Díl 3
Místní působnost
§ 4
Zásada teritoriality
(1) Podle zákona České republiky se posuzuje trestnost činu, který byl
spáchán na jejím území.
(2) Trestný čin se považuje za spáchaný na území České republiky,
a) dopustil-li se tu pachatel zcela nebo zčásti jednání, i když
porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem nastalo nebo
mělo nastat zcela nebo zčásti v cizině, nebo
b) porušil-li nebo ohrozil-li tu pachatel zájem chráněný trestním
zákonem nebo měl-li tu alespoň zčásti takový následek nastat, i když se
jednání dopustil v cizině.
(3) Účastenství je spácháno na území České republiky,
a) je-li tu spáchán čin pachatele, kdy místo spáchání takového činu se
posuzuje obdobně podle odstavce 2, nebo
b) jednal-li tu zčásti účastník činu spáchaného v cizině.
(4) Jednal-li účastník na území České republiky, užije se na
účastenství zákona České republiky bez ohledu na to, zda je čin
pachatele v cizině trestný.
§ 5
Zásada registrace
Podle zákona České republiky se posuzuje též trestnost činu, který byl
spáchán mimo území České republiky na palubě lodi nebo jiného plavidla,
anebo letadla nebo jiného vzdušného dopravního prostředku, které jsou
registrovány v České republice. Místo spáchání takového činu se
posuzuje obdobně podle § 4 odst. 2 a 3.
§ 6
Zásada personality
Podle zákona České republiky se posuzuje i trestnost činu, který v
cizině spáchal občan České republiky nebo osoba bez státní
příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt.
§ 7
Zásada ochrany a zásada univerzality
(1) Podle zákona České republiky se posuzuje trestnost mučení a jiného
nelidského a krutého zacházení (§ 149), padělání a pozměnění peněz (§
233), udávání padělaných a pozměněných peněz (§ 235), výroby a držení
padělatelského náčiní (§ 236), neoprávněné výroby peněz (§ 237),
rozvracení republiky (§ 310), teroristického útoku (§ 311), teroru (§
312), sabotáže (§ 314), vyzvědačství (§ 316), násilí proti orgánu
veřejné moci (§ 323), násilí proti úřední osobě (§ 325), padělání a
pozměnění veřejné listiny (§ 348), účasti na organizované zločinecké
skupině podle § 361 odst. 2, 3, genocidia (§ 400), útoku proti
lidskosti (§ 401), apartheidu a diskriminace skupiny lidí (§ 402),
přípravy útočné války (§ 406), použití zakázaného bojového prostředku a
nedovoleného vedení boje (§ 411), válečné krutosti (§ 412), perzekuce
obyvatelstva (§ 413), plenění v prostoru válečných operací (§ 414),
zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků (§ 415), zneužití
vlajky a příměří (§ 416) a ublížení parlamentáři (§ 417) i tehdy,
spáchal-li takový trestný čin v cizině cizí státní příslušník nebo
osoba bez státní příslušnosti, která nemá na území České republiky
povolen trvalý pobyt.
(2) Podle zákona České republiky se posuzuje trestnost činu, který byl
spáchán v cizině proti občanu České republiky nebo proti osobě bez
státní příslušnosti, která má na území České republiky povolen trvalý
pobyt, jestliže je čin v místě spáchání činu trestný nebo jestliže
místo spáchání činu nepodléhá žádné trestní pravomoci.
§ 8
Subsidiární zásada univerzality
(1) Podle zákona České republiky se posuzuje trestnost činu spáchaného
v cizině cizím státním příslušníkem nebo osobou bez státní
příslušnosti, která nemá na území České republiky povolen trvalý pobyt,
i tehdy,
a) je-li čin trestný i podle zákona účinného na území, kde byl spáchán,
a
b) jestliže pachatel byl dopaden na území České republiky a nebyl vydán
nebo předán k trestnímu stíhání cizímu státu nebo jinému subjektu k
trestnímu stíhání oprávněnému.
(2) Podle zákona České republiky se posuzuje trestnost činu spáchaného
v cizině cizím státním příslušníkem nebo osobou bez státní
příslušnosti, která nemá na území České republiky povolen trvalý pobyt,
také tehdy, byl-li čin spáchán ve prospěch právnické osoby, která má na
území České republiky sídlo nebo organizační složku.
(3) Pachateli však nelze uložit trest přísnější, než jaký stanoví zákon
státu, na jehož území byl trestný čin spáchán.
§ 9
Působnost stanovená mezinárodní smlouvou
(1) Trestnost činu se posuzuje podle zákona České republiky také tehdy,
jestliže to stanoví mezinárodní smlouva, která je součástí právního
řádu (dále jen „mezinárodní smlouva“).
(2) Ustanovení § 4 až 8 se nepoužijí, jestliže to mezinárodní smlouva
nepřipouští.
§ 10
Vydání a předání občanů České republiky
(1) Občan České republiky nemůže být vydán cizímu státu k trestnímu
stíhání ani k výkonu trestu.
(2) Občan České republiky může být předán do jiného členského státu
Evropské unie pouze na základě evropského zatýkacího rozkazu.
§ 11
Účinky rozsudku cizího státu
(1) Trestní rozsudek cizího státu nemůže být vykonán na území České
republiky ani tu mít jiné účinky, nestanoví-li zákon nebo mezinárodní
smlouva něco jiného.
(2) Na pravomocné odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie
v trestním řízení se pro účely trestního řízení hledí jako na odsouzení
soudem České republiky, pokud bylo vydáno pro čin trestný i podle práva
České republiky.
