ČÁST PÁTÁ
PODMÍNKY VÝKONU SLUŽBY
HLAVA I
ROVNÉ ZACHÁZENÍ A ZÁKAZ DISKRIMINACE
§ 98
Na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve služebním poměru se § 16 a 17
zákoníku práce použijí obdobně.
HLAVA II
SLUŽEBNÍ DOBA A DOBA ODPOČINKU
§ 99
Služební doba
(1) Služební doba státních zaměstnanců a přestávka ve službě se řídí §
78, § 79 odst. 1 a 2, § 80 až 84, 88 a 89 zákoníku práce. Pracovní doba podle zákoníku
práce se pro účely tohoto zákona považuje za služební dobu.
(2) Stanovená týdenní pracovní doba podle § 79 odst. 1 zákoníku práce se
pro účely tohoto zákona považuje za stanovenou služební dobu.
(3) Služební dobu rozvrhuje, kratší služební dobu povoluje a začátek a
konec služební doby určuje služební orgán; řídí se § 90 odst. 1, § 90 odst. 2 písm.
a) a e), § 91 odst. 1 a 2, § 91 odst. 3 písm. c) až f), § 91 odst. 4 a 5, § 92 odst.
1 až 3 a § 96 zákoníku práce.
(4) Služební orgán stanoví služebním předpisem podrobnější pravidla pro
rozvržení služební doby včetně začátku a konce služební doby a pružného rozvržení
služební doby, a to i s ohledem na vytvoření předpokladů sladění rodinného a osobního
života s výkonem služby.
§ 100
Pružné rozvržení služební doby
(1) Pružné rozvržení služební doby může povolit služební orgán.
(2) Bylo-li pružné rozvržení služební doby povoleno, řídí se § 85, 97 a
98 zákoníku práce.
§ 101
Služební pohotovost
(1) Služební pohotovost nařizuje státnímu zaměstnanci písemně služební
orgán.
(2) Služba konaná v době služební pohotovosti nad stanovenou služební dobu
je službou přesčas.
§ 102
Služba přesčas a služba v noční době
(1) Služba přesčas a služba v noční době státních zaměstnanců se řídí §
93 a 94 zákoníku práce.
(2) Službu přesčas státnímu zaměstnanci nařizuje písemně služební orgán.
§ 103
Dovolená a dodatková dovolená
(1) Dovolená státních zaměstnanců činí 5 týdnů v kalendářním roce; jinak
se řídí § 211 písm. a) a b) a § 212 až 223 zákoníku práce.
(2) Čerpání dovolené a dodatkové dovolené nařizuje písemně služební orgán.
(3) Za dobu čerpání dovolené a dodatkové dovolené přísluší státnímu zaměstnanci
náhrada platu ve výši průměrného výdělku.
HLAVA III
SLUŽEBNÍ VOLNO
Překážky ve službě na straně státního zaměstnance a služební volno
§ 104
(1) Překážky ve službě na straně státního zaměstnance pro důležité osobní
překážky, překážky ve službě na straně státního zaměstnance z důvodu obecného zájmu
a společná ustanovení o překážkách ve službě na straně státního zaměstnance se řídí
§ 191, 199 až 204 a 206 zákoníku práce a nařízením vlády, kterým se stanoví okruh
a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci.
(2) Státnímu zaměstnanci přísluší za dobu překážky ve službě plat,
pokud jde o překážku, která se řídí
a) § 199 odst. 2 zákoníku práce a nařízením vlády, kterým se stanoví okruh a rozsah
jiných důležitých osobních překážek v práci, a je podle těchto pracovněprávních předpisů
placená,
b) § 203 odst. 2 zákoníku práce a je podle tohoto pracovněprávního předpisu placená,
nebo
c) § 204 zákoníku práce a je podle tohoto pracovněprávního předpisu placená.
(3) Vláda může nařízením stanovit další překážky ve službě, za které
přísluší státnímu zaměstnanci plat.
§ 105
(1) Státnímu zaměstnanci lze na jeho žádost povolit čerpání neplaceného
služebního volna. Služební volno povoluje služební orgán.
(2) Povolení podle odstavce 1 má písemnou formu a musí v něm být uvedena
doba, na kterou bylo čerpání služebního volna povoleno.
§ 106
Překážky ve službě na straně služebního úřadu
(1) Za dobu, po kterou nemohl státní zaměstnanec konat službu pro přechodnou
závadu způsobenou dodávkou energie, chybnými podklady nebo jinými provozními příčinami,
mu přísluší plat.
(2) Za dobu, po kterou nemohl státní zaměstnanec konat službu v důsledku
nepříznivých povětrnostních vlivů, mu přísluší plat.
