčení ambulantní a
   naopak.  Ústavní  ochranné  léčení  může  soud změnit za podmínek § 100
   odst.  1  nebo  2  na zabezpečovací detenci. Bez podmínek § 100 odst. 1
   nebo  2  může  soud  změnit  ústavní  ochranné  léčení na zabezpečovací
   detenci, jestliže uložené a vykonávané ochranné léčení neplní svůj účel
   nebo nezajišťuje dostatečnou ochranu společnosti, zejména v případě, že
   pachatel   utekl   ze   zdravotnického   zařízení,   užil  násilí  vůči
   zaměstnancům  zdravotnického  zařízení  nebo  jiným  osobám  ve  výkonu
   ochranného léčení nebo opakovaně odmítl vyšetřovací nebo léčebné výkony
   či jinak projevil negativní postoj k ochrannému léčení.

   (6)  Ochranné  léčení potrvá, dokud to vyžaduje jeho účel, nejdéle však
   dvě  léta;  nebude-li  v  této  době léčba ukončena, rozhodne soud před
   skončením  této  doby  o jejím prodloužení, a to i opakovaně, vždy však
   nejdéle  o  další  dvě  léta;  jinak rozhodne o propuštění z ochranného
   léčení.  Trvání  ochranného  léčení uloženého podle odstavce 2 písm. b)
   může  být  ukončeno, jakmile se během jeho výkonu zjistí, že jeho účelu
   nelze  dosáhnout;  je-li  nebezpečí,  že odsouzený spáchá další trestný
   čin,   soud  v  rozhodnutí  o  propuštění  z  ochranného  léčení  uloží
   odsouzenému  dohled  nad  jeho  chováním  až na dobu pěti let; na výkon
   dohledu  se  užije  obdobně  ustanovení  §  49  až  51.  O propuštění z
   ochranného léčení rozhoduje soud.

   (7)  Od  výkonu  ochranného  léčení  soud  upustí, pominou-li před jeho
   započetím okolnosti, pro něž bylo uloženo.

   § 100

   Zabezpečovací detence

   (1) Soud uloží zabezpečovací detenci v případě uvedeném v § 47 odst. 2,
   nebo  jestliže  pachatel činu jinak trestného, který by naplňoval znaky
   zločinu, není pro nepříčetnost trestně odpovědný, jeho pobyt na svobodě
   je  nebezpečný  a  nelze  očekávat,  že  by  uložené  ochranné léčení s
   přihlédnutím k povaze duševní poruchy a možnostem působení na pachatele
   vedlo k dostatečné ochraně společnosti.

   (2) Soud může uložit zabezpečovací detenci vzhledem k osobě pachatele s
   přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a jeho poměrům i tehdy, jestliže

   a)  pachatel  spáchal  zločin ve stavu vyvolaném duševní poruchou, jeho
   pobyt na svobodě je nebezpečný a nelze očekávat, že by uložené ochranné
   léčení  s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a možnostem působení na
   pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti, nebo

   b)  pachatel,  který se oddává zneužívání návykové látky, znovu spáchal
   zločin, ač již byl pro zločin spáchaný pod vlivem návykové látky nebo v
   souvislosti  s jejím zneužíváním odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí
   svobody  nejméně  na  dvě  léta,  a  nelze  očekávat,  že by bylo možné
   dosáhnout  uložením ochranného léčení dostatečné ochrany společnosti, a
   to  i  s  přihlédnutím k již projevenému postoji pachatele k ochrannému
   léčení.

   (3)  Zabezpečovací detenci může soud uložit samostatně, při upuštění od
   potrestání, anebo i vedle trestu. Byla-li zabezpečovací detence uložena
   vedle  nepodmíněného  trestu  odnětí  svobody, vykoná se po výkonu nebo
   jiném  ukončení  trestu odnětí svobody. Byl-li uložen nepodmíněný trest
   odnětí  svobody  v  době výkonu zabezpečovací detence, její výkon se na
   dobu  výkonu  takového  trestu  odnětí  svobody  přerušuje. Po skončení
   výkonu trestu se pokračuje ve výkonu zabezpečovací detence.

   (4)  Zabezpečovací detence se vykonává v ústavu pro výkon zabezpečovací
   detence   se   zvláštní   ostrahou   a  s  léčebnými,  psychologickými,
   vzdělávacími, pedagogickými, rehabilitačními a činnostními programy.

   (5)   Zabezpečovací   detence   potrvá,   dokud   to  vyžaduje  ochrana
   společnosti.  Soud  nejméně  jednou  za  dvanáct měsíců a u mladistvých
   jednou  za šest měsíců přezkoumá, zda důvody pro její další pokračování
   ještě trvají.

   (6)  Zabezpečovací  detenci  může  soud  změnit  dodatečně  na  ústavní
   ochranné  léčení,  pominou-li  důvody,  pro  něž  byla  uložena, a jsou
   současně splněny podmínky pro ústavní ochranné léčení.

   (7)  Od výkonu zabezpečovací detence soud upustí, pominou-li před jejím
   započetím okolnosti, pro něž byla uložena.

   § 101

   Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty

   (1)  Nebyl-li  uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty
   uvedené  v  §  70 odst. 1, může soud uložit, že se taková věc nebo jiná
   majetková hodnota zabírá,

   a) náleží-li pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit,

   b) náleží-li pachateli, od jehož potrestání soud upustil, nebo

   c)  ohrožuje-li  bezpečnost  lidí  nebo majetku, popřípadě společnosti,
   anebo hrozí nebezpečí, že bude sloužit ke spáchání zločinu.

