ZÁKON
ze dne 24. října 2012,
kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění
pozdějších předpisů, a zákon č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné
službě
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákoníku práce
Čl. I
V § 215 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č.
362/2007 Sb. a zákona č. 375/2011 Sb., se na konci odstavce 2 tečka
nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno i), které zní:
„i) jako zdravotničtí pracovníci vykonávají činnosti při poskytování
zdravotnické záchranné služby alespoň v rozsahu poloviny stanovené
týdenní pracovní doby.“.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o zdravotnické záchranné službě
Čl. II
V zákoně č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě, se za § 28
vkládá nový § 28a, který včetně nadpisu zní:
㤠28a
Odchodné
(1) Zdravotnickému pracovníkovi, který vykonával činnosti při
poskytování zdravotnické záchranné služby v rozsahu nejméně poloviny
stanovené týdenní pracovní doby po dobu 15 let a dosáhl věku 50 let,
přísluší odchodné při skončení pracovního poměru u zaměstnavatele, u
něhož tyto činnosti vykonával; to neplatí, jestliže jeho pracovní poměr
rozvázal zaměstnavatel okamžitým zrušením nebo výpovědí z důvodů, pro
které by s ním mohl pracovní poměr okamžitě zrušit. Pro účely
odchodného se sčítají veškeré předchozí doby, kdy zdravotnický
pracovník vykonával činnosti při poskytování zdravotnické záchranné
služby v rozsahu nejméně poloviny stanovené týdenní pracovní doby; tyto
doby lze započíst pro účely odchodného pouze jednou.
(2) Pro účely odchodného se do doby výkonu činností při poskytování
zdravotnické záchranné služby započte též doba, po kterou zdravotnický
pracovník vykonával zdravotnické povolání v rozsahu nejméně poloviny
stanovené týdenní pracovní doby na pracovišti zdravotnického operačního
střediska nebo jako člen výjezdové skupiny zdravotnické záchranné
služby po 6. září 1992.
(3) Základní výše odchodného činí jeden průměrný měsíční výdělek
zaměstnance, který vykonával činnosti podle odstavce 1. Za každý
ukončený rok výkonu činností podle odstavce 1 nad dobu 15 let se
odchodné zvyšuje o jednu třetinu průměrného měsíčního výdělku
zaměstnance; celková výše odchodného nesmí překročit šestinásobek jeho
průměrného měsíčního výdělku.
(4) Odchodné vyplatí zaměstnavatel po skončení pracovního poměru v
nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy
nebo platu, pokud se se zdravotnickým pracovníkem nedohodne na výplatě
v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.
(5) Pro účely odchodného se průměrným měsíčním výdělkem rozumí průměrný
měsíční výdělek zjištěný podle zákoníku práce.
(6) Odchodné není složkou platu nebo mzdy a nezapočítává se pro účely
zjišťování průměrného výdělku podle zákoníku práce.“.
ČÁST TŘETÍ
ÚČINNOST
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce
následujícího po dni jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r.