(3) Za dobu, po kterou nemohl státní zaměstnanec konat službu pro jiné
překážky na straně služebního úřadu, než jsou uvedeny v odstavci 1, mu přísluší plat.
HLAVA IV
VZDĚLÁVÁNÍ STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ
§ 107
Prohlubování vzdělání
(1) Prohlubováním vzdělání je vstupní vzdělávání, průběžné vzdělávání,
vzdělávání představených a jazykové vzdělávání. Prohlubování vzdělání státního zaměstnance
se zaměřuje na jeho další odborný růst v jím vykonávaném oboru služby včetně zdokonalování
nebo získávání jazykových znalostí.
(2) Prohlubování vzdělání státního zaměstnance se považuje za výkon služby,
za který přísluší státnímu zaměstnanci plat.
(3) Rozsah prohlubování vzdělání státního zaměstnance určuje služební orgán,
přitom vychází z výsledku služebního hodnocení státního zaměstnance.
(4) Náklady vynaložené na prohlubování vzdělání nese služební úřad.
§ 108
Služební volno k individuálním studijním účelům
(1) Státnímu zaměstnanci přísluší v kalendářním roce služební volno k individuálním
studijním účelům v rozsahu 6 dnů výkonu služby.
(2) Čerpání služebního volna k individuálním studijním účelům nařizuje
písemně služební orgán a stanovuje individuální vzdělávací cíl tohoto služebního
volna.
(3) Za dobu čerpání služebního volna k individuálním studijním účelům se
státnímu zaměstnanci plat nekrátí.
Zvýšení vzdělání
§ 109
(1) Ke zvýšení vzdělání státního zaměstnance na náklady služebního úřadu
včetně služebního volna k tomuto vzdělání je třeba povolení služebního orgánu. Zvýšením
vzdělání se rozumí též jeho rozšíření.
(2) Při zvyšování vzdělání státního zaměstnance studiem na vyšší odborné
škole nebo vysoké škole anebo vysláním na studijní pobyt přísluší státnímu zaměstnanci
služební volno s náhradou platu ve výši průměrného výdělku. Za vyslání na studijní
pobyt se považuje i vyslání národního experta do orgánu nebo instituce Evropské unie,
jiné mezinárodní organizace, mírové nebo záchranné operace anebo za účelem humanitární
pomoci v zahraničí.
(3) Rozsah úlev ve službě při zvýšení vzdělání státního zaměstnance se
řídí § 232 odst. 1 zákoníku práce; větší rozsah úlev nelze povolit.
(4) K účasti na přijímací zkoušce ke studiu přísluší státnímu zaměstnanci
služební volno v nezbytně nutném rozsahu.
(5) Náhrada platu nepřísluší za služební volno k účasti na
a) přijímací zkoušce,
b) opravné zkoušce, nebo
c) promoci nebo podobném závěrečném ceremoniálu.
§ 110
(1) Státní zaměstnanec, kterému bylo povoleno zvýšení vzdělání na náklady
služebního úřadu studiem na vyšší odborné škole nebo vysoké škole, je povinen setrvat
po ukončení studia ve služebním poměru po dobu odpovídající době trvání studia.
(2) Státní zaměstnanec, kterému bylo povoleno zvýšení vzdělání na náklady
služebního úřadu vysláním na studijní pobyt, je povinen po skončení studijního pobytu
setrvat ve služebním poměru po dobu
a) 1 roku, jestliže náklady na studijní pobyt přesáhnou částku 20 000 Kč,
b) 2 let, jestliže náklady na studijní pobyt přesáhnou částku 30 000 Kč,
c) 4 let, jestliže náklady na studijní pobyt přesáhnou částku 50 000 Kč,
d) 5 let, jestliže náklady na studijní pobyt přesáhnou částku 100 000 Kč.
(3) Nesplní-li státní zaměstnanec povinnost setrvat ve služebním poměru
po dobu uvedenou v odstavcích 1 a 2, je povinen uhradit služebnímu úřadu náklady
spojené se studiem nebo vysláním na studijní pobyt. Povinnost uhradit náklady mu
vznikne i tehdy, jestliže jeho služební poměr skončí v průběhu studia nebo vyslání
na studijní pobyt.
(4) Náklady spojené se studiem nebo vysláním na studijní pobyt zahrnují
plat poskytnutý státnímu zaměstnanci za dobu služebního volna při studiu nebo vyslání
na studijní pobyt, náhradu cestovních výdajů, jakož i další náklady uhrazené služebním
úřadem v souvislosti se studiem nebo vysláním na studijní pobyt. Celková výše nákladů,
které je povinen státní zaměstnanec uhradit, nesmí překročit částku
a) 100 000 Kč, jde-li o studium při výkonu služby na vyšší odborné škole,
b) 150 000 Kč, jde-li o studium při výkonu služby na vysoké škole v bakalářském studijním
programu nebo v programu celoživotního vzdělávání,
c) 200 000 Kč, jde-li o studium při výkonu služby na vysoké škole v magisterském
nebo doktorském studijním programu,
d) 500 000 Kč, jde-li o studijní pobyt.