   (2)  Bez  podmínek  odstavce  1 může soud uložit zabrání věci nebo jiné
   majetkové  hodnoty  pouze  v případě, že je, byť nikoli bezprostředním,
   výnosem trestného činu, zejména

   a)  byla-li věc nebo jiná majetková hodnota získána trestným činem nebo
   jako odměna za něj a nenáleží- li pachateli,

   b)  byla-li  věc  nebo  jiná  majetková hodnota nabyta jinou osobou než
   pachatelem, byť jen zčásti, za věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která
   byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, pokud hodnota věci
   nebo  jiné  majetkové  hodnoty,  která byla získána trestným činem nebo
   jako  odměna  za  něj,  není  ve vztahu k hodnotě nabyté věci nebo jiné
   majetkové hodnoty zanedbatelná, nebo

   c)  byla-li  věc  nebo  jiná  majetková hodnota nabyta jinou osobou než
   pachatelem,  byť  jen  zčásti,  za  věc  nebo jinou majetkovou hodnotu,
   kterou  pachatel,  byť  jen  zčásti, nabyl za věc nebo jinou majetkovou
   hodnotu,  která  byla  získána  trestným činem nebo jako odměna za něj,
   pokud  hodnota  věci  nebo  jiné  majetkové hodnoty, která byla získána
   trestným činem nebo jako odměna za něj, není ve vztahu k hodnotě nabyté
   věci nebo jiné majetkové hodnoty zanedbatelná.

   (3)  Drží-li  pachatel  nebo  jiná  osoba  v  rozporu  s  jiným právním
   předpisem  věc nebo jinou majetkovou hodnotu uvedenou v odstavci 1 nebo
   2,  ve  vztahu  k  níž je možno uložit zabrání věci nebo jiné majetkové
   hodnoty, uloží mu soud vždy toto ochranné opatření.

   (4)  Soud  může  místo  zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty uložit
   povinnost

   a)  pozměnit věc nebo jinou majetkovou hodnotu tak, aby jí nebylo možné
   použít ke společensky nebezpečnému účelu,

   b) odstranit určité zařízení,

   c) odstranit její označení nebo provést její změnu, nebo

   d) omezit dispozice s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou,

   a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu.

   (5)  Nebude-li  povinnost stanovená podle odstavce 4 ve stanovené lhůtě
   splněna, rozhodne soud o zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty.

   § 102

   Zabrání náhradní hodnoty

   Jestliže  ten,  komu  náleží  věc nebo jiná majetková hodnota, která by
   mohla  být  zabrána  podle  § 101 odst. 1 nebo 2, ji před rozhodnutím o
   zabrání   zničí,   poškodí   nebo   jinak   znehodnotí,   zcizí,  učiní
   neupotřebitelnou,  odstraní  nebo  zužitkuje,  zejména spotřebuje, nebo
   jinak  její  zabrání  zmaří, anebo jestliže zmaří trest propadnutí věci
   nebo jiné majetkové hodnoty jednáním porušujícím zákaz podle § 70 odst.
   4,  popřípadě  zmaří  zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty jednáním
   porušujícím  zákaz  podle  §  104  odst. 2, může mu soud uložit zabrání
   náhradní  hodnoty  až  do výše, která odpovídá hodnotě takové věci nebo
   jiné majetkové hodnoty. Hodnotu věci nebo jiné majetkové hodnoty, jejíž
   zabrání  mohl  soud  uložit,  může  soud  stanovit na základě odborného
   vyjádření nebo znaleckého posudku.

   § 103

   Zabrání spisů a zařízení

   (1)  Spis nebo spisy s takovým obsahem, jejichž úmyslné rozšiřování při
   znalosti  jejich  obsahu  by  naplňovalo znaky některého trestného činu
   podle  trestního  zákona,  se  podle  §  101  odst. 1 zaberou, jestliže
   nejméně jeden kus spisu byl již šířen, k šíření určen nebo připravován.
   Současně se zabere i zařízení použité nebo určené ke zhotovení takových
   spisů, zejména tiskárna, deska, forma, sazba, štoček, negativ, matrice,
   počítačový program nebo kopírovací zařízení; ustanovení § 101 odst. 4 a
   5 se užijí obdobně.

   (2) Zabrání se vztahuje jen na kus nebo kusy spisu, které jsou v držení
   osob  spolupůsobících při jejich rozšiřování nebo při jejich přípravě k
   rozšiřování, nebo byly zveřejněny vystavením, plakátováním, předváděním
   nebo  jiným  obdobným  způsobem, anebo při zásilkovém rozšiřování ještě
   nebyly doručeny příjemci.

   (3)  Zabrání spisu nebo spisů podle odstavců 1 a 2 se přiměřeně užije i
   v  případě, kdy jejich úmyslným rozšiřováním při znalosti jejich obsahu
   by  mohl  být  spáchán  některý  trestný čin v případě, že se vyskytnou
   další  okolnosti,  které  však nebyly v posuzovaném případě naplněny, a
   zabrání  spisu  nebo  spisů  je  zároveň  nutné, aby se zamezilo jejich
   nezákonnému rozšiřování.

   § 104

   Účinek zabrání

   (1)  Zabraná věc nebo jiná majetková hodnota, zabraná náhradní hodnota,
   zabraný spis nebo zařízení připadá státu.

   (2) Ustanovení § 70 odst. 4 se přiměřeně užije pro uložení zabrání věci
   nebo  jiné majetkové hodnoty a pro uložení povinnosti podle § 101 odst.
   4;  zákaz  zcizení zde platí až do splnění povinnosti podle § 101 odst.
   4,  a  nebyla-li tato povinnost splněna, až do právní moci rozhodnutí o
   zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty (§ 101 odst. 5).