(5) Splní-li státní zaměstnanec povinnost setrvat ve služebním poměru
jenom zčásti, úhrada nákladů spojených se studiem nebo vysláním na studijní pobyt
se poměrně sníží.
(6) Do doby setrvání státního zaměstnance ve služebním poměru se nezapočítává
a) zproštění služby na základě usnesení o zahájení trestního stíhání nebo z důvodu
vazby,
b) zařazení mimo výkon služby z důvodu mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené.
§ 111
(1) Služební úřad kontroluje průběh a výsledky zvyšování vzdělání státního
zaměstnance; může zastavit poskytování úlev ve službě, jestliže státní zaměstnanec
a) se stal dlouhodobě nezpůsobilým k výkonu služby, pro kterou si zvyšuje vzdělání;
služební orgán mu však může poskytnout neplacené služební volno, nebo
b) bez zavinění služebního úřadu neplní bez vážného důvodu povinnosti, které má při
zvyšování vzdělání.
(2) Povinnost státního zaměstnance k úhradě nákladů vynaložených služebním
úřadem na zvýšení vzdělání nevzniká, jestliže
a) služební orgán v průběhu zvyšování vzdělání zastavil poskytování volna ke zvýšení
vzdělání, protože státní zaměstnanec se bez svého zavinění stal dlouhodobě nezpůsobilým
k výkonu služby, pro kterou si zvyšoval vzdělání,
b) služební poměr skončil z některého z důvodů uvedených v § 72 odst. 1 písm. d)
nebo na žádost státního zaměstnance zařazeného mimo výkon služby podle § 62, nebo
c) služební úřad nevyužíval v posledních 12 měsících po dobu nejméně 6 měsíců kvalifikaci
státního zaměstnance, které na základě zvýšení vzdělání dosáhl.
HLAVA V
NÁHRADY VÝDAJŮ V SOUVISLOSTI S VÝKONEM SLUŽBY
§ 112
Náhrada výdajů, které státním zaměstnancům vzniknou v souvislosti s výkonem
služby a při výkonu zahraniční služby, se řídí § 151 až 154, § 173 až 176 a § 178
až 189 zákoníku práce; nelze však použít možnost ujednání v kolektivní dohodě ani
v jiné smlouvě. Pravidelným pracovištěm pro účely cestovních náhrad je adresa sídla
služebního úřadu nebo jeho organizačního útvaru nebo adresa jiného místa, ze které
státní zaměstnanec nejčastěji začíná cesty za účelem výkonu služby, a byl-li sjednán
výkon služby z jiného místa, též sjednaná adresa místa jejího výkonu. Kde je v části
sedmé zákoníku práce svěřena pravomoc zaměstnavateli, vykonává tuto pravomoc služební
orgán prostřednictvím služebního předpisu.
HLAVA VI
BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI VÝKONU SLUŽBY
§ 113
Bezpečnost a ochrana zdraví při výkonu služby státních zaměstnanců se
řídí
a) § 101 až 108 a 323 zákoníku práce,
b) § 2 až 11 zákona o zajištění dalších podmínek
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
c) zákonem o ochraně veřejného zdraví,
d) zákonem o specifických zdravotních službách.
HLAVA VII
PODMÍNKY PRO VÝKON SLUŽBY A ZABEZPEČENÍ STÁTNÍHO ZAMĚSTNANCE
§ 114
Podmínky pro výkon služby
(1) Služební úřad, v němž státní zaměstnanec vykonává službu, vytváří podmínky
pro řádný a bezpečný výkon služby; za tím účelem zajišťuje informace potřebné k řádnému
výkonu služby a pracovnělékařské služby.
(2) Ustanovení § 225 zákoníku práce se použije obdobně.
(3) Služební úřad vytváří podmínky pro stravování státních zaměstnanců
a bývalých státních zaměstnanců-důchodců, které se řídí § 69 rozpočtových pravidel.
(4) Ve služebním úřadu konají na vhodných služebních místech službu státní
zaměstnanci, kteří jsou osobami se zdravotním postižením; zákon o zaměstnanosti se
použije obdobně.
(5) Služební úřad zajistí bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů,
které státní zaměstnanec obvykle do služby nosí.
§ 115
Zabezpečení státního zaměstnance
(1) Státnímu zaměstnanci přísluší od služebního úřadu při skončení služebního
poměru z důvodu dlouhodobého neplnění předpokladu zdravotní způsobilosti, k němuž
došlo v souvislosti s výkonem služby, odchodné ve výši dvanáctinásobku měsíčního
platu.
(2) O odchodném rozhodne služební orgán.
(3) Není-li odchodné vyplaceno státnímu zaměstnanci v den skončení služebního
poměru, vyplatí se v nejbližším výplatním termínu určeném ve služebním úřadu pro
výplatu platu.
HLAVA VIII
PODMÍNKY PRO SLADĚNÍ RODINNÉHO A OSOBNÍHO ŽIVOTA STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ S VÝKONEM
SLUŽBY A VÝKON SLUŽBY Z JINÉHO MÍSTA
§ 116
Podmínky pro sladění rodinného a osobního života státních zaměstnanců s
výkonem služby
(1) Služební úřad vytváří podmínky pro sladění rodinného a osobního života
státních zaměstnanců s výkonem služby, zejména rozvržením služební doby včetně stanovení
začátku a konce služební doby a pružného rozvržení služební doby, povolováním kratší
služební doby, sjednáváním možnosti vykonávat službu z jiného místa a zřizováním
školských zařízení za účelem předškolního vzdělávání nebo poskytováním péče o dítě
v dětské skupině podle jiného zákona.
(2) Nebrání-li tomu řádné plnění úkolů služebního úřadu, služební orgán
povolí státnímu zaměstnanci pečujícímu o dítě, které dosud nedokončilo první stupeň
základní školy, pružné rozvržení služební doby nebo kratší služební dobu; to platí
obdobně i pro osamělou státní zaměstnankyni a osamělého státního zaměstnance, kteří
pečují o dítě, které dosud nedosáhlo věku 15 let, jakož i pro státního zaměstnance,
který prokáže, že převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu, která se podle jiného právního
předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně
těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost).
§ 117
Výkon služby z jiného místa
(1) Nebrání-li tomu řádné plnění úkolů služebního úřadu, služební orgán
může se státním zaměstnancem uzavřít dohodu o výkonu služby z jiného místa, ve které
se sjednají podmínky výkonu služby. Za místo výkonu služby se považuje místo sjednané
v dohodě o výkonu služby z jiného místa.
(2) Při výkonu služby z jiného místa se na státního zaměstnance nevztahuje
úprava rozvržení služební doby.
(3) Při výkonu služby z jiného místa státnímu zaměstnanci při důležitých
osobních překážkách ve službě, které se řídí § 199 odst. 2 zákoníku práce a nařízením
vlády, kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci,
nepřísluší náhrada platu, s výjimkou překážek uvedených v bodech 5, 7 a 10 přílohy
k tomuto nařízení vlády, nebo jde-li o poskytování platu při dočasné neschopnosti
k výkonu služby; pro účely poskytování platu při dočasné neschopnosti k výkonu služby
platí pro tohoto státního zaměstnance stanovené rozvržení služební doby do směn,
které služební orgán pro tento účel stanoví služebním předpisem.
(4) Při výkonu služby z jiného místa státnímu zaměstnanci nepřísluší
a) plat nebo náhradní volno za službu přesčas,
b) náhradní volno nebo náhrada platu anebo příplatek za službu ve svátek.
§ 118
Podmínky výkonu služby státních zaměstnankyň
Podmínky výkonu služby státní zaměstnankyně se řídí § 238 odst. 2 zákoníku
práce.
Podmínky výkonu služby těhotných státních zaměstnankyň a státních zaměstnankyň-matek
§ 119
Převedení těhotné státní zaměstnankyně, státní zaměstnankyně, která kojí,
nebo státní zaměstnankyně-matky do konce devátého měsíce po porodu, která vykonává
službu, kterou nesmějí tyto zaměstnankyně vykonávat, na jiné služební místo a zařazení
této zaměstnankyně z noční služby na denní službu se řídí § 239 zákoníku práce.
§ 120
Zařazení státní zaměstnankyně pečující o dítě k výkonu služby ve směnách
a omezení výkonu služby přesčas státní zaměstnankyně se řídí § 241 zákoníku práce;
to platí též pro státního zaměstnance pečujícího o dítě.
§ 121
Mateřská a rodičovská dovolená a přestávky ke kojení
(1) Mateřská dovolená státní zaměstnankyně a rodičovská dovolená státní
zaměstnankyně nebo státního zaměstnance se řídí § 195 až 198 zákoníku práce.
(2) Přestávky ke kojení se řídí § 242 odst. 1 a 2 zákoníku práce.
(3) Přestávky ke kojení se započítávají do doby výkonu služby. Po dobu
přestávek ke kojení se plat nekrátí.
